Reklama

 

Přesná statistika týraných dětí neexistuje, neboť u tohoto jednání existuje mimořádně vysoké procento skryté kriminality. Odhaduje se, že obdobně jako v jiných evropských zemích je u nás týráno jedno až dvě procenta dětské populace - v přepočtu na absolutní čísla se jedná o dvacet až čtyřicet tisíc dětí mladších patnácti let! Podle odborných odhadů u nás ročně na následky týrání a špatné péče umírá nejméně padesát dětí. Nejčastějšími oběťmi jsou děti kojeneckého a batolecího věku. V praxi se vyskytuje týrání fyzické, spojené prakticky vždy s týráním psychickým, přinejmenším ve formě obav z dalšího týrání. Není však vyloučeno ani týrání pouze psychické - výhrůžky, nadávky, vzbuzování strachu, výsměch apod.

V naprosté většině případů týrání není odhaleno a trvá po celé dětství. Týrané děti často vůbec nechodí ven ani nenavštěvují žádná kolektivní zařízení, většinou unikají i lékařskému dohledu. Zdraví a život týraného dítěte tak závisí na všímavosti okolí a včasném oznámení skutečností, které týrání nasvědčují. Není to jen povinnost morální, ale i právní, s možností trestního postihu za její zanedbání. Oznámení je nutno učinit orgánům činným v trestním řízení - policii nebo státnímu zastupitelství. Oznamovatel je povinen sdělit skutečnosti, které týrání dítěte nasvědčují, aniž by odpovídal za to, zda se spáchání činu podaří prokázat.

 

Týrané děti

Týrané děti nejsou obvykle schopny na jednání rodičů upozornit a přivolat si pomoc. Nejen pro svůj útlý věk nebo strach z následků "žalování" na rodiče, na kterých jsou existenčně a citově závislé, ale i proto, že takové jednání považují za normální, protože jiné nezažily. Pro laiky bývá těžké pochopit, že týrané děti často své rodiče milují a všechnu vinu hledají u sebe. Pro děti je totiž velmi obtížné připustit, že je rodiče nemají rádi. Mnohem snesitelnější je představa, že rodiče se tak chovají proto, že ony jsou zlobivé a špatné a nic jiného si nezaslouží. To někdy zmate i státní orgány a věc je odložena se zdůvodněním, že dítě má k rodičům vřelý citový vztah. Praxe však potvrzuje, že děti jsou schopny snášet neuvěřitelně těžké útrapy, aniž by to daly nějak výrazně najevo či si dokonce na rodiče stěžovaly.

Týrané děti bývají často podvyživené, bledé, slabého vzrůstu, celkově špatně prospívající. Někdy jsou nápadné i ubohým oblečením a zanedbanou hygienou. Podezření z týrání může nasvědčovat i častý a dlouhodobý pláč dítěte. Kromě zjevných zranění lze na týrání dítěte usuzovat i z nadměrné ustrašenosti, lekavosti, smutku a depresivního ladění, nebo naopak z agresivity vůči okolí i proti sobě samému či z poruch chování, lhaní, zatajování špatných známek a poznámek, krádeží jídla.

 

Týrající rodiče

Rodiče, kteří týrají své děti, je možno rozdělit do dvou skupin. V prvé jsou psychopatické osobnosti asociálního charakteru, často s kriminální minulostí a závislostí na alkoholu, drogách či výherních automatech, s rysy agresivity a nezdrženlivosti, s nedostatečně rozvinutými vyššími city. V těchto rodinách dochází nejčastěji ke smrtelným následkům a týrané dítě je zde přímo ohroženo na životě a zdraví. Náprava je obvykle nemožná, takže jedinou záchranou je včasné odebrání dítěte a zajištění náhradní rodinné péče.

Do druhé skupiny patří rodiče navenek spořádaní, avšak osobnostně nevyzrálí, často přetížení, stresovaní, bez dostatečné empatie, kteří nepřiměřeným a surovým trestáním řeší zpravidla výchovné či výukové problémy. S těmito rodinami, pokud je vytvořen citový vztah k dítěti, je možno pracovat a i pod hrozbou trestního stíhání je přimět ke změně výchovných postojů.

Praxe potvrzuje, že rodiče, kteří týrají své děti, většinou sami byli v dětství týráni. Jde o patologický model rodičovského chování, který se často přenáší do dalších generací.


 

Jak pomoci týraným dětem?

  • Nenechávejte si své poznatky o špatném zacházení s dítětem pro sebe. Situace je obvykle ještě horší, než se jeví zvenčí, malým dětem jde často o život.
  • Je-li to možné, zeptejte se dítěte, jestli ho něco netrápí, jestli mu někdo neubližuje, zda a jak mu můžete pomoci.
  • Nasvědčují-li zjištěné poznatky týrání, je podle zákona nutno učinit neodkladně oznámení policii. Prověřují se i anonymní oznámení.
  • Informujte též odbor péče o dítě, příp. i některou nestátní organizaci.
  • Zjistíte-li ve škole nebo v jiném kolektivním zařízení na dítěti stopy týrání, zajistěte lékařské vyšetření, příp. i fotodokumentaci, a informujte neodkladně policii a odbor péče o dítě.
  • Odmítá-li se dítě vrátit domů, informujte ho o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (např. Klokánek Fondu ohrožených dětí), kde může až do rozhodnutí soudu zůstat i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůžete, pokud je tam přivedete nebo doprovodíte; samo většinou neví, co si počít.
  • Nevíte-li si rady, můžete kontaktovat Fond ohrožených dětí nebo jinou nestátní či státní instituci na ochranu dětí. 
  

Komentář ministerstva vnitra k trestnému činu týrání svěřené osoby:

"Statistické údaje se liší od počtu policií evidovaných případů o desetinásobky zjištěného stavu. Některé případy mohou být kvalifikovány jako ublížení na zdraví z nedbalosti, nehody nebo zanedbání péče. Dříve fungovaly dětské lékařky, které pravidelně sledovaly zejména u malých dětí jejich zdravotní stav na povinných pravidelných zdravotních kontrolách a při povinném očkování. V případě, že se dítě nedostavilo, zasáhla sociální pracovnice nebo policie. Dnes se vyskytují případy týraných malých dětí např. se samovolně zhojenými zlomeninami, starými jizvami po bití nebo popálení, chronicky nemocných nebo podvyživených apod. Nikoho zřejmě nezajímá, že některé "maminky" nechodí s dětmi na preventivní zdravotní prohlídky z pochopitelných důvodů - nemají se čím chlubit. Proto některé případy nejsou podchyceny včas a dochází ke zbytečným těžkým zraněním a smrti týraných dětí. Lidé v okolí si nechtějí způsobit nepříjemnosti a děti nechávají doslova umlátit, utýrat hladem nebo zemřít na chronické onemocnění. V jiných případech se dětské lékařky nebo i sociální pracovnice nechají přesvědčit matkou, že situace není tak vážná, jak vypadá, a nezasáhnou adekvátně. V neposlední řadě selhávají i někteří soudci, kteří děti vracejí zpět do rodin, kde je ohrožen jejich život. Zvláštní kapitolou je psychické týrání (bez zjevných fyzických stop) vedoucí někdy až k sebevraždě. Tragické je, že většinou tyto postižené děti své rodiče milují, pokládají surové chování dospělých za normální a vysvětlují si je vlastními chybami. Někdy jsou děti tak malé, že nemohou získat pomoc vlastním přičiněním. Starší děti se často za své rodiče stydí a snaží se mlčením zabránit ostudě a dalším nepříjemnostem, které by je potkaly po oznámení. K týrání dochází v rodinách nejrůznějších typů, výrazně nepřevažuje žádná rodinná charakteristika (vzdělání, věk, ekonomická situace, neúplná rodina atd.),"

 

 

Neradostné příběhy z praxe Fondu ohrožených dětí         

  • Matka sedmi dětí střídala své životní druhy i bydliště. Při posledním stěhování zatajila šestiletého chlapce, kterého zavřela v kůlně a bitím a hladověním ho přivedla do tak těžkého stavu, že krátce po převozu do nemocnice zemřel. Byla sice odsouzena, ale pro nové těhotenství jí byl výkon trestu přerušen a vrátila se domů, aniž by byla zajištěna ochrana zbývajících dětí, které byly ponechány v její péči.
  • Učitelka si u čtrnáctiletého žáka vychovávaného pouze otcem všimla ustrašenosti a častých známek nepřiměřených tělesných trestů. Otec byl proto pozván na výchovnou komisi, kde mu chtěli domluvit. Chlapec však důvod svolání komise neznal. Ještě před návratem otce z obavy před očekávaným potrestáním vyskočil z okna bytu v pátém poschodí a způsobil si velmi těžká zranění.
  • Po rozvodu byl chlapec svěřen do péče otce, který syna za každou horší známku než dvojku trestal výpraskem. O víkendové návštěvě si podlitin a odřenin po celém těle dítěte všimla matka a zašla s ním k lékaři i na sociální péči. Chlapec byl ihned předběžným opatřením svěřen  do její výchovy, proti otci bylo zahájeno trestní stíhání. Hájil se tím, že sledoval jen dobro syna, chtěl ho řádně vychovat. Podle znaleckého posudku z oboru psychologie mělo jednání otce za následek těžkou neurotizaci dítěte. Otec byl uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.  

 

Fond ohrožených dětí

(soutěž 8 - padesáti)