„Káva je pro člověka zlatem. A jako zlato i káva dává každému člověku pocit přepychu a nobility.“
Abd-al-Kadir, Chvála kávy, 1587 (indicie Těsnohlídek)

Nebeský dar, ďáblův nápoj nebo šálek štěstěny? Ať už je káva nazvána jakkoli, vždy byla a je symbolem pospolitosti a přátelství. Dlouholetá historie z ní udělala nejpopulárnější nápoj vůbec. Proč právě káva podněcuje družnost i u těch, kteří jsou jindy rezervovaní a jen stěží navazují nové kontakty?

Káva zkrátka více než jiné nápoje stimuluje lidské vztahy v téměř každém koutě naší země. Kavárny měly od počátku velký vliv na politické a obchodní dění. V kavárnách vznikly banky i burza, zakládaly se zde noviny a spisovatelé se tu setkávali se svými kolegy a obdivovateli.

Světová produkce zelené kávy na konci 20. století přesáhla šest milionů tun, zaměstnává bezmála třicet milionů lidí a stěží najdete někoho, kdo by ji sám neochutnal či o ní nikdy alespoň neslyšel. Káva je fenoménem současné civilizace, výnosný obchodní artikl a pro chudé v rozvojových zemích požehnáním, neboť jim poskytuje možnost zajistit svým rodinám obživu.

První kavárna na světě byla otevřena již roku 1652 v Londýně, pití kávy zde dosáhlo mimořádné obliby. Čaj a káva se tu časem staly tak populárními, že lidé začali hledat stále zajímavější místa k jejich konzumaci. Nastala éra exkluzivních zahrad, ovšem jen jako výsada bohaté privilegované třídy. Káva však vyvolávala nejen podiv a nadšení, ale i pobouření. Tak například právě v Londýně byla v roce 1674 zveřejněna Petice žen proti kávě, která mj. uváděla: „Káva způsobuje, že muži jsou po ní neplodní jako poušť, ve které se ta nešťastná zrna rodí.“ Možná tou pravou příčinou, proč muži nejevili o ženy takový zájem jako dříve, bylo jejich sdružování se nad šálkem černé kávy při pravidelných pánských jízdách.

Oblibu si v průběhu druhé poloviny 17. století našly kavárny i v řadě dalších evropských zemí. V Paříži roku 1686 jako první přivítal hosty ve své kavárně Francois Procope. S nevelkým zpožděním se pak kavárny objevily i za oceánem, v Severní Americe, ve městech na východním pobřeží – v Bostonu, New Yorku a Philadelphii.

Za 100 let i v Čechách

Prvními Čechy, kteří se s kávou na dalekých cestách setkali, byli zřejmě Heřman Černín z Chudenic a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Uplynulo mnoho let od objevení tohoto nápoje, než se i u nás stala káva oblíbeným a rozšířeným „doplňkem“ domácností a restaurací. V Praze začal s kávou obchodovat Arab Georgius Hatalah il Damasky (u nás zvaný Jiří Deodat) koncem 17. století. Nejprve připravoval kávu ve svém bytě v Karlově ulici a jako pouliční prodavač ji nabízel všem kolemjdoucím. Od roku 1714 pak provozoval první kavárnu u Mostecké věže na Malé Straně. V polovině 19. století, kdy žilo v Praze více než sto tisíc obyvatel, fungovalo už padesát sedm kaváren. Káva se nejdříve pražila v domácnostech nebo kavárnách, ale postupně vznikaly speciální podniky určené k tomuto zpracování kávy – pražírny. K těm nejznámějším firmám v Praze patřily například firmy Kadlec, Vomáčka, Smrkovský a ve 30. letech minulého století pak zejména firma Meinl.

České kavárny na přelomu tisíciletí už však pozbyly mnohé z úloh, které v minulosti hrály. Už nejsou centrem politického dění jako v době národního obrození či místem setkávání svobodomyslných lidí a intelektuálů, jak tomu bylo během dlouhých let komunistického útlaku. Je to zkrátka logický důsledek změny politického klimatu, která navíc na český trh přinesla kavárnám řadu nových konkurentů.

Dobrá rada na konec
Mohlo by se zdát, že je zbytečné radit dnes komukoli, jak uvařit dobrou kávu. Vždyť většina z nás si ji každodenně připravuje, mnozí vypijí za den i několik šálků tohoto moku. Řeknete si, co je na tom, dát do šálku lžíci voňavého prášku a zalít horkou vodou. To zvládne i malé dítě! Ale přece, měli bychom dodržovat alespoň ta nejzákladnější pravidla. Kupříkladu, většina milovníků a znalců kávy se roztřese při pomyšlení na kávu, která prošla varem. Správná teplota vody používané na zalití kávy by měla být 93 °C, v samotném šálku pak 85–87 °C, také by se měl dodržovat optimální poměr, tzn. dvě lžičky kávové směsi na dva decilitry vody a káva by se neměla vyluhovat déle než 4 až 6 minut. Stejnou důležitost hraje čerstvost kávových zrn, čerstvost umletých zrn a vody, jakož i pečlivě vyčištěné nádobí používané k přípravě kávy.
Káva by tedy neměla být jen každodenní běžnou rutinou, kterou síla zvyku odsouvá kamsi na okraj naší pozornosti, a větší péče spojená s její přípravou se nám jeví jen jako ztráta času v přecpaném harmonogramu všedního dne. Rychlá snídaně, posrkávání v poklusu, tak abychom se ještě přitom stačili umýt, obléci, vypravit děti do školy.
Pití kávy by mělo být pohlazením, důvodem k pozastavení se v tom uspěchaném světě, časem nejen pro obchodní jednání, ale také pro povídání se svými blízkými, s přáteli, pro společné chvíle v kruhu rodiny. Dopřejme jí potřebný čas. Jedině tak nás odmění tou správnou chutí a vůní, které vyvolávají onen nepopsatelně příjemný pocit. Nejen na jazyku…


Z článku Fenomén kávy, převzato z www.lideazeme.cz
Reklama