Rodina

Fialinčina volba: Už neřeším maličkosti, které za můj čas nestojí

Záměrně jsem použila parafrázi názvu knihy/filmu Sofiina volba. Až se začtete do druhého neméně smutného příběhu čtenářky Fialinky, možná pochopíte proč.

První díl jejího vyprávění najdete zde:

choice

Po roce a pěti měsících od porodu vyšlo další IVF a opět to byla dvojčata. Ano, moc jsem je chtěla, i když jsem z dvoučetného těhotenství měla strach. Příčina úmrtí O. ale nespočívala v tom, že byl z dvojčat, takže jsem doufala, že tentokrát to vyjde. Radost byla obrovská, ale krátká.

Ve 12. týdnu jsem šla na prvotrimestrální  screening, a ten vyšel negativní, ALE s rizikem 1: 520. A prý, že je to ok, ale pokud rizika vychází větší než 1:1000, mám jít na triply co nejdřív (tam, kam chodím, se dělá tzv. integrovaný test, který zahrnuje i triple testy  - vyhodnoceno dohromady s ultrazvukem by tato metoda měla mít nejvyšší možný záchyt vývojových vad) a hned poté se objednat na velký ultrazvuk. Pro jistotu. Miminka měla NT 1,6 a 2,1 čili norma, ale u dvojčete B byla zhoršená viditelnost, bylo otočeno zády a nešlo se podívat na nosní kůstku. Přiznám se, že mne to neuklidnilo ani trošku, následujících pár týdnů jsem byla nervózní a protivná. Bála jsem se... na triply jsem šla už 15+2, na ultrazvuk mne objednali 17+6 (dřív to nejde, dovolená...)... ale už za týden po triplech jsem se jejich výsledek dozvěděla u svého gynekologa. Jejich výsledek byl 1: 15 na Downův syndrom. Můj gynekolog sice nadával, že triply se měly odebírat až o týden později, a vzal mi krev pro jistotu znovu, ale i opakované testy poté vyšly 1:17.

Ano, vím, u dvojčat není výpovědní hodnota triplů velká, výsledky můžou být zkreslené. Přesto jsem šla na velký ultrazvuk s hodně špatnou náladou a už předtím jsme si doma hodně rozmýšleli, jestli půjdeme zrovna na amniocentézu. U dvojčat jsou její rizika taky malinko vyšší oproti normálu. Na ultrazvuku se ukázala u plodu B o něco kratší stehenní kost, větší jedna mozková komora a rozšířené ledvinové pánvičky... a doporučení doktora znělo jasně. Amniocentézu mi udělali hned (dokonce jedním vpichem u obou dvojčat, o čemž jsem nikdy neslyšela

Po odběru první zkumavky píchl jehlu hlouběji k druhému dvojčeti a nabral další a na výsledky jsem si měla zavolat za dva dny. A u dvojčete B byly pozitivní. Přiznám se, že už jsem nečekala nic jiného. Zároveň mi ale sestřička po telefonu řekla, že doktor má ode dneška dovolenou a bude tu až za 4 týdny, že vše můžu jít zítra zkonzultovat s jinou lékařkou, ale ta invazivní zákroky nedělá. V tom případě jsem stejně nevěděla, co bych s ní měla probírat, možnosti byly jasné.

Buď si nechat obě děti, nebo podstoupit vysoce rizikovou selektivní fetocidu.  

Ještě se mi s ním podařilo mluvit mobilem, ale dozvěděla jsem se jen to, že on je v  našem kraji jediný, kdo tyto zákroky dělá, a jinde neví, koho by doporučil... a nazdar bazar. Uvidíme za 4 týdny. Na další otázky jsem se nezmohla. Další den jsem ještě zašla k mému gynekologovi, a ten se tvářil taky jak hromádka neštěstí (primář porodnice :-)) Prý o tom nic moc neví, a o nikom jiném taky vlastně ne...  

Následovaly asi ještě dva dny, kdy jsme doma o ničem jiném nemluvili, kdy jsem jen četla vše, co jsem o DS sehnala, kdy jsem se probrečela internetem... a psát o tom, proč jsme se rozhodli miminko si nenechat, by zabralo další dvě stránky.

Vím, že pokud by se takové dítě narodilo, postarali bychom se o něj a měli bychom ho rádi, ale měli jsme volbu a rozhodli jsme se jinak, a tohle rozhodnutí už mne bude provázet pořád, přesto, že bych ho asi ve stejné situaci opakovala. Obdivuju ty, které si vědomě postižené dítko nechají, přesto, jak říkám, naše rozhodnutí bylo opačné. Jak to tu píšu, je mi z toho hrozně smutno a cítím, že bych se chtěla obhájit, vysvětlit to... ale bylo by to na dlouho a já se raději vrátím k tomu, o čem jsem vlastně chtěla psát.

U dvojčat se takový zákrok nazývá selektivní fetocida (obecně je to redukce, s. f. spíše v pozdějším stádiu těhotenství). Redukce u dvojčat či trojčat není neobvyklá, naopak, dělá se zejména v případě trojčat, kde jsou rizika trojčetného těhotenství vysoká. Probíhá tak, že stejnou jehlou jako u amniocentézy se přes břišní stěnu vpraví do srdíčka dítěte látka, která okamžitě zastaví jeho činnost....  plod i nadále v děloze zůstává, a v tom dobrém případě se zapouzdří, zmenší se, vysuší se a mizí mu plodová voda... říká se mu poté tzv. papírový plod... těhotenství pak probíhá normálně, jen jeden lékař mluvil o riziku předčasného porodu.   

Může se ale stát, že tělo zareaguje porodem a přijdu i o druhé dítě... a bohužel, to riziko se pohybuje od 15 do 20 %, pokud se zákrok provádí po cca 16. týdnu těhotenství (do té doby cca 5 až 10 %). Proč se procentuální rozmezí liší, jen tuším - záleží na průběhu zákroku, poloze plodů, dráždivosti dělohy, je toho víc...  

Po zákroku jsou nejvíc rizikové první tři dny, dalších 14 dní je pak zásadních... i když komplikace můžou přijít i později. Do těla se může dostat zánět, problém může být s vpichem jehly, s narušením vnitřního prostředí, a především mrtvý plod vylučuje látky, které tělu naznačují, že je potřeba jej vypudit a záleží, jestli to živé dvojčátko dokáže přebít.

Jenže redukce se provádí běžně v první trimestru, později je velmi neobvyklá.... a já jsem byla už v 19. týdnu, cítila jsem pohyby...  za další dva dny už mi bylo jasné, že pokud mám zákrok podstoupit, musí to být co nejdřív, protože dalších pár týdnů s rostoucím břichem bych si nedokázala představit.

Rozhodla jsem sehnat si lékaře sama, nevěděla jsem ale, jak brzo po amniocentéze se zákrok může podstoupit, a jestli pro mne není rizikové jet poměrně daleko autem... nakonec jsem napsala maily směr Brno a Praha a nakonec jsem byla odkázána na MUDr. Gerychovou v FN Bohunice v Brně. Musím říct, že paní doktorka mi už od doby, kdy mi odpověděla na mail, připadala a stále připadá jako anděl strážný a doteď mám pocit, že jsem lepšího doktora ještě nepotkala... ten pocit byl zcela nepodložený, neznala jsem ji, ale hodně mi pomohl...

Její informace byla: Zákrok se musí udělat co nejdřív, rizika se zvyšují významně s délkou těhotenství, na amniocentéze nezáleží. Cesta 150 km domů autem nebudeme riskovat (běžně se zákrok totiž dělá pouze ambulantně), chvíli vás tu necháme. Takže neváhejte, vezměte dokumentaci a přijeďte, klidně večer. A tak jsem přijela a byla jsem už 19+3...   

Bylo to horší, než jsem čekala. Zákrok trval (subjektivně) dlouho, protože se nepodařilo trefit hned, celkem to i bolelo, ale hlavně jsem celou dobu probrečela, chtěla z toho lehátka utéct, odprošovala jsem holčičku za to, kam ji posílám, a říkala jí, že tam bude čekat bráška, ať se nebojí (já, ateista... i když kdo ví, jak to je...), a prosila tu druhou, ať vydrží, že ta má brášku tady... no, cítila jsem se pod psa...

Pak mi nasadili antibiotika, preventivně, a tři dny jsem ležela. Nedělo se nic, cítila jsem se dobře a zbylá holčička celou dobu statečně kopala tak, že v pohybech jsem nepoznala žádné rozdíly. Pak mne pustili domů s tím, že nemusím přímo ležet, ale stačí dodržovat klidový režim... ani po tuhle dobu se nic nestalo, občasné záchvaty paniky jsem zaplašila... a po 14 dnech jsem jela na kontrolu. Plodovka začala viditelně ubývat, druhá holčička statečně rostla, v krvi jsem neměla zánět ani jiný problém. Do konce prázdnin, t.j. ještě asi měsíc, jsem dostala příkaz být v klidu (dost složité vzhledem k ani ne dvouletému synovi), a pokud vše bude v pořádku, nemusím už na kontrolu k nim a můžu se začít chovat normálně. Co se týče porodu, neviděli v zásadě problém v tom rodit přirozeně, z jejich pohledu nebyl nutný císařský řez.

Zbytek těhotenství jsem chodila na kontroly poměrně často, na ultrazvuku bylo vidět, že plod se výrazně zmenšuje a ukládá kamsi do plodových obalů... ale stejně jsem věděla, kde je, protože to bylo místo, kde jsem necítila kopání od malé... s tím, že ho budu nosit i dál, jsem se smířit musela hned na začátku... stejně mne neminulo to, na každém ultrazvuku ho vidět nebo o něm aspoň slyšet... Hrozné bylo, že asi 6 týdnů po zákroku se mi břicho nezvětšovalo, ale naopak. Dokonce se mi asi po dvou týdnech o něco zmenšilo, a to bylo hrozně nepříjemné... pak následoval asi tak měsíc relativního klidu a dál se začal stupňovat strach, aby srdíčko nedotlouklo předčasně, ke konci těhotenství se srážlivost krve zvětšuje a u mne se minule holt zvětšila příliš...

Přesto, že zbytek těhotenství byl úplně ukázkový, nakonec jsem rodila císařským řezem. Kvůli trombofilii jsem neměla přenášet, měla jsem už předchozí porod císařem, k tomu se přidaly další indikace, byť jen menší, a doktor se tvářil, že jen blázen by se hnal do normálního porodu... a přesto, že porodit přirozeně byl můj sen a původně s dvojčaty jsem měla naplánováno si to zkusit, byla jsem vlastně ráda, že můžu rodit co nejdřív, protože jsem už měla po předchozí zkušenosti strašný strach cokoliv riskovat.

Když se mi pak narodila živá a zdravá dcera, spadlo ze mne několik balvanů naráz. Z hlavy to ale nijak nevymažu.

Od té doby už uplynuly skoro dva roky a já musím zpětně říct – ano, bylo to pro mne těžké a částečně je to náročné a živé dosud. Ale nechci si stěžovat, protože mám dvě úžasné děti a zázemí ve svém muži i rodině a přátelích – a to je opravdu hodně. Když jsem prožívala to své, připadalo mi, že nemůže být hůř – ale když vidím rodiče vážně postižených nebo nemocných dětí nebo ty, kteří děti nemají a marně po nich touží, nebo lidi, kteří na svá trápení zůstali sami, tak už teď dobře vím, že hůř může být, o dost. Na mne samotné to celé zanechalo zásadní stopy – v dobrém i ve zlém. O své děti se bojím víc, než je zdrávo, ohledně dvojčat a dětí vůbec jsem přehnaně citlivá... ale na druhou stranu – už neřeším maličkosti, které za můj čas nestojí.

Fialinka

Čtěte také:

   
13.07.2012 - Těhotenství a porod - autor: Dana Haklová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [44] LudPa [*]

    hodně síly a už jen štěstí v životě

    superkarma: 0 29.07.2012, 14:41:25
  2. avatar
    [43] hubajda [*]

    drzte se

    superkarma: 0 15.07.2012, 22:23:28
  3. [42] Trefa [*]

    Trefa:asi to bylo krute,drztese a preji Vam at deti jsou zdrave.

    superkarma: 0 14.07.2012, 20:31:58
  4. avatar
    [41] danap [*]

    drž se.... Sml15

    superkarma: 0 14.07.2012, 07:52:44
  5. avatar
    [40] Florencie [*]

    Přeju ti, abys už měla pohár smůly vypitý do dna. Jsi silná a máš můj hluboký obdiv Sml67

    superkarma: 0 13.07.2012, 21:45:00
  6. avatar
    [39] ondrasek74 [*]

    Celý týden jsem netrpělivě čekala na pokračování a nyní ho četla jedním dechem. Ať jsou děti zdravé Sml72

    superkarma: 0 13.07.2012, 21:03:02
  7. [38] jarčinka [*]

    Jste statečná, rozhodla jste podle sebe, ne každý totiž má sílu vychovávat postižené dítě. Je to každého osobní věc a soudit vás nemá právo nikdo. Ztratit dítě jakkoliv je těžké a nesete si to celý život sebou. Zažila jsem ztrátu dítěte, vím, jak to bolí, a jak s tím člověk musí žít.

    Máte dvě zdravé děti, dobré zázemí - co víc si přát, než to, aby jste byli všichni zdraví a šťastní Sml67

    superkarma: 1 13.07.2012, 20:50:52
  8. avatar
    [37] ladouch [*]

    Moc Ti přeji dvě zdravé děti, a kdybych se měla já rozhodnout, také bych to udělala jako Ty.Sml22Sml22

    superkarma: 0 13.07.2012, 20:43:46
  9. avatar
    [36] saruz [*]

    Tohle musela být strašně těžká volba, rozhodli jste se ale správně a přeji celé rodince už jen samé šťastné chvíle. Sml67

    superkarma: 0 13.07.2012, 20:30:06
  10. avatar
    [35] daska59 [*]

    Život je někdy pes, ale dvě zdravé děti - nezbývá než si těch darů vážit. Držím palce Sml67

    superkarma: 0 13.07.2012, 18:14:12
  11. avatar
    [34] tajnostii [*]

    držím palceSml22

    superkarma: 0 13.07.2012, 17:16:40
  12. [33] ar [*]

    plně s vámi souhlasím,stalo se mi něco podobného.Možná mě někteří lidé odsoudili,ale je to moje rozhodnutí a basta. MUDr. Gerychovou znám, je to profesionálka a fajn člověk.

    superkarma: 0 13.07.2012, 17:05:46
  13. avatar
    [32] blesksoft [*]

    co všechno ženská vydrží kvůli dětem

    superkarma: 0 13.07.2012, 15:33:58
  14. avatar
    [31] SNÍŽEK [*]

    tolik jsi vytrpěla kvůli dětem,přeji Ti aby byly zdravé a hodné Sml25Sml72

    superkarma: 0 13.07.2012, 15:09:31

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] kobližka [*]

    fialinka — #12 Myslím a jsem přesvědčená,že ses rozhodla správně.Vydržela jsi hodně a věřím,že ti to jednou tvoje děti vrátí.

    step1 — #11 A proč ne?Není všechno idylické,i těhotná žena musí počítat s nějakou nenadálou a velmi nepříjemnou situací.Třeba to pomůže zase jiné ženě,která hledá a tápe.

    superkarma: 0 13.07.2012, 15:08:49
  2. avatar
    [29] rusalka2008 [*]

    drž se, muselo to být kruté...

    superkarma: 0 13.07.2012, 14:56:56
  3. avatar
    [28] Suchanda [*]

    fialinka — #26 Sml79

    superkarma: 0 13.07.2012, 13:55:33
  4. avatar
    [27] bonda [*]

    Znám maminku, která se rozhodla porodit postižené dítě, které nakonec zemřelo ve dvou letech, a celou dobu kvůli péči o něj zanedbávali to starší dítě. Dnes by to celé chtěla vrátit zpět.

    superkarma: 0 13.07.2012, 12:51:26
  5. avatar
    [26] fialinka [*]

    Altamora — #24 to jsi napsala krásně... a taky proto píšu ten příběh napsala - když jsem sama hledala podobné informace před dvěma lety, nenašla jsem v podstatě nic, až později jsem zjistila, že tolik lidí to samé řešilo přede mnou...

    1. na komentář reaguje Suchanda — #28
    superkarma: 0 13.07.2012, 12:34:00
  6. avatar
    [25] ToraToraTora [*]

    Altamora — #24 Sml67

    superkarma: 0 13.07.2012, 12:26:57
  7. avatar
    [24] Altamora [*]

    step1 — #11 Klidu jim to nepřidá. To by se ale musely odstěhovat na pustý ostrov bez kontaktu se světem. Takových je málo a brzy by byly přelidněné.Sml16

    Jsem ráda, že vycházejí takové příběhy. Dříve si je ženy vyprávěly na dračkách, mluvilo se o nich v rodinách. Teď žijeme v atomizovaném světě a ostatních lidech víme pramálo, jen nedůležité hlouposti. Když někdo dokáže popsat svoje pocity, které provázely jeho těžké chvíle, může pomoci těm, které potkalo něco podobného a nevědí, jak se rozhodnout, jak jejich rozhodnutí změní jejich život, jak se dá vyrovnat s důsledky takové těžké volby. I když samozřejmě každý z nás je trochu jiný a jinak nese svůj osud, může to pomoci přestat se ve svém neštěstí cítit tak ojediněle.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #25
    2. na komentář reaguje fialinka — #26
    superkarma: 3 13.07.2012, 12:25:46
  8. avatar
    [23] gaba23 [*]

    Smekám před tebou, jsi silná žena. Sml67

    superkarma: 0 13.07.2012, 12:14:37
  9. avatar
    [22] Jindriska8 [*]

    Přeji zdravé dětiSml22

    superkarma: 0 13.07.2012, 11:59:19
  10. avatar
    [21] maje [*]

    tak hlavně, aby už to mělo jen to krásné pokračováníSml79Sml79

    superkarma: 0 13.07.2012, 11:34:43
  11. avatar
    [20] ToraToraTora [*]

    Přeji už jen samé štěstí a zdravé děti. jsi jedinečným příkladem toho, že i když se všechno s**e na jednu hromadu, má cenu vzít otěže do svých rukou a nebát se říct hot nebo čehí. jsi velmi silná žena a všechno, co tě potká tě, jak by se mohlo zdát, nedrolí jak letitý pískovec. Naopak. dělá tě silnějším a nechává tě růst.

    Sml67

    superkarma: 0 13.07.2012, 11:30:18
  12. avatar
    [19] zabucha [*]

    Lucimo — #18 taky jsem si na to vzpomnělaSml15

    superkarma: 0 13.07.2012, 11:17:37
  13. avatar
    [18] Lucimo [*]

    Fialinko, tak jsem si v práci pobrečela, vzpomněla si na to všechno, jak jsme ti říkaly, že tolik smůly jedna ženská mít nemůže...Sml15

    Jsi skvělá holka, skvělá máma, tak teĎ už snad jen dobré.Sml67

    1. na komentář reaguje zabucha — #19
    superkarma: 0 13.07.2012, 10:26:19
  14. [17] Saritka [*]

    Tak  ať se daří.Sml16

    superkarma: 0 13.07.2012, 10:12:02
  15. [16] Roland [*]

    Přeji už jenom samé štěstí a klid.

    superkarma: 0 13.07.2012, 10:08:52
  16. avatar
    [15] blanca [*]

    step1 — #11 Tak klidu jim to rozhodně nepřidá, to je asi pravda, ale zas na druhou stranu, není období, aby některé ženy nebyly těhotné, to by se sem, ani nikam jinam na net, nic podobného dávat pak nesmělo, a to se asi ovlivnit nedá Sml58

    Já tedy osobně Fialinku obdivuji, že dokázala napsat svůj příběh, i když se musela k téhle bolestivé minulosti vrátit...no, tak trochu doufám a přeju, že se jí aspoň trošku od té bolesti uleví. Však se také říká: "Svěřená bolest = poloviční bolest." Sml79

    superkarma: 0 13.07.2012, 09:58:18
  17. avatar
    [14] fialinka [*]

    tak to tu být nemělo :-)

    superkarma: 0 13.07.2012, 09:55:51
  18. avatar
    [13] fialinka [*]

    už vyšel i ten poslední článek

    superkarma: 0 13.07.2012, 09:55:27
  19. avatar
    [12] fialinka [*]

    step1 — #11 No, víš, to by nemohlo vyjít nikdy... vlastně bych nikdy nemohla už vyjít mezi těhotné, a že těch je kolem spousta... všichni to o nás ví...

    Ale holky, píšete, že byste se rozhodly stejně... já jsem i po několika letech dospěla k názoru, že není jediná správná volba, a opravdu obdivuju lidi, kteří v mé situaci jednají opačně. Za svým rozhodnutím si stojím a jednala bych stejně znovu, ale rozhodla jsem se tak, protože jsem neměla dost síly měnit svůj život s život svých blízkých. Vždycky hrozně záleží na povaze, na partnerovi, na zázemí... není to pro všechny stejné. Pokud by se mi jakkoliv postižené dítě narodilo, budu ho milovat a starat se o něj, jak to jen půjde, ale když jsem se rozhodovala dopředu, dopadlo to takhle (přitom vím, že v tom až takový rozdíl není).

    1. na komentář reaguje kobližka — #30
    superkarma: 0 13.07.2012, 09:53:04
  20. [11] step1 [*]

    Nevím, jestli je dobré, zrovna v době, kdy stránky sleduje několik těhotných žen, dávat takové články. Zřejmě jim to klidu nepřidá. Sml80

    1. na komentář reaguje fialinka — #12
    2. na komentář reaguje blanca — #15
    3. na komentář reaguje Altamora — #24
    4. na komentář reaguje kobližka — #30
    superkarma: 1 13.07.2012, 09:46:57
  21. [10] magic11 [*]

    četla jsem to jako detektivku, naštěstí s dobrým koncem. Volba nikdy jednoduchá, ale rozhodla bych se stejně, bez váání, i když věřím, že v hlavě se hůř srovnává, i když navenek to vypadá ok. Držím palce a fandím vám Sml67

    superkarma: 0 13.07.2012, 09:42:40
  22. avatar
    [9] blanca [*]

    Milá Fialinko, moc Vás obdivuji, jste úžasně silný človíček, který si zaslouží už jen samé štěstíčko Sml72Sml79. Váš příběh je strašně emotivní, smutný a plný bolesti, běhal mi mráz po zádech a v očích mám slzy ještě teď. Sice jsem nic podobného naštěstí nezažila, ale sama mám dvojčata a vůbec si nedovedu představit muset se takhle rozhodnout. I když na druhou stranu to chápu a myslím, že jste se rozhodla správně Sml22

    superkarma: 0 13.07.2012, 09:39:44
  23. [8] funnka [*]

    udělala bych to samý

    superkarma: 0 13.07.2012, 09:11:28
  24. avatar
    [7] Hanula [*]

    Sml79Sml79

    superkarma: 0 13.07.2012, 09:07:20
  25. avatar
    [6] Knopper [*]

    Fialinko, i kdyz uz pribeh znam, znovu jsem si ho s busicim srdcem a slzama v ocich precetla.Sml79Rozhodla bych se stejne jako Ty. Sml72

    superkarma: 0 13.07.2012, 08:49:35
  26. [5] jukl [*]

    rozhodování je těžké a kdo si tím neprojde, těžko může soudit... jinak přeji jen vše dobré...

    superkarma: 0 13.07.2012, 08:41:33
  27. avatar
    [4] Žofie [*]

    S velkým zájmem jsem si přečetla tohle vyprávění a za sebe můžu říct, že mám tři děti a kdyby přišlo další, nikdy bych nešla na interupci. Ale kdybych dopředu věděla, že dítě bude postižené, neváhám ani minutu a na interupci půjdu. Nepatřím k těm matkám hrdinkám, které se rozhodnou za každou cenu mít postižené dítě (pokud to ví dopředu). Paní moc fandím a plně s ní souhlasímSml59

    superkarma: 0 13.07.2012, 08:22:34
  28. [3] onohlo [*]

    rozhodla jste se správně a přeju vám v životě jen samé radosti

    superkarma: 1 13.07.2012, 07:35:09
  29. [2] dadma [*]

    Milá Fialinko,přeji Vám i Vaší rodině hodně štěštíčka a děti ať Vám dělají radost.

    Z mého pohledu jste se rozhodla správně.Já kdybych věděla dopředu, že se mě narodí postižené dítě,tak neváhám o umělém přerušení ani na chvíli.Je pravda,že u Vás to bylo složitější,kvůli druhému miminku.

    Mohu to posoudit, protože moje sestra má postižené dítě.

    superkarma: 0 13.07.2012, 07:34:16
  30. [1] lidicka [*]

    Každé tak důležité rozhodování je těžké. Vím to sama, před rokem jsme prožívali sami v rodině  něco podobného.Bylo to opravdu hodně hodně těžkéSml15

    superkarma: 0 13.07.2012, 06:26:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme