Setkaly jste se jistě ve svém okolí s dvojicemi šťastně spolu žijícími desítky let, kdy žena drsně diriguje svého manžela.

Onen muž si často zanadává, ale je spokojený a většinou nemá potřebu něco měnit. Jen někdy pohár přeteče a on odchází, aby vyhledal ženu (v)hodnější.

Potom to ale není pravý partner pro pravou týračku!

dominantníPoprvé tento výraz použila moje bulharská kamarádka Daniela, vyznačující se trošku jiným slovníkem, než jsme zvyklé (prý podobný používá i ve své mateřštině). Použila jej pár minut poté, co jsem jí představila svého bratra, pro kterého mi pomáhala najít partnerku.  

 „No, já nevím, jestli bude pro něj ta pravá a jestli jí neublíží. Tvůj bratr potřebuje spíš týračku…“ prohodila zamyšleně.

„Co? Jakou týračku?“ otevřela jsem překvapením pusu.

„No, prostě takovou poroučivou ženu…“ vysvětlila Dany a teorii „týraček“ rozvedla dál.

„Aha….“ docházelo mi a okamžitě jsem si vybavila věčně nazlobený obličej bratrovy bejvalky Hedviky.

A tak mi leccos došlo:  Třeba proč spolužačka A je šťastně provdaná 35 let za svého úžasného manžela, kterého celý život drtí a drtí. Tedy z mého pohledu. Proč ji nepošle takový pohledný, chytrý a šikovný chlap dávno „někam“. Nebo proč vydrželo manželství mé kamarádky B, i když se ke svému manželovi (VŠ, kdysi šéfovi velkého podniku) chová jako k poslednímu pohůnkovi. A naskakovaly ženy C, D až Z. Byl jich plný mobil!

Některým mužům, většinou velmi atraktivním a působícím často v šéfovské funkci, tedy na první pohled žádným „podpantoflákům“, dělá podvědomě velmi dobře, když je žena peskuje – možná se vrací do dětství, třeba zde hraje roli přísná matka, kdo ví? A na druhou stranu muži mírní, působící submisivně, potřebují partnerku, která je akceptuje, před kterou si doma všechno prosadí (takového mám doma já).

Jak týračku poznáme?  Podle vlasů!

Výjimky potvrzují pravidlo. Samozřejmě existují i ženy - klasické manipulátorky, které si libují v dlouhých vlasech, a naopak. Když tak probírám ten svůj mobil, vyjde mi ovšem maximálně jedna z patnácti ostříhaných „na kluka“ – to už nevypadá jako náhoda.

Krátké účesy, které historicky symbolizují emancipaci, volí samozřejmě často i ženy přirozeně dominantní, bez sebemenší potřeby svého muže ponižovat, které dokonce touží po muži silnějším, než jsou samy. Jenže jako na potvoru se párují zas a znovu s muži, kterých si dostatečně vážit nemohou.

Takovým ženám radím zvolit právě mimikry vlasů alespoň polodlouhých, nebo kratších, ale měkčího, nejlépe vlnitého vzhledu. Třeba v nich vysněný muž podvědomě vidí potenciální týračku, a proto s nimi nechce mít nic společného – bojí se.  A zase přesně naopak… chcete-li uhnat muže submisivního, zajděte ke své kadeřnici s prosbou o radikální změnu.

Začali jsme ale mým bratrem. Jeho dlouhovlasá přítelkyně se snaží malinko přitvrzovat, aby bratrovi dlouho nevydržela euforie, že si může dát piv, kolik chce, a nezačal toužit zase po přitahování opratí. Tak snad jim to vyjde.

A vy, dámy, které se chystáte protestovat, ať už z pozice dlouhovlásek mužům velících, nebo milovnice superkrátkých účesů z čistě praktických důvodů (jemná hříva či obliba vodních sportů), zadržte a zkuste brát tento článek jako drobnou recesi, na které „možná něco je“.

Reklama