Dneska jsem vůbec ale vůbec nechtěla nic psát. Tak to prosím neberte jako chorobnou soutěživost, na to máme Simbelmine:)) 

Dneska to berte jako čistě soukromě věřejný vejšplecht TTT-FFF

Kdybych označila jediného člověka, bylo by to nefér vůči ostatním.

Jsem jak brambůrek ve fabrice na krokety...každým krokem se z nevzhledné hlízy plné hlíny stává postupně  šťavnatá křupavá kroketka. Žádný krok nelze pominout ač sám o sobě není nijak významný.

Mohla bych děkovat mamince za prostořekost a tatínkovi za lásku k řeči, nebo učitelům, že brzy pochopili, že nade mnou  nezvítězí.

Nebo spolupracovníkům, přátelům a lidem kolem mne. Ti všichni a zážitky s nimi mě formovali. Ale pořád to nějak nemá koule a snažím se doplácat k něčemu zásadnímu....

Už vím !

Ježíšku a teď to bude znít jako pěkně perverzní anální alpinismus, ale je to tak.

V posledních letech jsem se dostala do společnosti žen-in a to mi dalo hodně. To je jako pro blondýnu značka konec kruhového objezdu...

Najednou spousta věcí dostane směr, tvar a smysl. Já jsem v reálném životě asociál s neproniknutelnou maskou vyvolávající občas respekt, občas i strach. A na ženě-in? 

Sice na vás leží pěkně velký šutrák vaší osoby, ale tady v tom nějak nejste samy. Někdy je to strašně moc.

Tak holky děkuju, však vy víte....

Jo a díky sestře, že mě sem přitáhla:)

FFF

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Zmáchala jsem a zkratovala klávesnici krokodýlími slzami a spotřebovala balík papírových utěrek. To mi nedělej TTT-FFF …béééééééééééééééééééé… mám v klíně Bajkal!

Já vás mám všecky taky moc rádáááááááááááááááááááá…

Ne, vážně – je to moc krásný a mám z toho Tvého příspěvku v břiše motýly. M.

Reklama