Píšu Vám náš příběh,který se stal minulý rok na Mikuláše.
Mám 4 ročního synka. Ale jak už to v těchto letech bývá,nastávají různé přeřeky.

K nejoblíbenější nové činnosti mého syna patří sezení na jeho židličce(je modrá a zepředu má hlavy příšerky a ze zadu ocas příšerky),hrozně se mu líbí. Neustále mi ukazuje,jak už umí krásně sedět a jak mu to jde.

Když přijde nějaká návštěva,tak všechny tahá do svého pokoje a ukazuje,jak krásně sedí. To by bylo ještě dobrý,ale s touto oblíbenou činností má takový "malý" přeřek,místo toho,aby řekl: "Já jsem si sedl",řekne: "Já jsem si fetl"! . Vždycky mu vysvětluju,že se říká sedl a že "fetl" je ošklivé,ale on si nedá nikdy říct. Samozřejmě,členové rodiny si na tento srandovní přeřek už zvykli a už se jenom smějí,ale když to slyšeli poprvé....
      No abychom přešli k věci,tak vám na píšu,co se stalo na Mikuláše.
Šéf v práci mi den před Mikulášem nabídl,jestli bych nechtěla,aby k nám přišel jeho bratr,co by Mikuláš. Souhlasila jsem,protože jsem stále nikoho domluveného neměla. Byla jsem nadšená a hned,jak jsem vyzvedla Davídka ze školky,řekla jsem mu,že zítra příjde Mikuláš. Davídek skákal radostí a hrozně se těšil,až nemohl ani dospat. Příští den jsme brzo vstali a chystali vše potřebné. Davídek se nomohl dočkat večera.... Myslela jsem si,že všechno proběhne v pohodě,ale to jsem se mýlila....
      Večer,přesně podle domluvy přišel Mikuláš a vzal i nějaké anděly a čerty. Zazvonil a my mu otevřeli. Davídek byl štestím bez sebe,že vidí Mikuláše a jeho společníky. A hned se Mikuláš ptal Davídka,zda umí nějakou básničku,ten odpověděl,že ne,ale bystře si donesl židličku. Hezky pomalu,aby to Mikuláš viděl si sedal a přes celý dům zařval:" JÁ JSEM SI FETL". Mikuláš a všichni kolem něho stáli jako solné sloupy a nezmohli se ani na jediné slovo. Já jsem byla celá rudá a už jsem viděla,jak se na mě dívá můj šéf. Mikuláš suše poznamenal s knihy,že byl Davídek hodný,dali mu nadílku a vzali nohy na ramena. Byla jsem z toho nešťastná,ale musela jsem se nepřetržitě smát a  Davídek byl nejšťastnější dítě na světě,že mohl ukázat Mikulášovi,jak  "krásně" sedí. Celou noc jsem přemýšlela,jak to bude zítra s šéfem.
     

Nazítří jsem šla rovnou za šéfem a "nečekaně" tam byl i jeho bratr-Mikuláš.  Prosila jsem o vyslechnutí. Po pokynutí  na židli,jsem si sedla a začala vysvětlovat,že to byl jen přeřek atd. Po mém vyslechnutí se oba na sebe podívali a dali do smíchu,že oba málem brečeli. Začala jsem se smát taky a už jsme se málem všichni váleli smíchy po zemi. Všichni,co procházeli,se na nás dívali,jako na blázny.
       Poslední slovo šéfa bylo,že mám roztomilé dítě a že by se k nám i někdy stavil,aby se na malého podíval. Vždycky,když jdeme naproti sobě po chodbě, tak se začneme smát...
 Takže to naštěstí dobře dopadlo....

Vaše Maal


No vida Maal. Tak on si Davídek zase tak špatně "nefetl" že? Minimálně pracovní vztahy "vyfetěl" moc pěkně. :-))) Přeji Ti krásný den Míša

Na vaše další pěkné příbehy ze života Mikulášů, čertů, andělů a vás se těším na redakce@zena-in.cz

Reklama