Představte si, že vyhrajete v loterii několik milionů korun. Krásná představa? Zcela určitě! Jenže euforii z takového bohatství často vystřídají obavy a rozčarování. Nám, kterým se něco podobného nepoštěstilo, to může znít jako zbytečné přehánění. Ale paní Eva (41) přesně tohle zažila. Ještě ani neměla výhru na kontě, a už s ní rodina nemluvila.

Je to už šest let, co vyplnila tiket a ono to vyšlo. Vylosovali její čísla a ona vyhrála bezmála deset milionů korun. Dozvěděla se to, když si cestou do práce zastavila v trafice. „Nemohla jsem tomu věřit, nutila jsem prodavačku, aby to zkontrolovala znovu. Ale bylo to tak! S rozbušeným srdcem jsem dorazila do práce a kolegyně na mně poznala, že není něco v pořádku. Tak jsem se jí svěřila. Ale neříkala jsem kolik. Pořád ještě jsem měla pocit, že je to všechno jen sen a já se probudím,“ popisuje první okamžiky.

žena

Jsme milionáři!

Domů nešla, ale snad běžela. Nemohla se dočkat, jak to řekne manželovi. Už od dveří volala, že jsou milionáři, jenže si nevšimla, že je u nich na návštěvě tchyně. „Ne že bych to chtěla vyloženě tajit, ale plán byl říct to nejdřív Ivanovi. Ale když už to bylo venku… Začala jsem okamžitě plánovat, že koupíme domeček, auto, pojedeme na dovolenou, ale ona mě hned zpražila pohledem. Prý to tak! Všechno hned rozházet, že to jsem celá já. Zkrátka jsme se pohádali, všichni tři. Každý měl o penězích své představy,“ svěřuje se Eva, která se s manželem dohodla, že dál už tuhle informaci raději šířit nebudou. Zatím.

Tajemství? Ne v malém městě

Jenže na malém městě se něco takového jen stěží utají. Po týdnu volala Evě její matka. „Skoro mě ani nepozdravila a hned spustila, že co jsem to za dceru, když jí tajím takovou výhru. Prý jí to musela říct až trafikantka a ona vypadala jako blbec, když nic nevěděla! Připadala jsem si v tu chvíli jako největší podrazák,“ vypráví Eva s tím, že všechny omluvy a vysvětlování, že chtěli s oznámením počkat, byly marné. Matka zavěsila.

Každý chtěl půjčit. Nebo rovnou dát

Zanedlouho se zpráva o výhře roznesla snad po celém městečku. „Trafikantka byla skvělý zpravodaj. Sousedi nás skoro přestali zdravit a každý měl pocit, že jsem záložna. Kolegyně se mě u oběda zeptala, jestli bych jí nemohla půjčit na dovolenou. Do té doby uražená máma přišla s tím, že se rozhodli předělávat dům, tak bych to mohla zaplatit, když prý to stejně jednou celé shrábnu. Slovo dalo slovo a na světě byla další hádka. Bylo mi do pláče. A to jsme ještě neměli na účtu ani o korunu navíc,“ svěřuje se.

Výhra není vždycky výhra

Dnes je situace taková, že s ní rodina nemluví. „Zavrhli mě za to, že jsem měla štěstí. Copak byla moje povinnost rozdělit svou výhru mezi rodinu a přátelé? Vždyť my s manželem s ní měli své plány! Koupili jsme malý domeček na druhé straně republiky, kde nás nikdo nezná, jeli na dovolenou a zbytek peněz mám na účtu. To až půjdou děti studovat. A pro případ, že jednou nedostaneme důchod,“ má o penězích jasno Eva, která se ale dodnes nesmířila s tím, jak se k ní rodina a přátelé zachovali. „Už vím, jak moc je pravdivé tvrzení, že peníze znamenají starosti a ničí vztahy,“ dodává.

Čtěte také:

Reklama