Reklama
Milá redakce,
 
v létě jsem si z útulku přivedla voříšku jménem Betynka - dámu již lehce v letech. Hned se stala středem pozornosti všech známých a příbuzných, většina z nich spekulovala o jejím minulém životě a o tom, jak se asi do útulku dostala. Moje maminka si všimla jejího zbarvení a přišla s teorií, že přesně takhle vypadají ovčáčtí psi a že Betynka je určitě jejich přímý potomek.
 
Proč o tom ale píšu - na dovolenou jsme se s manželem (a Betynkou) vydali do malebné vesničky na Šumavě, v jejímž okolí byly pastviny se stádečkem ovcí. Vzpomněla jsem si na maminčin příměr a byla zvědavá, jestli se v Betynce probudí ovčácké geny.
 
Jakmile ovce Betynku zahlédly, okamžitě zpozorněly a jako jeden muž (nebo spíš ovce) se k ní vydaly. Pohled na přibližně čtyřicetihlavé stádo, které se dalo do klusu naším směrem, byl přeci jen trochu hrozivý. To samé si myslela i Betynka a dala se na zbabělý ústup. Ovce v ní ale zřejmě našly zalíbení (opravdu nepůsobily nijak útočně, spíš si ji chtěly jen očuchat), a tak následovala několikaminutová honička po celých pastvinách.
A já, proradná panička, jsem se místo záchrany svého jediného psa otřásala smíchy a fotila jeden snímek za druhým ;-))
 
channah
 
 
 
 
 

 
 
Děkujeme za váš příspěvek a fotečky. Pejskové nám udělají vždy velkou radost a občas nás doženou k slzám. Jste velice hodná, že jste si vzala fenečku z útulku a krásně se o ni staráte.

redakce@zena-in.cz

Napište i vy, co zajímavého vám vaši mazlíčky předvedli.