V článku Hvězdy naší popmusic jste měli možnost vyhrát lístky na koncert Vánoce v Opeře. My jsme se po tomto koncertě setkali s Divou naší operní scény, Evou Urbanovou, a popovídali si s ní o Vánocích...

Jak se chystáte na Vánoce?
Chystám se k mojí mamince, každý rok s ní Vánoce trávím. Už jsem napekla cukroví, všechno už je připraveno. Dokonce jsem i kapra dala do mrazáku. Musela jsem ho vlastnoručně rozporcovat, když se mi ještě hýbal na tom prkénku, tak jsem úplně ječela. Naštěstí už to mám za sebou.

Vy jste zabíjela kapra?
Ne, ne, ne, já si ho nechala zabít. Ale on se bez té hlavy stejně pořád na tom prkénku hýbe. Já mám pak pocit, že je živý.
Ale vraťme se k té první otázce: Do jednadvacátého mám koncerty, dvaadvacátého jedu k mamince, protože má narozeniny. Od dvaadvacátého jsem s ní. Akorát čtyřiadvacátého si odskočím na půlnoční mši u nás na vesnici v západních Čechách.

Budete zpívat?
Samozřejmě ano. Doufám, že už se tam všichni v tom našem malém kostelíčku těší. Když se z půlnoční vrátím, zamknu vrata, pustím psa a zpěvačka neexistuje. Budeme jenom s maminkou, užívat si Vánoc.

Co Silvestr?
To musím do Prahy a dodržovat klid, protože prvního ledna mám v pět hodin v Národním Divadle Libuši.

Prozraďte mi, jakého máte pejska, toho obranáře za vraty?
Vlčáka.

Když už máte napečeno, máte nějaký speciální rodinný recept?
Víte, třeba se tomu někdo bude smát, ale já musím stále dodržovat určitý jídelníček. Takže si peču trošku vánočního cukroví jen pro sebe, abych měla pocit, že jsou Vánoce. Peču ho z celozrnné mouky a dávám do něj umělé sladidlo. Přesto mi ho často všechny návštěvy uzobávají, protože jim hrozně chutná. Takže mi kolikrát nic nezbude.

Takže nemlsáte, nebo mlsáte jen zdravě?
Dám si ke kávě jeden kousíček lineckého pečiva a musím říct, že budu hřešit, protože máme domácí rybízovou zavařeninu, takže si dám i trošíček té marmelády, i když je s cukrem. Ale jen malinko, musím o tu linii dbát. Extrémně korpulentní operní pěvkyně už v módě nejsou.

To vám už nehrozí...
No, hrozilo mi to. Měla jsem o šedesát kilo víc. Udržet to a vyhrát ten nekonečný souboj s kily musím až do smrti, nebo až se rozhodnu, že už mě, jak vypadám, nezajímá – to zatím nehrozí. Stále bojuji a bojuji...

Jak vás tak poslouchám, vy jste specialistka na zdravé vánoční cukroví...
Já mám třeba i speciální bramborový salát, teď se nesmíte smát, bez brambor.

To není možné, tomu nevěřím...
Místo brambor tam dám zeleninu. Dokonce jsem tenhle salát vařila i s paní Bohdalovou v televizi. Opravdu je neskutečný, vůbec nevíte, že tam ty brambory nejsou, ani majonéza. Je tam jen zelenina, šunka, sýr, vajíčka, trocha olivového oleje a odvar z cibule.
I pan kameraman, který to s námi natáčel, říkal: „Fuj, to nebude k jídlu.“
Když to pak ochutnal, změnil názor: „To neni možný, já tam ty brambory cejtim, i když tam nejsou.“
Nazvala jsem to Bramborový salát bez brambor.

Vzpomenete si z hlavy na recept?
Večer spařím velikou cibuli horkou vodou v kastrůlku a nechám ji louhovat až do rána. Pak dám jenom tak přejít varem mraženou zeleninu (já mám nejraději hrášek, karotku a kukuřici) a nechám také vychladnout do rána.
Ráno do toho nakrájím 40 dkg debrecínky nebo třeba uzeného či šunky. Přidám malinko obyčejné hořčice, asi pět natvrdo uvařených pokrájených vajíček, jedno nakrájené jablko, nějaký strouhaný sýr ementálského typu a trošíčku olivového oleje. A ještě okurky se tam nastrouhají. Dosolím mořskou solí a dochutím špetkou kayenského pepře. Všechno promíchám a je to hotové.

Čekal jsem, že tam bude místo brambor nějaká zelenina jako třeba tuřín...?
Co dáváte do bramborového salátu? Brambory, karotku a hrášek. Já jsem to prostě jen oddělila, přidala tu neutrální kukuřici (kdybyste tam dali květák nebo lusky, tak by se to jíst nedalo). Snažila jsem se to co nejvíc přiblížit klasickému českému bramborovému salátu – docela se mi to podařilo. Ten salát je lehoučký, má akorát jednu nevýhodu: Špatně se dává na chlebíčky. Nedrží ho pohromadě majonéza, tak je trochu víc sypký.

Takže, jestli jsem to dobře pochopil, je to váš originální recept?
Vymyslela jsem si ho sama, protože jsem se musela nějak stravovat. Přiznám se, že jednou za rok si zahřeším a dám si porci obalovaného kapra s tímhle salátem. Mám to ráda, patří to k Vánocům. Je mi potom ale tak těžko, že pak už celý rok ani nemám chuť zopakovat to.

Kupujete spíš větší dary, nebo uznáváte spíš drobnosti?
Kupuji dárky, o kterých vím, že udělají mým blízkým radost. Ráda kupuji takové blbiny, abychom se u toho stromečku nasmáli. Třeba bratrovi jsem řekla: „Letos nedostaneš pod stromeček nic.“
Ten dospělý muž, který má dva metry, mi řekl: „Nebylo by tam aspoň lízátko?“
Koupila jsem mu ho. Došla jsem do belgického obchodu s pralinkami, a tam měli lízátka. Takže kromě normálního dárku dostane ještě pytlík s lízátky. Takovéhle blbiny mám ráda – pak je u stromečku legrace.

Kluci jsou malí pořád, i když jim je už třeba padesát...
Třeba mamince dávám také pořád všelijaké dárky. Když jsem měla poprvé před čtyřmi lety zpívat Rusalku, tak jsem mamince, která tu operu miluje, koupila krabici papírových kapesníků a napsala jí k tomu: „Ty kapesníky použiješ tehdy a tehdy,“ protože jsem věděla, že bude premiéra. Maminka, když sleduje Rusalku, tak vždycky pláče.
Maminka to rozbalila a povídá: „Proč jste mi dali kapesníky?“
A já jí říkám: „No, tak si to přečti.“
Přečetla si to a rozbrečela se rovnou nad tou krabicí – samozřejmě radostí.
Mám prostě ráda takovéhle šprýmy.

Už jste někdy zkoušela nějaký dárek vyrobit?
Teď jste mě zaskočil, to si takhle rychle nevybavím. Lhala bych vám, kdybych řekla, jestli ano, nebo ne.

Jaký dárek vás osobně nejvíc zahřál?
Neberte to jako frázi, ale největší dárek je pro mě, když se 24. prosince setkám s lidmi, které mám absolutně nejraději, když vím, že mi nikdo z nich za ten rok neodešel. To je nejkrásnější dárek na světě.

Eva Urbanová

Narodila se 20. dubna 1961 ve Slaném. Díky fascinujícímu jevištnímu výrazu a zvučnému hlasu se Eva Urbanová stala první dámou české operní scény. Již bezmála dvacet let patří k největším hvězdám pražského Národního divadla a sklízí ovace v zahraničí. K nejvýznamnějším trofejím Evy Urbanové patří Cena Thálie za Kostelničku v Janáčkově Její pastorkyni a americká cena Grammy za nahrávku Celeste Aida: Famous Opera Arias (Nebeská Aida: Slavné operní árie). V roce 2003 získala v Torontu ve spolupráci s Kanadskou operní společností cenu Dora Mavor Moore za vynikající operní představení, opět za ztvárnění Kostelničky. Její nahrávka Fibichovy Šárky pod taktovkou sira Charlese Mackerrase byla v roce 2001 nominována na Grammy, v roce 2003 byla Eva Urbanová jmenována Rytířem řádu umění a literatury Francie.

V Národním divadle se Eva Urbanová zhostila nastudování tak rozdílných partů jako je Alžběta (Don Carlos), Leonora (Síla osudu), Julie ve Dvořákově Jakobínu. Milada ve Smetanově Daliboru, Matka Míly v Janáčkově Osudu, stejně jako role, za kterou je ceněna především, Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni. Další obrovskou výzvou pro výjimečný a skvostný soprán Evy Urbanové je Turandot, stejně jako Cizí kněžna v Rusalce, Donna Anna v Donu Giovannim, Ortruda v Lohengrinu (tou debutovala v roce 1998 na jevišti newyorské Metropolitní opery, kam se v letech následujících vracela jako Santuzza z Cavalleria Rusticana, Tosca, Cizí kněžna i Turandot).

Eva Urbanová, uznávaná rovněž pro své interpretační a komunikativní vystupování, doplňuje své operní působení mnoha dalšími aktivitami. Zpívala na galakoncertech v kanadském Torontu, ve španělské Valencii a Seville, stejně jako na Pražském jaru...

Celý životopis a další informace o Evě Urbanové si můžete přečíst na stránkách www.evaurbanova.com.

Byla jste někdy v divadle na opeře? Viděla jste zpívat Evu Urbanovou na živo? Vyzkoušíte někdy její bramborový salát bez brambor?

Reklama