Ač je to s podivem, existují dokonalí muži, takoví ti pánové s velkým P = všemi „pěti pé“ - gentlemani jako z filmu pro pamětníky, charakterní a ještě navíc bohatí a krásní...

Artur emigroval v šedesátých létech -  v zahraničí se nejen prosadil, ale po návratu do vlasti rozjel svůj byznys na špičkové úrovni i zde.

gentleman

Markéta je výjimečně krásná a chytrá žena. Jako dvacetiletá se dostala dokonce do finále MISS, a tak se o ni začali zajímat i různí významní muži. Přestože se prosadila i pracovně, jako filmová producentka, stále je to neobyčejně skromná a „normální“ holka.

Zcela normální ve smyslu standardnosti ale není její soukromý život.  

„Vdávala jsem se velmi mladá, to víš, tehdy po té soutěži. Artur byl o 35 let starší, to ano, ale kdo by odolal – charismatičtějšího chlapa nenajdeš ani dnes, kdy je mu přes sedmdesát… Byl nesmírně velkorysý, choval se ke mně jako k princezně, žili jsme nádherně, úžasně. Ale stále jsem měla pocit, že jsem jen jeho šperkem, ozdobou, že to není normální vztah muže k ženě. Obdivovala jsem ho a měla ho hrozně moc ráda, ale opravdová láska to nebyla. Nikdy jsem nepoznala, co to je být zamilovaná. Až tehdy, když k nám do produkce nastoupil Jan...“

Markétě bylo tehdy něco přes třicet a jejich synovi dvanáct, když se v práci sblížila s pohledným asistentem, o víc než deset let mladším. Láska na první pohled! Nezvladatelná – šílená – nádherná! Oznámila Arturovi, že se chce rozvést. Byl smutný (dost možná zoufalý, ale nikdy to nedal najevo), nicméně koupil manželce pěkný domek nedaleko rezidence, kde spolu žili, aby jejich syn Mikuláš mohl chodit do stejné školy. Domluvili se na střídavé péči. Jan se k Markétě samozřejmě ihned nastěhoval.

Tehdy zářila štěstím: „Víš, konečně vím, že mě někdo miluje proto, jaká opravdu jsem, a ne proto, že jsem dokonalá...“

Za rok se jim narodila dcera Barbora. Jan se snažil, co mohl, ale buď to nebylo v jeho silách, nebo bylo prostě nemožné dosáhnout výšin „božského Artura“. Snažil se získat si Mikuláše, snažil se chodit s Markétou do společnosti, „její“ společnosti, která byla poněkud jiná než ta jeho studentská, a vést „nóbl“ život, na který byla zvyklá.
Ovšem nešlo mu to. Markétu velmi miloval a praly se v něm emoce: Na jednu stranu byl hrdý na to, že kvůli němu, chudému klukovi těsně po škole, opustila milionáře, na tu druhou život po jejím boku neunesl. Vždyť stále žili za Arturovy peníze. Markéta byla na mateřské a Artur trval na tom, že ze svého životního standardu, na který byla zvyklá, nesmí ustoupit, především kvůli Mikulášovi. Hádky s Janem se střídaly s bouřlivým usmiřováním v posteli čím dál častěji.

Barboře bylo pět let, když Markéta řekla: „Dost! Vždyť si jen ubližujeme – pojďme se rozejít!“ Trvalo tři zoufalá leta, než se Jan skutečně odstěhoval.
„Jenže kam! Představ si, že sbalil holku, které nebylo ani dvacet, nebyla ani hezká, a okamžitě si ji vzal a udělal jí dítě! Snad aby mi ukázal či co…“ vypráví Markéta. „Navíc si koupil velký dům na hypotéku – z čeho ji jako hodlá splácet?“ V této fázi Markétina vyprávění mi začalo být jasné, že přes příval kritiky na Jana není ze vztahu se svým bývalým milencem stále venku. „Je pryč dva roky, je ženatý, má dítě a navíc čeká už zase další, chápeš to?“

Chápala jsem… Znala jsem trošku Jana… Dovedla jsem si představit jeho uraženou ješitnost, snahu také něco dokázat, i kdyby to měl být sňatek (Markéta si ho vzít za manžela odmítla) nebo třeba počet potomků a také vlastní dům.

Markéta dnes stále častěji tráví volný čas v rezidenci svého exmanžela, protože on pro ni představuje v těžké situaci obrovskou oporu. K malé Barboře se Artur chová velmi láskyplně, jako ke své vlastní dceři, a pomáhá Markétě, s čím může. Dokonce s dnes již téměř dospělým Mikulášem a jeho dívkou tráví všichni společně dovolenou na Arturově soukromém tichomořském ostrově.

Happy end? Comeback? Markéta a Artur opět spolu?

Nikoliv. Nejen na ostrově, ale také v Arturově vile pobývá v atmosféře vzájemné pospolitosti totiž často i Arturova přítelkyně Eva, se kterou se Markéta brzy spřátelila. Najít muže, se kterým by stálo za to žít, se jí nějak nedaří - tvrdí, že po nějaké velké lásce už ani netouží, že je spokojená. Já tomu tedy moc nevěřím a ze srdce jí přeji, aby se v jejím životě objevil nějaký skvělý chlap a ona mohla na zapomenout na bolístku jménem Jan.

 „Představ si, že jednou jsem s Evou zašla na oběd a v té restauraci se objevil i Jan s dítětem a těhotnou  manželkou. No, to byla situace…“

A proč často Markéta dojetím slzí, když myslí na Artura?

Artur se totiž nechal slyšet, že se o Markétinu dceru postará jednou stejně jako o svého vlastního syna Mikuláše. Samozřejmě se to týká financí… Věřili byste?

Reklama