Bulvár

Evita je stále nejslavnější ženou Argentiny

Ačkoli loni uplynulo již šedesát let od její smrti, stále je uctívána, a dokonce se stala první ženou, která se objevila na argentinském platidle. Původně měla být k jejímu výročí vydána jen pamětní medaile, ale pak bylo rozhodnuto, že její portrét bude zdobit bankovku v hodnotě 100 pesos.

Pocházela z těch nejnuznějších poměrů a vlastně byla svým původem předurčena stát se služkou nebo maximálně druhořadou herečkou. Se svým osudem se však nesmířila, rozhodla se, že něco dokáže. Nakonec se stala nejen první dámou, ale i nejmocnější ženou v historii Argentiny, ale nejspíš i celé Latinské Ameriky.

Narodila se v roce 1919 v malé vesničce Los Toldos. Její matka Juana Ibaguren tam přišla v mládí pracovat jako kuchařka na statek Juana Duarta. Netrvalo dlouho, pán domu si jí začal všímat a postupně se z tohoto vztahu narodilo pět nemanželských dětí. Poslední byla Eva, mazlivě nazývaná Evita. Její otec žil vlastně dvojím životem. Svou druhou „rodinu“ finančně podporoval a občas i v jejich domečku, který pak obývali, navštěvoval. Přesto se na tyto děti pohlíželo ve vesnici skrz prsty.

Vše skončilo, když bylo Evitě sedm let. Tehdy její poměrně bohatý otec náhle zemřel. Pro Juanu a její nezaopatřené děti to byla katastrofa. Protloukali se, jak se dalo.

Evita PeronEvita si brzy uvědomila, že ji v rodné vesnici daleko od Buenos Aires nečeká žádná budoucnost. Když jí bylo patnáct let, přijel do jejich omšelého divadélka vystupovat známý zpěvák a tanečník tanga Augustín Magaldi. A tehdy se rozhodla, že se stane herečkou. Odešla s Magaldim do Buenos Aires, kde na ni ale zpočátku žádné štěstí nečekalo. Ani Magaldi jí v podstatě příliš nepomohl, když zjistil, že svou přízeň nevěnuje jen jemu, ale i jiným mužům, od nichž vždy něco očekávala. A tak šla mladá Evita z jednoho bezvýznamného divadélka do druhého a považovala za štěstí, když dostala nepatrnou roli za nepatrnou gáži. A také šla z postele do postele divadelních ředitelů. Říkalo se, že si v té době přivydělávala prostitucí. Evita pochopitelně později taková tvrzení popírala.

Byla ale cílevědomá a uvědomovala si, že to nechce dělat celý život, že ale musí nejdříve vybřednout z bídy. Musí dosáhnout svého cíle - prosadit se a proslavit se! Přes svého nového milence - plukovníka Anibala Imberta - se jí naskytla možnost pracovat v rádiu. A brzy díky své šikovnosti a pohotovosti začala být úspěšná a oblíbená. Na jednom charitativním koncertu v lednu 1944 se nechala představit plukovníku Juanu Perónovi, významnému politikovi, a začala s ním nepokrytě flirtovat. Ze slavnosti už odjeli společně do Perónova luxusního apartmá. Zde strávili vášnivou noc, která znamenala konečně nový začátek v Evitině životě. Juan Perón byl osmačtyřicetiletý dobře vypadající vdovec, Evitě ještě nebylo pětadvacet. Bylo pro ni jen otázkou času, kdy zapracuje na tom, aby se - ovšem zcela proti všeobecným argentinským zvyklostem - stala Perónovou manželkou. Tehdy ve čtyřicátých letech totiž bylo neslýchané, aby se muž oženil se svou milenkou, i kdyby neměl nikde žádné závazky. Milenka zůstávala ženou, s níž se pobavil, ale nic víc! Muž, který dbal na svou reputaci či měl nějaké ambice, si za manželku bral zásadně nevinnou dívku. Mít poměr nebyla pro muže hanba, pro mnohé ženaté muže to dost možná byla i nutnost. Někteří to ani neskrývali, ba dokonce se tím i chlubili. Ale oženit se s milenkou? Ne, to nebývalo zvykem. Panenství se tehdy velice cenilo.

V tomto směru by Evita, vzhledem ke svým rozsáhlým zkušenostem, měla pramalou šanci, aby si ji k oltáři odvedl solidní muž. Měla však štěstí. Juan Perón jí podlehl už první noc a na nějaké normy nedbal. Přesto ale byl sňatek v říjnu 1945 neveřejný a konal se v jejich soukromém bytě v Buenos Aires. Stejně přísně tajně jako úřední sňatek se uskutečnil i sňatek církevní v katedrále La Plata v prosinci 1945. Tím jako by skončil jejich soukromý život. Neodjeli na žádné líbánky, ale okamžitě se už v říjnu 1945 vrhli do politické kampaně. Neztráceli ani minutu, protože Perón chtěl vyhrát v únoru1946 prezidentské volby. Evita byla hlavou kampaně, navštívila každý kout země,agitovala pro svého manžela.

Juan Perón ve volbách vyhrál, stal se prezidentem a Evita v sedmadvaceti letech první dámou. Měla hodně přátel a obdivovatelů, které si získávala sliby, ale dámy z vyšší společnosti nad ní ohrnovaly nos. S oblibou se v jistých kruzích vytahoval jak její nemanželský původ, tak i její pochybný život po boku nejrůznějších mužů. První dáma pocházela ze stoky!

Je pravdou, že po Perónových úspěších se narážky na Evitinu minulost ozývaly méně často, nicméně vznešená společnost Evitu stále bojkotovala. Zpočátku byli na rozpacích i majitelé nejslavnějších módních salónů v Buenos Aires. Byli si jisti, že by v Evitě získali solventní zákaznici a náležitou reklamu, ale nechtěli ztratit ostatní dámy z vyšších kruhů.

Po volbách se manželé nastěhovali do paláce Unzue, prezidentské rezidence s 283 pokoji vybudované ve francouzském stylu. Zde už spali v oddělených ložnicích. Jejich intimní život se pomalu vytrácel. Oba potřebovali svůj klid. Měli také naprosto jiný životní rytmus.

Perón vstával velice brzy za svítání a pracoval do 12,30. Pak musel stát na minutu přesně na stole oběd, přičemž si přál, aby mu Evita vždy dělala společnost. Potom si dopřával hodně dlouhou siestu. To bylo na počátku manželství pro Evitu utrpením. Musela se chovat jako myška a nevěděla, co si má v této době počít. I v nejparnějším horku byla nabitá energií a vůbec se necítila unavená. Brzy přestala čekat, až se manžel probudí, a začala vkládat do této doby své důležité aktivity. Po celé odpoledne až do nočních hodin přijímala delegace odborářů a spolků, poskytovala audience, navštěvovala školy, které založila, otvírala nové nemocnice. A všude slibovala, že zmírní bídu tam, kde byla nejhorší. Zpočátku měla problémy s veřejnými projevy, ale velmi brzy dokázala předstoupit před obrovské masy, které jí nadšeně naslouchaly.

Zakládala charitativní organizace, zasloužila se o volební právo žen v Argentině a jejich větší účast v politice, určitou dobu vedla i ministerstvo práce a zdravotnictví. Založila ženskou perónistickou stranu.

Po Perónově boku se viditelně změnila. Ze spíše nenápadné ženy s větším nosem se téměř přes noc stala blonďatá krasavice. Měla šťastnou ruku při výběru kadeřníka, který ji přesvědčil, že změnou barvy vlasů získá na atraktivitě.

Problémem také bylo najít správný styl v oblékání. Nakonec si vybrala dvě poradkyně, jimž bezmezně věřila a díky jejich radám bravurně zvládla i toto.

Zpočátku totiž Evita preferovala volánky, krajky a nápadné látky, kterými ale budila obdiv jen mezi nižšími vrstvami obyvatelstva. Obě její poradkyně byly – na rozdíl od Evity – vzdělané a pocházely z vyšších kruhů. Přesvědčily ji, aby se oblékala méně nápadně a nejvýš nějakým drahým šperkem dala najevo, co si všechno může dovolit. Evita tyto rady přijímala a postupně změnila šatník. I když u večerních rób stále preferovala štras, peří a lesklé látky. Milovala též kožešiny, které nosívala přehozené i v létě (i nás jsme měli takovou jednu“reprezentativní“ první dámu, která neudělala bez kožešiny ani krok).

Evitina poradkyně a zároveň přítelkyně přesvědčila majitelku jednoho věhlasného módního salonu, u které sama šila, aby začala šít i pro Evitu. Když pak v zastoupení svého manžela s politickými úkoly Evita cestovala po Evropě, všude budila pozornost i její garderóba.

Zatímco byla Evita na vrcholu moci a úspěchu, začalo ji zrazovat její zdraví.

Na jejím krásném obličeji docházelo k nápadným změnám a smrt pomalu začala klepat na brány prezidentského paláce. Zpočátku svou nemoc  - rakovinu děložního čípku - Evita tajila. Protože ale byla čím dál slabší a průsvitnější, bylo oficiálně sděleno, že trpí leukémií.

Evita věděla, že pro ni není záchrany, ale vytkla si ještě jeden cíl. Její manžel musí vyhrát příští volby v listopadu 1951! Po druhém zvolení Juana Peróna do úřadu se účastnila veřejné přehlídky, avšak kožich, který měla na sobě, údajně skrýval speciální konstrukci, která jí pomáhala stát. Bylo to nadlidské úsilí, vážila prý v té době již jen 33 kilogramů! Soudí se ale, že právě její oblíbenost a choroba dopomohla Perónovi k ještě většímu volebnímu vítězství než před pěti lety. Evita byla sice sama velice ambiciózní, ale vždy se více věnovala zvyšování popularity svého manžela.

Když 26. července 1952 ve třiatřiceti letech zemřela, v Argentině se zastavil veškerý život. Před prezidentským palácem se odehrávaly hysterické scény a nejinak tomu bylo i při mohutném státním pohřbu, jehož se účastnily statisíce lidí.

Evita Peron na bankovce

Evitino tělo bylo nabalzamováno a mělo odpočívat v mauzoleu, které se ovšem mělo teprve vybudovat. K tomu však už nedošlo. S Evitiným odchodem se rychle ztrácela i Perónova popularita. Po vojenském puči byl nucen emigrovat a zároveň zmizelo do zahraničí v dřevěné truhle nabalzamované Evitino tělo. Vlastně se ani nevědělo, zda to byly skutečné Evitiny ostatky nebo jen mistrně provedená kopie. Po letech byly tyto údajné ostatky objeveny na hřbitově v Miláně, dopraveny zpět do Argentiny a pohřbeny v rodinné hrobce. Zasloužila se o to třetí Perónova manželka Isabel, sama krátkou dobu v sedmdesátých letech prezidentka Argentiny. Ta doufala, že popularita její předchůdkyně pomůže v politické kariéře i jí.

Dnes je Evita více známá díky muzikálu Andrewa Lloyda Webera a Tima Rice, jehož popularita se zvýšila jeho zfilmováním s Madonnou v hlavní roli. Ústřední melodie Don't cry for me, Argentina je skutečně nezapomenutelná…

Můžete si také přečíst:

   
26.08.2013 - Historie - autor: Jana Ládyová

Komentáře:

  1. [7] Jana Ládyová [*]

    kobližka — #5 + kobližka — #6 Doufala jsem, že sem nějakou verzi dáte - DÍKYSml16Sml16Sml16!

    superkarma: 0 26.08.2013, 18:38:23
  2. avatar
    [6] kobližka [*]

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #7
    superkarma: 0 26.08.2013, 17:04:26
  3. avatar
    [5] kobližka [*]

    A proč tu není ukázka?

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #7
    superkarma: 0 26.08.2013, 17:02:59
  4. avatar
    [4] Jindriska8 [*]

    Moc pěkné čteníSml59Sml59

    superkarma: 0 26.08.2013, 14:46:58
  5. avatar
    [3] Suzanne [*]

    Zajímavý osud Sml22

    superkarma: 0 26.08.2013, 09:54:44
  6. avatar
    [2] Hanula [*]

    marde — #1 Sml16i pro mě - jde mi z ní mráz po zádech - byla jsem na muzikálu - bylo to moc pěkné...Sml67

    superkarma: 0 26.08.2013, 09:34:29
  7. avatar
    [1] marde [*]

    Do´t cry for me Argentina je nádherně dojímavá píseňSml22

    1. na komentář reaguje Hanula — #2
    superkarma: 0 26.08.2013, 07:41:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme