Reklama

Pojedete-li z Karlova náměstí tramvají směrem do Vršovic, vyjedete po chvíli z nuselských ulic na  volné prostranství - nalevo Botič, napravo hezky upravený parčík (byl otevřen v roce 2003 a jeho úpravy stály téměř 10 miliónů korun). Míjíte Divadlo Na Fidlovačce, před pár  lety to byla chátrající šedivá budova s okny zatlučenými  prkny, dnes  prosperující divadlo.

Proč ale Fidlovačka? Vraťme se proti proudu času na konec 18. století, kdy tady místo ulic byla rozlehlá Botičem vroubená Růžkovská louka a kdy se tu poprvé konala jarní pouť nazvaná Fidlovačka.

V té době bývalo zvykem, že se v pondělí nepracovalo, protože tovaryši museli pracovat v sobotu do večera a  v neděli až do oběda. Proto tedy drželi „modré pondělky“. Když se jednoho dne mistři usnesli, že modré pondělky zruší, nechali tovaryši práce, odnesli z cechovní hospody dar císaře Josefa a vystěhovali se až k nuselskému mlýnu, který byl v té době za Prahou.

Jaký Josefův dar? Josef II. se prý vyučil ševcem a byl přijat za tovaryše. Dostal za to od pražských ševců pár bot a tento dar ho tak potěšil, že za něj poslal pražským ševcům na památku stříbrný stromeček, na němž viselo drobné ševcovské nářadí, mezi ním i zlatá fidlovačka, oblý nástroj, jímž ševci ručně uhlazovali (fidlovali) své výrobky.

U mlýna vzbouření tovaryši jedli, pili a  hodovali tak vesele, že  pak museli dokonce prodat i stromeček, a ponechali si jen malou fidlovačku. Mistři ševcovští nakonec ustoupili a modré pondělky zůstaly zachovány. Tehdy se všichni ševci dohodli, že ve výroční den smíru se bude konat v Nuslích v údolí mezi mlýnem a zahradami veliká slavnost a té se bude říkat Fidlovačka.

Z ševcovské slavnosti se postupně stala nejživější a nejlidovější pražská pouť. A také nejčeštější, protože v dobách, kdy „lepší“ pražská společnost hovořila výhradně německy, v Nuslích zněla jen čeština.

A takhle třeba o Fidlovačce psaly Národní listy 26. dubna 1916: "Velké podniky zábavní jako kolotoče, houpačky umístěny budou na nábřeží Přemyslově, počínaje od Slupské branky až k továrně Holoubkově ... v sadech proti pivovaru a v ulici Soběslavově jsou místa vyhrazena pro menší zábavní podniky, kdežto pernikářské a cukrářské boudy nalezne obecenstvo na náměstí Riegrově" (dnes tzv. Synkáč, tedy náměstí bratří Synků).  

Dobové zprávy uvádějí, že vzduch nad loukou se modral kouřem z otevřených ohňů, na nichž se připravovaly nejrůznější dobroty,  všude zněl vřískot flašinetů u houpaček a kolotočů,  přehlušovaný výkřiky vyvolávačů před panoptiky, zvěřinci a cirkusy a aby toho nebylo málo,  přidávaly se řehtačky, píšťalky, zvonce a chraplavý zpěv prodavačů hrůzostrašných  kramářských písní.

 

Při pouťových radovánkách ale lidé nezapomínali na své méně majetné  spoluobčany. Pražský denník 11. dubna 1893 napsal: "Při národní slavnosti Fidlovačce v Nuslích bylo vybráno na louce a mostech přes Botič pro místní fond chudých 204 zlatých 35 krejcarů. Obecní rada vyslovuje všem dárcům vřelý dík."

 

Jak taková pouť vypadala,  si můžeme prohlédnout v Muzeu hl. města Prahy na obraze Jana B. Minaříka. Nejznámější zvěčnění Fidlovačky  ale nalezneme ve  stejnojmenné Tylově hře s dodatkem"...aneb žádný hněv a žádná rvačka". V ní poprvé zaznělo Kde domov můj.

 

Jak šel čas, byla nuselská louka postupně zastavěna činžovními domy, své místo tady našlo i divadlo a ze zeleně zbyl už jen zmiňovaný park  A Fidlovačka se z Nuslí stěhovala jinam,  až postupně zanikla.

 

Což dnes už zase není tak docela pravda. Se znovuotevřením divadla a parku se obnovila i dávná tradice. A tak když v sobotu 8. května nebudete vědět, co s volným časem, přijeďte do parku u Divadla Na Fidlovačce, kde se koná jarní slavnost pořádaná městskou částí Praha 4. Co vás tu čeká? Stánky řemeslníků, různé hry a zábavy a ... no nechte se překvapit!

 

V. Kovářík: Literární toulky Prahou, Albatros 1980