František Antonín Brabec se narodil 30. 11. 1954 v Praze, je českým kameramanem a režisérem. K jeho prvním pracím patří film Obecná škola, jež byla roku 1991 nominována na Oscara za nejlepší zahraniční film.

 

Stál za kamerou filmu Ireny Pavláskové Corpus delicti, s Janem Svěrákem natočil film AKUMULÁTOR 1 (1994), který zvítězil v týdnu kritiky na MFF v Benátkách 1994 a Brabcovi přinesl Cenu literárního fondu za nejlepší kameru roku 1994.

 

Ve spolupráci se Svěrákem pokračoval a podílel se na komedii JÍZDA. Film získal Českého lva za nejlepší kameru roku 1994 a Křišťálový glóbus na MFF v Karlových varech 1995. V roce 1996 režíroval film Král Ubu, za nějž získal tři České lvy, a v roce 2000 vyhrál čtyři České lvy za snímek Kytice, která na Vinnie festivalu v USA rovněž obdržela hlavní cenu.

 

F. A. Brabec nedávno uvedl do kin svůj nový snímek v podobě adaptace slavného Máje. Kritika sice film odsuzuje, veřejnost je však jiného názoru. Co si o Máji myslí sám autor?

 

Proč Máj?

Určitě je to jedna z cest, která mě baví, převyprávět něčí názor do filmové podoby. Pan Mácha si vytvořil nějaký pocit, když seděl na kopečku o rozjímal nad smrtí a příběhem, který slyšel vyprávět hospodě, a ten otiskl do básně.

 

Mně se líbilo ten jeho pocit otisknout do svého pocitu. Navíc mám rád adaptace a Máj je pro mě vizuálně nejsilnější. Také jsem věděl, že jej mohu zadaptovat podlé své představy, to znamená, tak jak to vidím a cítím, samozřejmě pak je otázka, kolik lidí to cítí stejně.

 

Co máte na Máji nejraději?

Ve filmové podobě mě na Máji baví lámání v kole. Líbil se mi celý postup práce, protože to je něco děsivého, když člověk o smrti uvažuje.

 

Taky mě lákalo emotivní spojení věcí, jako co to je někoho popravit a zároveň ho znát třeba od dětství, co si kat o tom všem může myslet. Proto jsme potom spojili postavu kata a vypravěče. Kolem popravy vše vlastně celé začalo, vztah kata k popravenému.

 

Jaký to byl pro vás pocit poprvé spatřit Máj na plátně?

Určitě to je neskonalá radost i obava. Jde přece o vaše dítě, protože vy ho od začátku vypipláváte. Od prvního scénáře, přes všechny obrazy a filmové střihy, takže už jen dojetí, že existuje, je obrovské. Je to asi jako když matka donosí dítě a šťastně porodí. Pro ni bude dítě nejkrásnější, i kdyby bylo třeba trochu ošklivé. A ten pocit je podobný.

 

Proč jste se rozhodl pro neherce?

Nechtěl jsem situaci, kdy přijde herec a bude někoho hrát. Máj nikdy nebyl zfilmovaný a je to báseň, není to film jako příběh, ale na prvním místě báseň, a já jsem chtěl, aby mi hlavní hrdiny nikdo nehrál. Toužil jsem je objevit, aby Jarmila byla Jarmila, a ne že si na ni herečka bude hrát. Potřeboval jsem někoho, kdo nebude hrát tu přetvářku.

 

Proč jste obsadil právě Matěje Stropnického?

Mladých kluků jsem viděl kolem tří set. Hledal jsme neherce a  bohužel bylo vidět, že jsou neherci, tak jsem sáhl do kategorie neznámých hereckých Vilémů, ale zase se projevilo, že to jsou jen herci a že toho Viléma hrají.

 

Pak jsem Matěje viděl někde na fotce a řečnit v televizi a vypadal výborně. Taková horká krev, zároveň bojovník a má v sobě a v očích něhu, nějakou ublíženost. Je vidět, že to není jednoznačný vítěz. Padnul mi do oka hned na první pohled stejně jako Jarmila.  

 

Proč jste ve filmu použil moderní hudbu?

Já si myslím, že jsem měl skvělou filmovou hudbu ke Kytici, a najednou jsem se bál, aby Máj nebyl stejný. Nějak jsem víc cítil rebelství a Viléma jinak, než aby hrály jen housle a klarinety, takže jsem měl od začátku představu, že to budou elektrický kytary, a hledal jsem kapelu, která tak hraje.

 

Support Lesbiens se mi líbili, mají zajímavé melodie a k tomu filmu šli. Nejdříve na mě koukali jako na blázna, vůbec nevěděli, do čeho jdou, byli tím na začátku zaskočeni, ale nakonec jsme si porozuměli a myslím si, že udělali skvělou hudbu. Jsem rád, že je jiná a že to není hudba, kterou jsem měl v minulém filmu.   

 

Kdybyste režíroval další z úspěšných filmů, Bathory, změnil byste něco?

Ve srovnání s Májem jsem již do příprav nemohl tolik mluvit, najali si mě jako kameramana. Kdybych režíroval Bathory, tak je samozřejmé, že by vypadala úplně jinak, protože by mě některé věci zajímaly víc a některé míň. Já jsem si sám sobě zakázal do toho mluvit, protože to je film Juraje Jakubiska. Pro mě to byla snaha o co nejlepší  kameramanský výkon.

 

Chystáte nějaký další projekt?

Máj byl v přípravě společně ještě s dalšími filmy, už když jsem se rozhodl pro Kytici. Ty projekty ve mně pořád jsou a chystám se je teď číst a přehodnocovat, jestli třeba neproklouzly mezi prsty a jestli třeba některé básně nejsou tak úžasné, že by stálo za to je zfilmovat.

 

Třeba Záhořovo lože udělat jako jeden velký film. Ale nejvíc se teď ve mně vrací projekt, který jsem četl asi před deseti lety, a to je Jan Amos Komenský – Labyrint světa a ráj srdce, který bezmezně miluju už opravdu dlouho.

 
To, že mě novináři popraví, jen co to řeknu nahlas, vím, a jsem s tím smířen, ale byl bych moc rád, kdyby se i  producenti zamilovali a zaplatili, a já bych tak mohl zase jít do nějakého experimentu, neumím dělat na jistotu. Labyrint světa je tak těžký a náročný, že to už je opravdu velká výzva.

Viděli jste Máj? Co na něj říkáte?

Reklama