Už přemýšlíte, kam se letos vydáte na dovolenou, vody jakého moře vyzkoušíte, jakou zahraniční zemi navštívíte a jakou exotiku ochutnáte?

Nedávno jsem potkala ženu, která má docela jasno už dlouho – nepojede nikam. Alespoň ne za hranice. Stejně jako loni, předloni, předpředloni… zkrátka nikdy. Cestovala by ráda.

fly„Jsou spousty úžasných míst, o kterých si říkám, tam bych chtěla být. Ale nezbývá mi nic jiného než si o nich pustit dokument. Ostatně, takhle procestuju třeba celou zemi během devadesáti minut, nebolí mě nohy, nic mě to nestojí a nepřivezu si žádnou nemoc jako suvenýr,“ směje se.

Přesto, že by chtěla a mohla, nikam se nevydá. Proč? Bojí se. Hlavně letadel, ale ani autobus ji nenechá úplně v klidu.

„Mám z létání strach, a ten strach je silnější než moje přání poznat ta vzdálená místa. A mám panický strach ze smrti utopením. Nějak se mi tyhle dva strachy spojily v jeden. Sužuje mě konkrétní představa. Viděla jsem to kdysi ve filmu a utkvělo mi to v hlavě. Letadlo se zřítí do moře. Uvnitř uvěznění lidé žijí, ale letadlo se pomalu, ale jistě plní vodou. Všichni vědí, že zemřou, a jen čekají. Můj strach z létání umocnila i loňské série nehod dopravních letadel. Jako alternativa se nabízí lodní doprava, ale ve výsledku je to totéž. Totéž mě provází, když jedu vlakem, autem nebo autobusem podél řeky. Bojím se, že tam spadneme a utopíme se uvězněni uvnitř,“ vysvětluje původ svých obav.

Letecká doprava je ale to, co ji děsí nejvíc. Proto volný čas tráví cestami alespoň po Česku. „Jsem ráda pevně na zemi, takže tu jízdu autobusem jsem docela zvládla a dostala jsem se až do Barcelony. Ale úplně nejradši cestuji vlakem, kterým dojíždím i do práce a jsem na něj zvyklá tak nějak nejvíc. A protože jsem hudební typ, objíždím hlavně festivaly.“

Zdálo by se, že tahle žena má vlastně spokojený život a nic ji nechybí… Ale má také přítele. Už pár let spolu žijí a jeho současným největším přáním je společná dovolená v Egyptě. Mohl by jet sám, s rodinou, s kolegy, s přáteli, ale on si trvá na svém. Pojedou spolu.

„Myslím, že má pro můj strach pochopení, ale na druhou stranu se jím cítím omezována, přestože dobře ví, že do Egypta může klidně hned. Chce tam prostě se mnou. A zkouší mě v různých intervalech přemlouvat. Trochu mě to trápí a mám výčitky. Ale ten strach je tolik silný… Třeba se jednou překonám,“ říká optimisticky a s úsměvem dodává: „Každopádně jeden z nás bude muset ustoupit. Jsem zvědavá, kdo to bude.“

Máte zkušenosti s leteckou dopravou? Měla jste strach, nebo vás létání nechalo v klidu? Nebo dokonce létání zbožňujete a dovolenou vybíráte záměrně s dopravou letecky?

Reklama