Reklama

 

 

Setkali jsme se s nimi asi všichni… Zazvoní zvonek, otevřeme dveře a za nimi stojí dva usměvaví členové sekty Svědci Jehovovi. „Máte chvíli čas? Rádi bychom si s vámi popovídali o Bohu…“ Tak nějak začíná jejich komunikace. Většina z nás reaguje rázným zabouchnutím dveří, případně slušným vysvětlením, že na tento druh konverzace skutečně nemá čas ani chuť.

 

Přiznávám – jsem na tyto „laskavé poutníky“, kteří chodí od dveří ke dveřím, alergická. A i to je hodně mírné slovo. Vztek, jaký cítím, když slyším slovo Jehova, je tak velký, že bych s ním mohla podpírat Chrám sv. Víta.

 

Jeden takový hodný a všeobjímající „jehovista“ totiž kdysi velmi ublížil mým dcerám. Nebyl to ale žádný z oněch podomních obchodníků s vírou, nýbrž jejich příbuzný. Konkrétně strýc.

 

O tom, že je členem této sekty, jsem neměla ani tušení. Kontakt s ním probíhal naprosto normálně v rámci rodinných oslav a nikdy jsem nepojala sebemenší podezření, že by se zmíněným strýcem „nebylo něco v pořádku“.

 

Jedny prázdniny, když bylo mým dcerkám 9 a 6 let, vypravila jsem je na týden k babičce na chatu. S nimi tam byli i tento strýc a jeho žena. Chodila jsem do práce a žila ve vědomí, že o mé holčičky je dobře postaráno. Jako vdova jsem byla vděčná za možnost, že mi někdo pomůže s pokrytím celých prázdnin a děti nebudou muset do družiny.

 

Po návratu dcer domů jsem ale zažila šok. Místo dvou šťastných a spokojených holčiček se mi vrátily dvě vyplašené a vyděšené děti. Nevrhly se na mne hned ve dveřích, nevykládaly jedna přes druhou, co všechno zažily. Byly zamlklé a na první pohled bylo jasné, že se jim v hlavičkách honí něco, co je velmi trápí.

 

Po nějaké chvíli se konečně rozpovídaly. A mně se před - doslova hrůzou rozšířenýma - očima odvíjel celý týden, který prožily ve společnosti babičky, tety a strýce. Hlavní postavou celého vyprávění byl ale strýc.

 

Jak vyplynulo z jejich vyprávění, strýček se rozhodl zasvětit své malé neteře do světa víry. Přesněji – Svědků Jehovových. A učinil tak opravdu důkladně. Z holčiček padala moudra, fráze, šokující zprávy a zaručené prognózy, co a jak na tomto světě bude. Co se jim bude dít, když neuvěří, co bude se mnou….

 

Nevěřila jsem vlastním uším. Dlouho jsem jenom seděla a poslouchala a nechala dcerky, aby mi všechno vypověděly. Dozvěděla jsme se tak například, že až přijde konec světa, zahynou v hrozných mukách a bolestech všichni, kteří nevěří. Budou jim zaživa hnít oči a odpadávat maso z těla. Tyto sadistické vize mi chuděry vykládaly a očka jim přitom kmitala ze strany na stranu jako vyděšeným zvířátkům.

 

A pak přišla na řadu opravdová lahůdka. Dodnes nechápu, jak může dospělý člověk tak moc ublížit. Když mi dcerky všechno vypověděly, upřely na mne svá kukadla a úpěnlivě mne prosily, abych tomu všemu začala věřit. Že když budeme věřit všechny tři, tak nám obživne tatínek. A že když tomu věřit nebudu, tak to znamená, že jsem ho neměla ráda. Tak to prý strýček říkal.

 

To už byla hodně silná káva. Dlouho a dlouho jsme si povídaly, rozebíraly všechno ze všech stran. Nebylo to vůbec jednoduché, protože obě dcerky byly pořádně zmasírované a vysvětlit jim vše tak, aby to jejich dětské dušičky dokázaly přijmout a pochopit, bylo opravdu těžké. Po několika hodinách se mi to nakonec podařilo.

 

Byla jsem ale strašně rozzlobená a chtěla jsem jít toho strýce zabít. Neudělala jsem to. Co jsem ale zajistilaí bylo, že jsem zakázala, aby se ten člověk k mým dcerám ještě někdy přiblížil. Už je to třináct let a skutečně je od té doby neviděl.

 

Dcery už jsou dospělé, mají svůj vlastní rozum a názory… Přesto i dnes cítím ten vztek, který jsem měla tehdy, když se mi vrátily domů….

 

Zajímalo by mne, jestli jste se i vy setkali s něčím podobným. Jste členem nějaké sekty? Máte ve své rodině někoho, kdo se vás snaží obrátit na tu „pravou víru?“ Jak to ovlivňuje vaše rodinné vztahy? Zajímají mne i vaše názory k tomuto tématu.

 

Pište mi i dnes na náš redakční e-mail redakce@zena-in.cz

 

I přes toto závažnější téma vám všem přeji krásný pátek a těším se na všechny vaše příspěvky.