Domácnost

FCI Standard: Bavorský barvář

Standard Mezinárodní kynologické federace (Federation Cynologique Internationale - F.C.I.) pro plemeno: bavorský barvář. FCI standard č. 217 / 1. 4. 1996 / D.

Bavorský barvář
(Bayerischer Gebirgsschweisshund)

Překlad: ing. Iva Černohubová

Původ: Německo

Datum zveřejnění platného standardu: 01.04.1996

Použití: pes pro dosledy na barvě (barvář).

Klasifikace FCI:

  • Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná
  • Sekce 2 barváři (psi pro dosledy na barvě)
  • S pracovní zkouškou.

Krátký výtah z historie:

Všichni stopaři a barváři pocházejí z prapůvodních loveckých psů, honičů (brakýřů). Všichni čistokrevní honiči jsou v lovecké akci hlasití, s velmi vyvinutou schopností pronikat terénem, mají velmi jemný nos a jsou velmi jistí při sledování stopy, ať už drobné či velké zvěře.

Původně se ze smečky vybrali ti nejspolehlivější a nejjistější honiči, aby na řemeni dohledali ztracené stopy lovené zvěře.

Z těch nejposlušnějších a nejklidnějších honičů (brakýřů) byli vyšlechtěni tzv. vodící psi (kteří pracovali výhradně na studené stopě zdravé zvěře) a barváři (kteří pracovali výhradně na pobarvené stopě poraněné zvěře a byli považováni za „zkažené vodící psy“). Postupným křížením s plemeny geneticky blízce příbuznými vznikl na konci 18. a na začátku 19. století dnešní hanoverský barvář. Po roce 1848, tzn. po zániku velkých loveckých revírů a po zřeknutí se původních způsobů lovu ve prospěch lovu na čekané a při šoulání a po zkvalitnění palných zbraní, ke kterému v této době došlo, bylo třeba mít psy, kteří pracují „po výstřelu“. Ale především v obtížných podmínkách horských loveckých terénů bylo nezbytností mít psy, kteří při schopnosti pracovat na dlouhé šňůře zůstali dostatečně odolní, ostří a hlasití při pronásledování zraněné zvěře. V těchto oblastech se potvrdilo, že hanoverský barvář je příliš těžkopádný. Aby docílil potřebných výsledků v obtížných horských revírech, baron Karg-Bebenburg z Reichenhallu vyšlechtil po roce 1870 psa výrazně lehčího, který vznikl křížením hanoverského barváře s lehkými plavě zbarvenými horskými honiči. Tito psi postupně nahradili ostatní plemena v horských loveckých revírech, a to takovým způsobem, že dnes se tam bavorský barvář stal klasickým pomocníkem myslivců a lesníků. V roce 1912 byl založen „Klub bavorského barváře“, jehož sídlo bylo v Mnichově. V Německu tento klub zůstal dodnes jediným klubem, zodpovědným za chov tohoto plemene.

Celkový vzhled:

Je to celkově harmonický, lehčí, velmi pohyblivý, svalnatý pes střední velikosti. Trup je poněkud delší než je kohoutková výška a hřbetní linie se mírně zvedá směrem k zádi; je postaven na ne příliš vysokých končetinách. Hlava je nesena vodorovně nebo mírně nad linií hřbetu; ocas je nesený vodorovně nebo šikmo spuštěný směrem k zádi.

Vlastnosti/povaha:

Je to pes klidný a vyrovnaný; je oddaný svému pánovi, vůči cizím se chová rezervovaně; je dávána přednost psům s pevnou povahou, kteří jsou si jisti sami sebou, jsou nebojácní a učenliví a nejsou ani bázliví, ani agresivní.

Hlava:

  • Část lebeční: je poměrně široká, nepatrně klenutá, střední rýha je zřetelná a nadočnicové oblouky jsou výrazné. Týlní hrbol je málo výrazný.
  • Stop: je zřetelný.
  • Část obličejová:
  • Nosní houba: je správně velká, nepříliš široká. Nozdry jsou otevřené. Je černá nebo tmavě červená.
  • Čenichová partie:Od očí poněkud odsazená Je o něco kratší, než mozkovna, dostatečně široká, nikoli špičatá. Nosní hřbet je mírně klenutý nebo rovný.
  • Pysky: dobře převislé, jsou středně silné, koutek je viditelný.
  • Čelisti/zuby: čelisti jsou silné s perfektním nůžkovým skusem, zuby dobře postavené a kompletní, to znamená, že zadní strana horních řezáků se těsně dotýká přední strany spodních řezáků bez mezer, zuby jsou postaveny kolmo v čelistech. Počet zubů je 42. Klešťový skus je přípustný.
  • Líce: jenom středně výrazné.
  • Oči: jasné, s živým pohledem; nejsou ani příliš velké, ani moc kulaté; jsou tmavě hnědé nebo o něco světlejší; pigmentovaná oční víčka dobře přiléhají k oční kouli.
  • Uši/závěsy: jsou o něco delší, dosahují maximálně k nosu. Jsou silné, nasazené vysoko, široké v místě nasazení a na konci zaoblené. Visí ploše po stranách hlavy, netvoří záhyby ani se nestáčí.

Krk: je střední délky, silný; má mírný lalok.

Tělo:

  • Horní linie: od kohoutku směrem k pánevním končetinám lehce stoupající.
  • Kohoutek:je nezřetelný; přechod krku ve hřbet je plynulý.
  • Hřbet: pevný, pružný.
  • Bedra:relativně krátká, široká, velmi dobře osvalená.
  • Záď: dlouhá, rovná.
  • Hrudník:je středně široký, s výrazným předhrudím; hrudní koš je oválný, hluboký a dlouhý, s daleko dozadu dosahujícími žebry.
  • Spodní linie a břicho:postupně se zvedá směrem k zádi; břicho je mírně vtažené.

Ocas/PRUT: je středně dlouhý, dosahuje maximálně k hlezennímu kloubu; je vysoko nasazený; je nesený vodorovně nebo spuštěný mírně šikmo dolů.

Končetiny:

Hrudní končetiny: Při pohledu zepředu jsou přední nohy rovné a postavené rovnoběžně; při pohledu z boku jsou postaveny pod tělem. Jsou správně zaúhlené.

  • Lopatka: lopatka je dobře šikmo uložená se sklonem k zádi, silně osvalená.
  • Nadloktí: dlouhé, se silným, suchým svalstvem.
  • Loket: přiléhá k tělu, není ani vytočený, ani vbočený.
  • Předloktí: je suché, kolmé, se silnými kostmi; dobře osvalené.
  • Zápěstí: je silné.
  • Nadprstí: je mírně šikmé se sklonem dopředu.
  • Přední tlapky: mají lžícovitý tvar, prsty jsou klenuté a sevřené; polštářky jsou dostatečně silné, odolné a dobře pigmentované;v postoji stejně jako v pohybu jsou rovnoběžné, nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou černé nebo v barvě rohoviny,

Pánevní končetiny:

Celkově:mají silné kosti. Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžně postavené. Jsou správně zaúhlené.

  • Stehna:jsou široká, velmi svalnatá.
  • Koleno:silné
  • Bérec: relativně dlouhý, s výrazným svalstvem a nervstvem.
  • Hlezno (hlezenní kloub):silné.
  • Záprstí:krátké, kolmo postavené.
  • Zadní tlapky:mají lžícovitý tvar, prsty jsou klenuté a sevřené; polštářky jsou dostatečně silné, odolné a dobře pigmentované;v postoji stejně jako v pohybu jsou rovnoběžné, nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou černé nebo v barvě rohoviny.

KROK/CHODY: prostorné chody, dobrý nákrok i odraz; končetiny hrudní i pánevní se pohybují rovně a paralelně; Pohyb je lehce pružný.

Kůže: je silná a dobře přiléhá k tělu.

Osrstění:

Srst: uzavřená, rovná a přiléhavá, středně drsná, málo lesklá; na hlavě a na uších je

jemnější; tvrdší a delší na břiše, končetinách a ocase.

Zbarvení: tmavě červené, jelení červeň, červenohnědé, červenožluté, také plavě žluté až žemlově zbarvené; červeno-šedé (jako zimní srst jelena), také s pálením nebo tmavou příměsí. Na hřbetě je základní zbarvení nejintenzivnější. Čenich a uši jsou tmavé. Na ocase je většinou příměs černých chlupů. Malá světlá skvrnka na hrudi je přípustná (“brakýřská hvězda“).

Výška A VÁHA:

  • Kohoutková výška:Psi: 47 – 52 cm
  • Feny: 44 – 48 cm

Tolerance: Z uvedených hodnot neexistuje žádná tolerance, ani směrem nahoru, ani směrem dolů, ani pro feny, ani pro psy.

Vady:

Jakákoliv odchylka od jmenovaných bodů musí být považována za vadu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti a podle jejího vlivu na zdraví a pohodu psa.

Hrubé vady:

  • Nosní houba masově zbarvená.
  • Nevýrazný předkus nebo podkus. Částečný klešťový skus.
  • Příliš volná víčka.
  • Hřbetní linie příliš pronesená nebo vyklenutá (kapří hřbet).
  • Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý.
  • Silně vybočené nebo vtočené lokty.
  • Zadní nohy silně přestavěné.
  • Úzký postoj pánevních končetin, kravský nebo sudovitý postoj, ať už v postoji, nebo v pohybu.
  • Srst příliš jemná nebo otevřená (řídká).
  • Silná odchylka ve zbarvení. Černé zbarvení se sytě hnědými (červenými) znaky.
  • Výška vybočující z hranic, stanovených standardem.

Vylučující vady:

  • Agresivita nebo bojácnost.
  • Výrazný předkus nebo podkus, zkřížený skus.
  • Chybějící zuby (s výjimkou P 1).
  • Ektropium, entropium.
  • Od narození křivý ocas.
  • Slabá povaha.

Jakýkoliv pes, vykazující fyzickou abnormalitu anebo poruchu chování, musí být diskvalifikován.

Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belgie)

Poznámka

Tento standard není v čase aktualizovaný. Aktuální standard vždy najdete na těchto stránkách:

   
07.08.2011 - Atlas psů - autor: Jakub D. Kočí

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme