Zajímá-li vás, jak vzpomíná exministryně spravedlnosti Daniela Kovářová na své ministrování, nebo jak je to s ní a erotikou v literatuře, potom neváhejte a otevřete si tento rozhovor.

Právnička Daniela Kovářová byla ministryní spravedlnosti Fischerovy vlády. Po svém funkčním období nastoupila jako ředitelka Justiční akademie, kde ale také končí. Proslavila se mimo jiné jako autorka povídek s lehce erotickým nádechem. Před Vánoci jí vyšla nová kniha, ve které vzpomíná na své ministerské křeslo a dává dobré rady budoucím ministryním. První otázka našeho rozhovoru se tedy sama nabízela...

daniela k.

Jak vzpomínáte na své ministrování - co vás potěšilo, co překvapilo? Co vás mrzí? Z čeho máte dobrý pocit?
Vše bylo jiné, než jsem čekala. Nebyla jsem připravena na média - chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že co je pro mě zajímavé, nezajímá je - a naopak. A bohužel mě učily rány, kopance a metoda „pokus - omyl“. Určitě existují i bezbolestnější cesty, ale ničeho nelituji. Byla to výborná zkušenost a jistě ji mnohonásobně zužitkuji. Jsem ráda, že jsem otevřela debatu o náhradním mateřství, i dala veřejnosti „tabulky“ pro výpočet výživného. Určitě přispěly k rehabilitaci rodinného práva.

Bylo těžké kloubit dohromady soukromý život a tak náročnou funkci?
Pro mě to těžké nebylo - jsem workholik a plně se věnuji každé práci, rodina je na mé zaujetí zvyklá. Nejtěžší to bylo pro mého manžela, který (máme doma patriarchát) se musel poprvé přizpůsobovat mému programu. Naopak dětí (dceři bude 16 a synovi 12 let) se ministrování téměř nedotklo, nezaznamenaly žádný negativní vliv ani reakci.

Koncem ledna chcete ukončit své působení v Justiční akademii, kam povedou vaše kroky dál?
V březnu otevřu v Praze advokátní kancelář zaměřenou na rodinné právo a všechny vztahy a vazby s rodinou spojené. Žádná podobná kancelář v Praze není a přitom rodinné právo se týká každého člověka, protože je někdy dítětem a většinou i sourozencem, manželem nebo rodičem. Také zakládám nadační fond na podporu práva, který se bude věnovat vzdělávání a zvyšování právního vědomí u nás. Jsem přesvědčena, že obojí je u nás velmi zapotřebí.

V této souvislosti se mluví o šikaně ze strany Ministerstva spravedlnosti, co konkrétně se stalo?
Nechci se k tomu podrobněji vracet. Jen jsem přesvědčena, že do své práce dávám vše a pro instituci i nadřízeného se snažím vymyslet i dát ze sebe to nejlepší. Například i to, že denně jezdím z Plzně do Prahy a do Kroměříže, není úplně obvyklé. A pokud tolik dávám a nadřízený o mou práci nestojí, a nejen že ji neumí ocenit, ale dokonce si vymýšlí překážky a uměle vytváří údajně nesplněné úkoly, pak pro takového šéfa pracovat nechci. Mám ráda přímé jednání - stačilo, kdyby pan ministr řekl, že nestojí o to, abych se do Justiční akademie vracela.

Už jste byla ministryní spravedlnosti, je nějaký post, kterého byte chtěla dosáhnout?
Ráda bych za sebou viděla něco užitečného. Jako ministryně i jako ředitelka Justiční akademie jsem vytvářela projekty, které něčemu pomohly nebo něco změnily. Pokud Vás zajímají osobnější ambice, pak bych ráda pokračovala ve spisovatelské činnosti - letos mi vyjde v reedici sbírka povídek NEBE PEKLO RÁJ a povídky ze soudního prostředí nazvané Oko za oko. Budu ráda, když mé knihy najdou své čtenáře.

Vydala jste teď novou knihu, o co se jedná?
Kniha, která vyšla v nakladatelství Mladá fronta před Vánocemi, se jmenuje Můj flirt s politikou aneb Příručka pro ministryně. Je to humorná knížka o ideálech, s jakými jsem funkci přijímala, o nesmyslech, s nimiž jsem se setkala, paradoxech, na které jsem musela reagovat. Je určena pro široký okruh čtenářů, kteří se rádi zasmějí a pobaví. Velmi vtipně knihu ilustroval Jiří Slíva.

Jaká je vaše oblíbená literární postava?
Mám ráda amatérskou detektivku slečnu Jane Marplovou z knih Agathy Christie. Je moudrá, tolerantní a lidské slabosti jsou pro ni čitelné a srozumitelné.

Erotika a literatura - kde je podle vás v literatuře hranice erotiky a pornografie?
Erotika a literatura jsou dvě rodné sestry a hranice mezi nimi není úplně zřetelná. Erotika patří k lidskému životu a bylo by pokrytecké ji preparovat z literatury. Dodává koření a chuť a já si bez ní knihy ani život nedovedu představit.

Vzpomenete si, kdy jste napsala svoji první povídku a o čem byla?
Jednu z prvních povídek jsem napsala v devíti letech pro mého otce - byla to povídka o Jiřím a hadech, moje maminka ji nechala vyvázat a někde ji ještě má schovanou. Ale vzpomínám si, že jsem psala a vymýšlela si příběhy od té doby, kdy jsem si začala uvědomovat sama sebe a svět kolem.

Baví vás víc právo, nebo psaní?
Samotné právo je pro mě příliš suché a upjaté. Baví mě až jeho realizace v životních situacích a příbězích, zejména jako nástroj pomoci. Bez psaní nemůžu být - vyvěrá ze mě a nutí mě fabulovat a vymýšlet. Naopak bez práva si dnes už život dokážu představit.

A co vrcholná politika, vrátila byste se do ní?
Jsem otevřená všem výzvám a dnes nejsem schopna říct, co mi život ještě přinese. Ovšem oproti situaci před dvěma lety vím, že jako advokátka a spisovatelka jsem mnohem svobodnější než jako ministryně. A jsem ráda, že mě lidé přestávají poznávat, když mě potkají na ulici.

Uvažovala jste někdy o nějaké jiné literární formě než o povídkách? Neláká vás třeba sepsat román, vydat sbírku básní?
Píšu také odbornou literaturu, fejetony a sloupky, zkoušela jsem psát texty písní, básně i televizní scénáře. V hlavě už tři roky nosím román, který se letos také pokusím napsat. Bude se odehrávat během jediného pohřebního dne a zobrazí vztah návštěvníků pohřbu k zemřelé ženě. A nebojte - erotiku v něm přes smutné téma taky najdete.

A ještě trochu z módního ranku - jsme přece jen ženský magazín. Nakupujete ráda? A jakou módu nejraději nosíte, v čem se cítíte svá?
Jsem typická žena a užívám si své ženství. Miluji obchody a nákupní pasáže a naopak nerada nakupuji přes internet. Musím si vybrané zboží osahat a vyzkoušet. Mám ráda mírně elegantní módu s mírně extravagantními doplňky. Nerada vypadám tuctově a šedivě, nesluší mi hnědá a sportovní oblečení. A protože mám pohyblivou váhu, vlastním několik šatníků s různými velikostmi. Obvykle ovšem než se mi podaří zhubnout, oblečení ve sklepě vyjde z módy a pak prostě musím znovu do obchodu. Je to celoživotní proces. Naštěstí.

Jak se díváte na kosmetiku, úpravy zevnějšku a plastické operace?
Kosmetika a správná péče může velmi napomoci sebevědomí a změnit ženu k nepoznání. Někdy není zapotřebí mnoho - postačí růž na tvář a péče o vlasy. Nikomu nebudu rozmlouvat operativní zásahy, i když bych nedoporučovala provádět je mladším dívkám. Na druhé straně sama si pomáhám mnohými „obecně dovolenými způsoby“ - měním barvu vlasů, vhodně zvolený účes ubere pár let, rafinované oblečení zakryje faldíky, manikúra prodlouží ruku, vysoké podpatky zase nohu.

Snad nebudete tu otázku považovat za troufalou, ale ta otázka se teď trochu nabízí: Jak přijímáte vrásky?
Z vrásek a příznaků stárnutí není žádná žena ráda. Cítím se však dobře a nezakrývám, že je mi 46 let. Uvědomuji si, že některé oblečení (velmi krátké sukně, berušky ve vlasech, růžové mašle a odhalená ramena) pro mě nejsou vhodné, ale neměnila bych s dvacetiletou dívkou. Jsem sebevědomá a díky věku vím, že se nemusím nikomu zpovídat, kvůli nikomu měnit ani dělat, že jsem ve skutečnosti jiná. Stejně se takové chování nevyplatí - dříve nebo později začne taková žena být nespokojená. A muži stejně víc ocení, když jste sama sebou.

  • Fotografie: Archiv Daniely Kovářové
Reklama