Reklama

Zjistili jsme, že v Česku žije 70 Ježíšků, tedy lidí s příjmením Ježíšek. Rozhodli jsme se proto stůj co stůj sehnat alespoň jednoho Ježíška na vánoční rozhovor. Bylo to těžké, ale podařilo se!

trolejbus

Už ani nevím, jak mě to napadlo, ale na serveru www.kdejsme.cz jsem si zadal do vyhledávače příjmení slovo „Ježíšek“. A světe div se, vypadlo mi, že v Česku žije 70 lidí tohoto jména. To by bylo, aby se mi před Vánoci nepodařilo alespoň jednoho z nich uhnat na rozhovor!

Jenže najít kontakt na Ježíška nebylo vůbec snadné. Nejprve jsem zkusil rejstřík firem, a tam jsem zjistil, že asi desítka Ježíšků skutečně podniká. Jenže telefony na rejstříku nenajdete, tak jsem si zadával postupně firmy a našel celkem dva použitelné e-mailové kontakty, jeden na Ježíška, který má bezpečnostní agenturu, druhý na Ježíška trafikanta. Napsal jsem na oba e-maily, ale reakce žádná.

Není se co divit, s takovým jménem je asi málokdo zvědavý na otravné novináře. To se mi potvrdilo později, kdy jsem dostal spásný nápad zadat si jméno Ježíšek do online telefonního seznamu. Jeden Ježíšek na nás neměl čas, druhý byl po noční a spal, jak mi řekl kdosi do sluchátka, třetí to vůbec nezvedal, a manželka čtvrtého mi oznámila, že jsou všichni nemocní, a tak rozhovor poskytnout nemůžou.

Začal jsem být mírně demoralizovaný, když jsem vytáčel páté číslo.

„Dobrý den, volám z magazínu ŽENA-IN.cz a chtěl bych se zeptat, jak probíhají Vánoce u Ježíšků.“
„To já vám dám zetě,“
řekla mi paní, která telefon zvedla. Z hlasu mi přišlo, že budu asi znovu slušně odmítnut, ale nestalo se.
„Dobrý den, tady Josef Ježíšek, co byste rád?“
„Dobrý den! Píšu tady takový článek o Vánocích a chtěl jsem se zeptat, jak vypadají svátky u Ježíšků?“
„Docela normálně, je mi 60, pracuju na směny, ale letos jsem si vzal volno, dneska jdu naposled.“

O tom, že Ježíšek je veselá kopa, jsem se přesvědčil hned vzápětí.

„Napište tam, že letos žádné Vánoce nebudou, že si vzal Ježíšek v práci volno.“

Dál už se nesl rozhovor v humorném duchu...

„Víte, já nemám Santu Clause rád, patří Americe,“ postěžoval si Ježíšek. „Pracuji jako řidič trolejbusu. On má soby, já trolejbus.“

A kde že můžete Ježíška vidět? Se svým trolejbusem brázdí ulice Ostravy, ostatně většina Ježíšků je z tohoto koutu naší země.

„Zjišťoval jste si třeba rodokmen, koukal jsem, že skoro všichni Ježíškové žijí na severní Moravě, jsou to vaši příbuzní?“
„To nevím, ale je pravda, že je nás nejvíc na Bohumínsku.“
„Jednoho Ježíška jsem našel také v Hodoníně a nějakého i v Ústí nad Labem.“
„Ten z Ústí, to je bratranec Karel. Toho už jsem neviděl... Oni tam byli dva, ale Jiří se nechal přejmenovat na Procházku.“

Když už jsme narazili na ty problémy se jménem, hned jsem se na ně zeptal...

„Jaké to je jmenovat se Ježíšek?“
„Není to pěkné, lidé jsou hloupí, pořád mají ty stejné vtipy. Potom už je to protivné, ale člověk si zvykne, přecházím to s humorem.“
„A neuvažoval jste nad tím, že se necháte přejmenovat?“
„Ale ne, táta byl Ježíšek, děda byl Ježíšek... Já vlastně ani pravý Ježíšek nejsem, narodil jsem se totiž 23. 12., i když maminka tvrdila, že jsem se narodil až po půlnoci, ale komunisti by nedovolili, aby se Ježíšek narodil 24. Jeden opravdový Ježíšek, který má v rodném listě 24. 12., prý žije někde v Porubě, četl jsem o něm v novinách.“
„Takže jste takový falešný Ježíšek...“
„No, s rohy (hurónský smích). Ale narodit se na Vánoce je špatné, dostávám totiž jen jeden dárek k narozeninám i Vánocům.“
„A kdo u vás vlastně naděluje dárky?“
„Ten, kdo má peníze.“

Jaké má Ježíšek nectnosti?

„Trochu zlobí - chodí na pivo. Ale to byste se musel zeptat mé ženy, jaké to je, žít s Ježíšky; mám ještě dva syny.“

Ještě jsem poprosil Ježíška o vánoční vzkaz vám, milé čtenářky.

„I když letos nebudu v práci, přeji bohatého Ježíška!

Kam dál?