Hluboké temné oči se setkají s jeho pohledem. Za svištění větru bičují mokré vlasy tvář. Jeho oči, její oči a oči toho muže, co zkřížil cestu milenců jako v každém příběhu tak, aby zůstali navždy rozděleni. Sníh se snáší do čerstvých ran. Sníh, ale taky by to mohly být třešňové květy. Sníh a kapičky krve ulpívají na jejích rtech.

 

            Bledé rty se neznatelně pohnou: „Bohouš už to asi nestihne,“ a růžové kimono dál temní krví. „Na Bohouše se vykašli! Ten to nestihne nikdy!“ rázně zavelí kolorativní soprán za mnou a k nohám se snese ještě trochu kukuřice. A opravdu. Bohouš ten večer nedorazil. Ani na sněžné pláně, aby trochu helfnul třem Číňanům s vypjatou situací, ani na prázdné sedadlo vedle subrety. Zato jsme se ještě dozvěděli o tom, jak tchyně dělá děsný scény kvůli bazénu na zahradě, že Bohouš má už dva měsíce volat instalatérovi a že Bohoušův brácha je lepší kádr, ale to ona pochopila až po svatbě.

 

            Neseďte doma! Jděte do kina!

           

            Jestli prahnete po ničím nerušeném zážitku a bydlíte ve městě mnoha možností, asi si vyberete artové kino. Možná za vámi nebude sedět Bohoušova stará, ale počítejte s tím, že i intelektuální rozklad samotné podstaty existence Hrdiny ve světle blížícího se společenského přerodu…bla bla bla... může po dvou třech hodinách vadit. Zvlášť když ten inťoš za vámi, co se téhle role tak nějak ujal, trochu huhňá.

 

            Jestli chcete jen vidět poslední pixarovské tahy štětcem a myší, můžete jít do toho kina, co se jmenuje Oko, Vesmír nebo Hvězda. (Ty názvy stojí za samostatnou úvahu, doufám, že to nenecháte jen tak plavat!) Paní v pokladně v šatech s velkým geometrickým dekorem vás možná přemluví, abyste s nákupem lístků počkali, jestli se vás dost sejde. U nás promítali, když nás bylo osm. Tady jsem seděla v krajkovém bílém svetru na svém prvním filmu (Kocour v botách), přišla jsem s maminkou včas, abych nerušila ostatní diváky pozdním příchodem, a karamelku jsem si chřustivě rozbalila před začátkem představení. Celé je to prostě dojemné. Stejně jako to, že sál je jen jeden a produkce vybírá filmy spíš podle Bohouše než podle vás, takže je možné, že na ten svůj film budete čekat i půl roku.

 

            Ten, kdo snese nějakou tu můru ve vlasech a riziko změny programu v případě špatného počasí, jistě zamíří do letního kina, na které má třeba také sentimentální vzpomínky, a ne s maminkou.

 

            Jestli ale z můr máte můru, a jestli přece nechcete zase sedět doma u DVD... budete muset už ale fakt do toho super mega giga baráku na konci města. Asi to nebude Hvězda, ale Stár. Asi si vyberete, protože v jednom z osmi sálů snad bude něco podle vašeho gusta. Kdo má rýmu (Vážně necítíš ten puch kukuřice?) a gatě v barvě kofoly, má výhodu!

 

            Ale vážně. Chodíte do kina? A kam? Zapomněla jsem na něco? Jo jasně. Bohouši, promiň.

Reklama