Filip Ditrich je architekt se spoustou zájmů, jak sám o sobě říká. Zdánlivě bez vztahu ke své profesi, nicméně vše souvisí se vším a podstata přemýšlení v racionálním kontextu, práce s prostorem a hledání toho podstatného prostupuje všemi jeho aktivitami. Pro někoho se jeho koníček - focení hřbitovů může zdát podivný, ale koho z nás tato místa tak nějak příjemně s lehoučkým mrazením v zádech nepřitahují?

filipJá sama je mám ráda, je tam takový posvátný klid. Když projdu branou na hřbitov, mám pocit, že čas tam plyne jinak, vzduch je tam prosycen jakýmsi nepopsatelným tajemstvím, snad je to smíření, snad vědomí pomíjivosti všeho, co nás obklopuje, nevím sama. Jedno je ale jisté, tato místa jsou jiná, zvláštní...

Kdy tě napadlo fotit zrovna hřbitovy, a ještě ty židovské?
Hřbitovy mám rád vlastně odjakživa. Už v kočárku mě táta vozil po Olšanech a některá „podstatná životní moudra“ jsem pochytal mezi hrobkami v rámci gymnaziálních dýchánků v 80. letech. Ale vážně - vzhledem k tomu, že se aktivně zabývám fotografií, velice brzy jsem „identifikoval“ hřbitov jako jedinečný fotogenický prostor zejména ve spojitosti s hrou světel a stínů, letitými stromy a mým oblíbeným časem foto výprav „v čase mezi dnem a nocí“. Také v zahraničí se o návštěvu hřbitova zajímám velmi přednostně, spolu s místy dalekých rozhledů a nějakým podnikem s dobrým místním jídlem a domorodci.

Židovské hřbitovy navštěvuji a dokumentuji cíleně a aktivně zhruba rok a půl. „Spouštěčem“ bylo pro mne dohledání náhrobku mé prababičky v Brandýse nad Labem. Když jsem se postavil zády k hrobu, několik metrů přede mnou jsem měl macevy (tak se židovské stély správně nazývají), které tam stojí vztyčené již staletí. Uvědomil jsem si tu úžasnou kontinuitu a musím říci, že tento zážitek ve mně zanechal hlubokou a doufám, že již nesmazatelnou stopu. Začal jsem se o židovství, svět, prostředí a víru svých předků zajímat intenzivněji. Židovský hřbitov nelze poznávat a vlastně si ho ani „vychutnat“ bez alespoň základních znalostí, bez odpovědí na všudypřítomné „proč“? Od té doby jsem navštívil již více než 100 „domů světla“ či „domů věčnosti“, jak se tato místa v hebrejštině nazývají.  

Co tě na těch místech tak láká, či zajímá?
Kromě atmosféry, která je na každém místě zcela specifická (daná denní i roční dobou mé návštěvy, morfologií terénu i okolím), jsem stále znova a znova fascinován různorodostí jednotlivých náhrobků, jejich ikonografií, hebrejskými nápisy na náhrobcích (epitafy), typy písem i různými způsoby práce s kamenem. Zcela jinak vyznívají například macevy vytesané z pískovce oproti těm, na jejichž výrobu posloužil vápenec či jeho varianty. V neposlední řadě velmi silným zážitkem je „hledání“ hřbitova ve volné přírodě a pocit úspěchu při jeho nalezení. U některých z nich se mi podařilo přispět k upřesnění jejich lokalizace. Když jsem s touto „prací“ začínal, měl jsem ty největší obavy, že budu povětšinou objevovat místa zdevastovaná, zapomenutá a zarostlá plevelem. Ano - i taková místa jsem navštívil, nicméně příjemným překvapením pro mne bylo a je, že většina těchto pietních míst, tak podstatných v kontextu židovské víry a vnímání světa, doznala v posledních 10 letech pozitivní změnu - hřbitovy jsou průběžně zbavovány náletové zeleně, náhrobky jsou zpětně vztyčovány, řada z nich byla restaurována či alespoň očištěna. Zároveň spolupracovníci Židovského muzea v Praze a jejich partnerských organizací intenzivně dokumentují náhrobní nápisy a uvádějí je do patřičného kontextu. Tato práce má zásadní význam, neboť kameny erodují a tento proces je v některých případech nezvratný.   

FOTOGALERIE:

Máš nějaký, který je pro tebe ten nejhezčí na světě? Zažil jsi na svých cestách po místech posledního odpočinku nějaké blízké setkání jiného druhu?
Všechny jsou krásné, to říkám zcela zodpovědně, a myslím tím i zastrčený hřbitůvek, na kterém se dochoval byť jediný náhrobek. Doopravdy! Ale - pokud bych si měl přece jen vybrat, tak kromě již zmíněného hřbitova v Brandýse (což je hřbitov dnes již obklopený městskou aglomerací) mám rád malé zapadlé hřbitůvky daleko od „civilizace“. Takový je třeba hřbitov ve Větrném Jeníkově na Vysočině. Nebo - naopak - hřbitovy v tak jedinečné poloze v krajině, že tak ovládají široké okolí - takový lze nalézt například v jihočeském Radeníně. A blízké setkání? ...naštěstí ne. Jsem velmi racionálně uvažující bytost, žádný mystik. Neustále se při svých toulkách obávám setkání se zlými lidmi, místa, která navštěvuji, jsou často velmi odlehlá...

Fotíš rád ještě jiné věci (tedy mimo rodinné foto) a plánuješ nějakou další výstavu, jako byla ta ve Vraném?
Fotím samozřejmě architekturu, kam řadím i jiné než židovské hřbitovy a vlastně vše, co mne svým způsobem zaujme a inspiruje. Fascinují mne stará auta, staré stroje, industriální stopy a „různé smetí“, které by třeba spoustě lidí ani za vyndání foťáku z brašny nestálo. Mám rád Český Kras, kam se vydávám fotit skály a přírodu... opět s poznámkou, že žádné počasí není pro fotografa překážkou, je to spíš výzva. 

Když jsme si povídali o tvé lásce k focení, říkal jsi, že další tvojí vášní je Lego... kolik máš doma sestav a jaké jsou tvé nejoblíbenější?
Ano, trochu jsem před lety „ujel“ na Legu. Když jsem si na začátku 80. let pomalu přestával s Legem hrát, netušil jsem, že do toho za 30 let zase vletím. Stalo se... v současné době disponuji několika stovkami setů a sbírka dále „neřízeně roste“. Mám za sebou úspěšnou výstavu toho nejzajímavějšího z celé kolekce a pokukuji po nějaké možnosti vystavit vše nastálo. Nejsem samozřejmě první, kdo dostal tenhle nápad, ale Lego se dá nahlédnout a vystavit mnoha způsoby, některé mně známé vnímám nešťastně... Nejoblíbenější stavebnici nemám, raduji se ze všech tak nějak stejným dílem (ony si to zaslouží). 

 Už sis z Lega postavil i nějaký ten hřbitůvek? 
Vzhledem k tomu, že se „profiluji“ a tvrdím o sobě, že jsem sběratel, do vlastních kreací se prozatím nepouštím, jistě i pro nedostatek časoprostoru. Snad příště...  Ale - kdyby si snad někdo chtěl nějaký ten náhrobek postavit, šanci má - existuje stavebnice k tématu o Harrym Potterovi „Souboj na hřbitově“, kde lze nalézt několik opravdu dobře provedených hrobů a hrobek... a moře inspirace, o kterou jde ve světě lega především. :-)

Reklama