Bulvár

Expedice na koloběžkách a stopem k Atlantiku a zpět


Dobrý den,
můj muž v době, když jeho srdce jásalo ještě po horách a netušil, že mě potká, cestoval stopem za polární kruh. Měl svoji krosnu, spacák a kotlík se lžící, odvahu a nadšení. Zažil toho dost,aby měl jednou svým dětem o čem vyprávět... Pak poznal mě a vzal mě pod svá stopařská křídla a jezdili jsme spolu a napsali pár cestopisků pro své přátele. 
A pak jednoho dne jsme si troufli na větší cestu.
Pořídili si kolobrndy, našli si spolujízdu do Francie a vydali se za dobrodružstvím. V kapse 20 eur, v báglu stan a jeden spacák, ešus a lžíci (pověstnou norskou lžíci). Pro jistotu a pouze na chleba i apartní nožík.
Cesta do Francie nějak uběhla po střídání se v řízení (spolujízda  stála 1500,-) a najednou zavoněl svěží vzduch od Atlantiku a ranní slunko se proklubalo skrz naducané mráčky a my stáli na pobřeří a
jásali. Nádhera, přenádherná... pro milovníky romantiky jsem tam byla požádána o ruku a posléze jsme asi hodinu hrabali v písku a hledali prsten.
Chtěli jsme vidět Le Mont St.Michel a náš první stop proběhl skutečně nenáročně, sice francouzi nechtěji mluvit jinak než francouzsky, ale co, s pár slovíčky si člověk pokecal až hanba. Kam jsme se nedostali přímo stopem, popojeli jsme na kolobrndách. Jednou se dva staříci, co nás radostně naložili, příšerně shádali, kde je lepší nás vyložit, abychom to neměli daleko.
Zážitek s jiným řidičem, když jsem jela bledá vedle jeho umělé nohy vzadu v autě, nebyl nic proti klukům, co kouřili trávu a byli děsně veselí a povozili nás jak na autodráze. Jeli jsme těmi nejluxusnějšími auty i auty, co viděli technickou z Pendolína.
Dokonce i pán "trpaslík" nás vezl a arabský obchodník s vínem, který nesnesl, když jsem jen špitla. A nesmím zapomenout na úžasnou  Veronique, co kvůli nám blokla dálnici a já s jejím pejskem na klíně jsem v haldě bordelu na zadním sedadle sotva dýchala.
Nejkratší stop byl asi 0,5km, kdy jsme se s bágly nasoukali do pidi Peugeota a vysoukali se na místě odkud jsme přišli.
Nejzajímavější stop byl, když nás naložil Olivier a odvezl nás k sobě domů. Dům byl starý 300let a byl nádherný, tak krásně oprýskaný, s tou starou patinou. Pohostil nás a nechal přespat. Byl to krásný zážitek, na rozloučenou nám ukázal zámek jeho rodičů.
Celá Francie stála stopem za to.

Do Německa nás vzal jeden známý fotbalista, jel jak čuňas a pořád telefonoval, pak jsme přespali mezi dálnicemi a celkově se nám po Neměcku stopovalo špatně. Jednou nás vysvobodila úžasná dívka, co přípomínala seriálovou Stefany a pak vesměs kamioňáci. K nám domů samozřejmě čeští, kterým tímto děkujeme a nejen za svezení, ale úžasné veselé zážitky a ty litry kávy :-D, co do nás lili.
No vzpomínáme na to rádi a dodnes, expedice Na koloběžkách a stopem k Atlantiku a zpět
trvala 6 nabitých dní, 3500Kč se vším všudy (vč.povinné čokolády rodinným příslušníkům).
Nejde to popsat  jedním článkem, ale poznali jsme spoustu milých a úžasných lidí i míst a jediné, co bych jim ve Francii neodpustila, jsou ty turecké záchody (díra v zemi).

S pozdravem Eliana

Milá Eliano,
díky, že jste se s námi podělila o skvělé zážitky. Možná jste některou z žen-in navnadila...,, třeba přehodnotí vztah ke stopu a někam vyrazí. To muselo být naprosto fanatastické.... já bych jela hned.
   
07.05.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme