dita

Společenská sezona je tady a my máme možnost se trochu odvázat. Nejen v oblékání, ale i v ozdobách hlavy. Klobouk se ale nehodí všude a za určitých okolností ho musí sundat i dáma. To u fascinátoru nehrozí.

Co je to za podivný název, ptala jsem se sama sebe. Není to tak dlouho, kdy ani mně, (“honěné“ v historii módy), tenhle termín nic neříkal. Až jsem „narazila“ na návrhářku a modistku jménem Libka Safr a byla jsem doma. Aha, tak to je ta výstřednost, která není ani čelenkou, ani kloboukem, je prostě jen ozdůbkou, která má za úkol šokovat své okolí. No budiž.

Ale tím, že mě fascinátor svým způsobem zaujal, o něm budu mluvit s větší úctou.

Zapátrala jsem ve svých historických knihách, (třeba mi něco uniklo), ale nikde jsem žádný „fascinátor“ nenašla. Ani v 16. století, jak mate své důvěřivé čtenáře internetový vyhledavač Google. Holky, nevěřte všemu, co se tam píše.

Něco podobného by se dalo vystopovat v rokoku, kdy se na napudrované paruky „připíchlo“ ledacos. Nebo na konci 19. století, kdy se nosily šaty s honzíky a miniaturní kloboučky posazené do čela, lehce na stranu, (stejně jako fascinátory).

Teprve ve 20. století dala extravagantní návrhářka Elza Schiaparelli světu a hlavně ženám vtipný klobouček, který by se dal nazvat fascinátorem. A to v pravém smyslu slova, neboť byl opravdu ulítlý. No řekněte, nasadila byste si na hlavu botu, nebo šálek čaje? I takové podoby měly její fascinátory. Bude to nejspíš tím, že ona sama byla fascinována surrealismem.

Kloboučky roztodivných tvarů, které měly vyvážit „chudé“ oblečení, se hojně nosily za války. Tento trend pokračoval i v následujících letech, která tak ráda napodobuje burleskní umělkyně Dita von Tesse.

No vida a jsme v současnosti. Dlužno dodat, že její fascinátory jsou opravdu fascinující. A vynikají tím spíš, že Dita toho na sobě většinou moc nemá.

Tady byste si mohly vzít inspiraci. Myslím opět na fascinátory, být vámi, do společnosti bych se trochu přioblékla.

Foto: Facebook Libka Safr a Dita von Tesse

Čtěte také:

Reklama