Reklama


Felinoterapie (využívání koček k léčebným účelům) je v ČR takřka neznámým, většinou opomíjeným pojmem, vytlačovaným do pozadí známější a náročnější hipo-, a především canisterapií.

Jistě, psi jsou nejčastějšími pomocníky člověka, přínos asistenčních, vodicích a signálních psů je značný, velmi záslužný a obdivuhodný, zaslouží si tedy právem podstatnou podporu a prezentaci.

Kočka nemůže poskytnout člověku pomoc takového formátu jako tito psi.
Ale, ruku na srdce, to od ní ani neočekáváme... požadujeme od ní (a dostáváme) mnohem více citu, něhy, duševní harmonie a lásky...

Léčebné působení kočky může probíhat i v omezeném prostoru, kočka nevyžaduje pravidelné venčení, výcvik, fyzickou spoluúčast. Kočka si vystačí, postará se sama o sebe, a přitom dokáže vyzařovat velice silnou pozitivní energii. Je tedy ideálním „terapeutem" a společníkem pro osoby s omezenou hybností, kam patří jak tělesně postižení, tak většina seniorů, kteří nevyžadují přímé služby vodicích či asistenčních psů, přesto jim prospívá společnost zvířecího miláčka.
Nelze totiž opomíjet jisté kočičí mystično, již odpradávna obdivované, přijímané i zatracované, ale stále všudypřítomné...

Základem felinoterapie je využití vrozeného daru empatie, intuice a léčivé energie kočky, schopné odnímat bolest a utrpení, schopnost navozovat duševní harmonii a napomáhat najít ztracenou životní rovnováhu, vytvářet nový smysl života potřebným, odnímat pocit osamění, zklamání, opuštěnosti, vytvářet pocit jistoty a bezpečí, mnohdy právě zodpovědnost za blízkého milovaného tvora drží seniory při životě.
Oblast psychická je s oblastí fyzickou velmi úzce spojena.

Nemocný, handicapovaný či starý člověk se cítí vyhoštěn z lidské společnosti, mnohdy ztrácí smysl života či dokonce chuť žít, zvláště pokud je mu tzv. zdravou aktivní společností dáváno najevo, že již není adekvátně výkonný, bystrý, schopný, žádoucí...  Následně se uzavírá do sebe, přestává komunikovat s okolím, navazování kontaktů mu činí čím dál tím větší potíže. Přitom vnitřně o to více touží po přijetí, vnímá samotu a bolest mnohem intenzivněji než člověk zdravý či v produktivním věku.

Postižený, bezmocný či starý člověk touží být přijímán bez podmínek, touží po sounáležitosti a pocitu blízkosti, fyzickém i verbálním kontaktu s živým tvorem. Potřebuje se cítit potřebný a žít plnohodnotným životem i za dané situace. Skutečné lidské kvality nelze vyčíslit věkem či momentálním zdravotním stavem.

Nedílnou součástí felinoterapie je přirozené rozvíjení schopností dětí postižených jak fyzicky, tak dětí s mentální poruchou, a jejich kvalitní začlenění do plnohodnotného života bez předsudků. Tato oblast si zaslouží stále více pozornosti, neboť kočka v takovém případě funguje jako zcela přirozený léčitel a přítel postiženého dítěte, které, aniž si to uvědomuje, je nuceno utvářet si své priority, učit se zodpovědnosti a rozvíjet své schopnosti jak motorické, tak mentální, jež by jinak mohly zůstat nevyužity.


Zdroj: www.felinogrey.estranky.cz