Reklama


Nedávno mě v jednom butiku zaujaly dvě ženy.


Prohrabovaly se pestrými halenčičkami, tiše mezi sebou šveholily, pak si nějaké vybraly a vyrazily směrem k pokladnám.


Co je na tom divného, říkáte si, že to stojí za zmínku.


Běžná věc, kdyby ty ženy nebyly od hlavy po paty zahaleny do černých hábitů. Ale nebyly to jeptišky, ty by mě možná zaujaly také, ale muslimky.


No uznejte, jak často je u nás potkáte?



Nemohla jsem z nich spustit oči, jak mě fascinovaly. Jako dva černé mystické koráby se vzdouvajícími plachtami tiše a elegantně proplouvaly tím barevným mořem hadříků a jejich temné zraky hleděly úzkými průzory jak střílnami na ten náš svět.



Provázela jsem je pohledem, dokud nevypluly z krámu, a v hlavě mi vězela otázka, na co asi tak potřebují takové oblečení, když je v něm stejně nikdo neuvidí. Kromě jejich manžela pochopitelně.



Přímo se nabízí téma k diskuzi, jestli vůbec existuje něco takového jako islámská móda. Jestli tyto ženy sledují poslední trendy a co mají vlastně na sobě pod pro nás neforemnými stany. Jestli jim není líto, že okolnímu světu navždy zůstane skryta jejich hezká postava, svůdné nohy a husté vlasy.



Ale jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Už vůbec se nechci pouštět na tenký led náboženské nesnášenlivosti nebo tolerance (viz nošení muslimských šátků v evropských školách), to přenechám jiné rubrice.



Já zůstanu ve Stylu a raději se podívám (alespoň obrazem) na módní festival do Kuala Lumpur.
Zvu vás s sebou.
Některé modely nejsou zase tak špatné, co říkáte?