Nadšené sportovce a tělocvikáře mám na společenském žebříčku někde mezi politiky a uklizečkami veřejných toalet. Nerozumím jim a oni mně.

Hůř než hodiny tělocviku jsem snášela, když nás místo tělocvičny nahnali na plavecký bazén. Krve by se ve mě nedořezal. Žaludek stažený na velikost kubánského pomeranče.

Tělo schýlené a scvrklé strachy, že na mě plandaly i plavky.

S rázností a výrazem doktora Mengeleho nás plavčice rozstrkala na slabší a schopnější žáky. Vždycky jsem byla mezi slabšími, co museli hodinu co hodinu splývat do zblbnutí a na závěr ročního drilu vylovit jako cvičený tuleň potopený puk.

Splývání nerozumím. Ležíte na vodě jako zdechlina, pokoušíte se ignorovat chlor deroucí se do očí a při nádechu či pokusu o odpor jste zatlačeni dlouhým bidlem zpět pod hladinu.

Při pokusu nabrat kyslík jsem zahlédla jen chlupaté nohy plavčice a bidlo. Trpěla jsem jako zvíře. Pohled na její křečové žíly mě strašil i po setmění v posteli.

Pravidelně jsme léto trávili u rybníka, řeky či na nedalekém koupališti a nebýt modré barvy rtů nebo ztráty citu v periferních částech těla vlivem podchlazení, nikdo by nás z vody nedostal.

Pak přišlo září a rodiče jen těžko chápali, proč se bojím vody.

Nakonec zvítězila mateřská láska a zdravý rozum. Nikdy nezapomenu, jak jsme s maminkou vymýšleli nad žákovskou knížkou omluvy, proč se hodiny plavání nezúčastním. V létě jsem plavala jak vydra a od září do června fingovala vleklý zánět středouší:)

Čekal na mne ještě jeden úkol. Jak jsem rostla, pochopila jsem, že má prsa nikoho neohromí. Tedy rozuměj plavecký styl. S těmi druhými to bylo lepší.

Jenže zatímco většina chlapců mého věku se zdržovala v zadní části bazénu a skákala šipky, já byla mimo. Do vody jsem mohla skočit jen po nohách, jako to dělala většina dětí....předškolního věku, nebo tam vlézt po schůdcích spolu s kardiaky a seniory.

Frajeři skáčou šipku:(  Ne ne, to není nic pro mne. V mém věku a s mou váhou by pokusy naučit se skákat do vody po hlavě vypadaly přinejmenším komicky, přinejhorším by takový špatně vržený lachtan mohl ještě někomu ublížit.

Ve věku, kdy se otočíte za mladými chlapci s vypracovanými těly a opálenou kůží jak italský gigolo jen abyste pronesli:"ta dnešní mládež...." už některé věci neřešíte.

Pak se z ničehož nic vedle vás na dece probere manžel, sundá noviny, oklepe z pupku drobky bábovky a prostě řekne:" To musíš udělat tohle, stoupnout si takhle a skočit." A já prostě skočila.

Od té doby umím šipku, že i ti cucáci, kterým v hospodě ani nenalejou, valí bulvy. Skáču. S chutí, ráda, často.....a když je fakt hic, v hospodě si můžu dát pak pivko:))

FFF

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


Máš můj obdiv a pobavila jsi. Směju se tady jako blbeček... „zdechlina a křečové žíly“ . :-)))))))))) M.

Pište na redakce@zena-in.cz své zážitky, jak jste se naučili plavat vy, nebo vaše dítě, případně jiný člen rodiny. Jaký máte vztah k vodě a UMÍTE VŮBEC PLAVAT?   

Reklama