Rodina

Eva: Synek přišel na svět jen na pět dnů


Život občas napíše scénář přímo na míru a my se jen můžeme ptát:

 

Proč já?

Kdybych měla začínat příběh paní Evy, zněl by obyčejně a všedně. Provdala se, otěhotněla a věřila ve zdravé miminko a bezproblémový život, naplněný dětským smíchem a roztomilým žvatláním. Lehké problémy s manželem přičítala stresu z budoucího otcovství.

 

V 16. týdnu těhotenství se Eva dozvídá, že miminko je chlapec a není zcela pořádku. „Řekli mi, že se narodí se středně těžkou srdeční vadou, ale dávali mu 85 procent, že bude žít normální život. Začala jsem docházet do Motola, kde hlídali jeho vývoj,“ začíná vyprávění Eva.

 

Dělali, co mohli

Později se tým lékařů z kardiologického oddělení spojil s kolegy ze Švýcarska s tím, že jakmile se malý narodí, nastoupí specialista v Bernu do vrtulníku, aby se zúčastnil operace malého srdíčka. „Myslím, že chtěli udělat všechno, co bylo v lidských silách a v moci současné medicíny,“ vypráví Eva.

 

Vrtulník ani nevzlétl

Malý Martínek se narodil ve 38. týdnu, měl 1900 g a jeho zdravotní stav i rozsah poškození byly tak devastující a beznadějné, že byl rakouský specialista týmem našich lékařů odvolán. Operace byla naprosto zbytečná. „Maličký měl úplně zpřeházené základní orgány včetně plícnice, aorty a obou srdečních síní,“ pokračuje maminka. „Jeho inkubátor byl ověšen křížky, medvídky, Madonkami a amulety od lékařů, sester, příbuzných... Je zlý pohled na doktora, který má prázdné ruce a nevěří už ani v zázrak,“ dodává Eva

 

„Martínek žil pět dnů. Měl pod tím plexisklem tvářičku jako andílek. Tak byl krásný.“

 

Maličká rakvička a zbytečná sůl do ran

Tchán paní Evy trval na pohřbu. Přesto, že motolská nemocnice nabízela pomoc a paní Eva se přikláněla spíše k malé urničce, kterou si chtěla ponechat, ustoupila ale rodině tehdejšího manžela.

V malé vesničce Dubeček se koná pohřeb. Do hrobu je spouštěna metrová bílá rakvička.

„Moji sestru a maminku z pohřbu odnesli.“

 

Skoro se zbláznila

Byla to doba, kdy si paní Eva prošla peklem. Psychicky se položila. „Vymalovala jsem byt celý na černo, na stěnu jsem napsala velikými písmeny různé věci – už ani nevím jaké,“ vzpomíná. „Stále více se prohlubovala moje krize s manželem, kdy jsem si musela přiznat, že jsem si vzala lháře, podvodníka a bezohledného surovce. Nestýkala jsem se se svou rodinou a nakonec jsem se upnula na práci. Vzala jsem čtyřiadvacítky. Po třech nedělích mi logicky vypovědělo celé tělo a já skončila na JIPce,“ pokračuje Eva.

 

S druhým manželem se vrátil život

V té době poznala Eva svého současného manžela Miloslava a svět začal pomalu dostávat veselejší barvy. „Hrozně mi pomohl. Dokonce se postaral komplet o Martínkův hrob, na který se rodina bývalého manžela úplně vykašlala. Ještě dodnes tam někdy sám zajede.“

Eva se rozvedla, provdala a znovu otěhotněla. „Začal mi nový život a já znovu uvěřila, že všechno bude dobré, že zlé je už pryč. Těšili jsme se na miminko,“ vzpomíná.

 

Přichází 20. týden těhotenství a zdrcující zpráva

Nenarozené miminko je chlapec a má těžce nemocné ledviny (hydronefróza IV. stupně). Nemůže čůrat a po narození bude muset absolvovat několik operací, aby vůbec mohl normálně žít. „Kdybych tehdy neměla manžela, asi bych tohle už nevydržela,“ přiznává Eva.

 

Rychlý porod ve 32. týdnu

Malý najednou přestal v děloze úplně čůrat a lékaři chirurgického oddělení motolské nemocnice museli přikročit k rychlému císařskému řezu. Milouškova porodní váha byla 1740 g.

Byl převezen na JIP, zaintubován a neustále hlídán.

„Chtěla jsem ho vidět, a tak mě pár hodin po porodu manžel zavezl na vozíku na JIPku, abych se s ním mohla přivítat. Zpět mě vezl v bezvědomí. Miloušek vypadal... připomněl mi Martínka,“ vzpomíná Eva.

 

Nevzdal to

Malý Miloušek přežil hodně smrtelných komplikací, množství těžkých infekcí, 10 dnů byl v umělém spánku na ARO, fibriloval, přestával dýchat, modral. Měl vývod moči přímo z ledvin (nefrostomie), který si po pěti měsících nedopatřením sám vytáhl. To způsobilo komplikace takového rozsahu, že bylo nutno znovu okamžitě operovat.
Močový měchýř mu byl přišit k dutině břišní, odkud měl nový vývod (epicistostomie). Vlastně čůral pupíčkem.

„Když ho jednou, zase v kritickém stavu, odvezli na ARO, chtěla jsem se na toaletě oběsit. Zachránil mě zase manžel, který právě přijel za námi. Pak jsem se definitivně rozhodla, že to spolu vydržíme,“ vypráví Eva a pokračuje.

„V Motole jsem skoro rok prakticky bydlela. Znám snad všechny sestry a lékaře. S některými jsme přátelé. Chtěla bych jim za jejich obětavost přístup nesmírně poděkovat. Vzpomínám, jak paní doktorka Stará hodiny  nepřetržitě seděla u Milouška a hlídala jeho tělesné funkce osobně, protože selhávaly přístroje,“ dodává.


„Tak špičkové pracoviště by nemělo být naším státem opomíjeno, nemělo by se stávat, že sestry a lékaři nosí na oddělení v létě vlastní větráky a v zimě přímotopy. K balkonům a oknům jsme v mrazech museli nacpat deky, aby se těžce nemocným dětem zajistilo únosné prostředí. Je to velice ostudné!“ říká Eva závěrem.

 

Užívá si každý okamžik

Miloušek dnes stále bere léky, ale po posledním zákroku již čůrá bez problémů a je z něho báječný malý rošťák, fixovaný na mámu. Vůči tělesné bolesti je skoro imunní.

Není divu, vždyť tohohle dnes pětiletého prcka už asi máloco rozhodí.

Doslova si ale užívá každý okamžik.  

„Osud? Možná,“ přemýšlí Eva. „Možná je to nějaký dluh, který bylo nutno splatit, a já věřím, že je splacen. Mám totiž k Milouškovi už dvouletou Evičku (na fotce), která je naprosto pořádku. Děkuji Bohu za smilování, doktorům za zázrak, svým blízkým a manželovi za to, že byli při mně, a Milouškovi, že nás v tom nenechal.“

 

  

Překlad Milouškovy písně z dětštiny do češtiny je k vyžádání v redakci. :-)

   
30.05.2008 - Těhotenství a porod - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [67] Terinka1984 [*]

    Verim, ze vas bude cekat uz jen to dobre.

    superkarma: 0 22.12.2009, 20:05:57
  2. avatar
    [66] Irena1 [*]

    tak jsem to ořvala a moc držím palce Sml72

    superkarma: 0 21.09.2009, 12:51:10
  3. avatar
    [65] Evelina [*]

    sluni-sluni: Myslím na Vás a přeji moc a moc štěstí a hlavně sílu do života. vše se musí v doré obrátit. vaše eva.....

    superkarma: 0 09.09.2008, 22:24:06
  4. avatar
    [64] Evelina [*]

    Danina1: díky a jen samé díky Vaše e.

    superkarma: 0 09.09.2008, 22:14:29
  5. avatar
    [63] Evelina [*]

    Léthé: moc a moc díky.....e.

    superkarma: 0 09.09.2008, 22:13:35
  6. avatar
    [62] Evelina [*]

    alibaba47: Děkuji a děkuji, všem kteří nám fandí a soucítí s naším Milouškem. jediný problém je v tomto p..... státě, který se o nás tak pěkně stará.e.

    superkarma: 0 09.09.2008, 22:12:22

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [61] Evelina [*]

    pupicka: moc a moc Vám děkuji za podporu a přeji jen to nejlepší Vám i Vaším blízkým.e.

    superkarma: 0 09.09.2008, 22:08:20
  2. avatar
    [60] Evelina [*]

    UVita: děkuji a přeji vše dobré

    superkarma: 0 09.09.2008, 22:06:18
  3. avatar
    [59] Evelina [*]

    janad78: moc děkuji a také přeji hodně štěstí

    superkarma: 0 09.09.2008, 22:03:42
  4. avatar
    [58] sluni-sluni [*]

    Pajinka..: z prvu jsem to tak dělala-vyhýbala jsem se, jenže spousta příbuzných má děti, venku pořád někdo chodí s kočárem, prostě peklo... a přiznávám, že do dnešního dne se lidem docela vyhýbám, a k tomu já měla amnézii, tak to moje "trénování" bylo obsáhlejší - člověk si připadá jak po mrtvici - učí se a učí se..

    superkarma: 0 03.06.2008, 17:56:03
  5. avatar
    [57] Pajinka.. [*]

    folkart: děkujeme . Pořád se něco najde, když nemáš starosti s , jsou to starosti o své vlastní zdraví, viď.
    Já jsem ráda, že jsem se mohla jinou činností dostatečně "zabavit" a pár měsíců nemyslet na tyhle pro mne vážné věci.

    sluni-sluni: Dělám to naopak - v rámci svého duševního klidu se vyhýbám miminkům, fotky rychle přelítnu, video si pustit nemohu, ale už se těším na prázdniny - asi tak ...

    superkarma: 0 03.06.2008, 16:24:15
  6. avatar
    [56] sluni-sluni [*]

    Pajinka..: musím říct,že lékaři se zachovali naprosto fantasticky a i personál udělal všechno maximum v té dané chvíli-jak se to zjistilo,okamžitě se šlo na sál,dostala jsem před CS pokoj aby za mnou mohla přijít rodina a k dispozici psychologa(bez nějakého příplatku).to už jsem se stejně hroutila,tak mi to všechno bylo fuk-ti kmitající doktoři včetně přimáře.ale to není nejhorší,protože pak se musíte vrátit mezi lidi,tzn. navštěvovat obchody do kterých jsem chodila jako těhotná,práce,známí... a všichni se ptají,a většina ani neví jak se mají k tomu postavit.dostaví se zoufalství a beznaděj.po tomto zážitku dostane člověk v životě jiný priority a spoustu věcí neřeší (k smíchu jsou mi diskuse těhotných,že nechtějí u porodu holit,odmítání klistýrů,nebo "proč nemůžu rodit ve vodě"-možná si ani neuvědomují,že mít zdravé dítě je lepší než starost o aromalampu u porodu).i když jsem se potom vrátila do práce,musela jsem jít na nemocenskou,protože toho bylo na mě moc.během krátkého času nastalo velké hubnutí,hrozná únava a nabídli mi psychologa a psychiatra (někteří jsou fakt pěkní magoři).ta otrava mého organismu byla větší než jsem si připustila a já,jindy aktivní člověk,jsem úplný chcíplík.takže teďka mě doktoři pořád pozorují,zatím je všechno OK,jsme zdraví, ale ještě nějaký měsíc musím počkat (miminu ukazuji fotky mimin Anne Geddes,aby vědělo jak má vypadat když se narodí).ale pochybnosti jsou pořád.... co kdyby zase něco bylo,protože už na začátku nynějšího těhotenství doktor něco zpackal,tak snad jsme si tu smůlu už vybrali. jo a musela jsem trénovat pobyt mezi lidmi a miminy, fakt hrozný....

    superkarma: 0 03.06.2008, 13:05:28
  7. avatar
    [55] sluni-sluni [*]

    Pajinka..: musím říct,že lékaři se zachovali naprosto fantasticky a i personál udělal všechno maximum v té dané chvíli-jak se to zjistilo,okamžitě se šlo na sál,dostala jsem před CS pokoj aby za mnou mohla přijít rodina a k dispozici psychologa(bez nějakého příplatku).to už jsem se stejně hroutila,tak mi to všechno bylo fuk-ti kmitající doktoři včetně přimáře.ale to není nejhorší,protože pak se musíte vrátit mezi lidi,tzn. navštěvovat obchody do kterých jsem chodila jako těhotná,práce,známí... a všichni se ptají,a většina ani neví jak se mají k tomu postavit.dostaví se zoufalství a beznaděj.po tomto zážitku dostane člověk v životě jiný priority a spoustu věcí neřeší (k smíchu jsou mi diskuse těhotných,že nechtějí u porodu holit,odmítání klistýrů,nebo "proč nemůžu rodit ve vodě"-možná si ani neuvědomují,že mít zdravé dítě je lepší než starost o aromalampu u porodu).i když jsem se potom vrátila do práce,musela jsem jít na nemocenskou,protože toho bylo na mě moc.během krátkého času nastalo velké hubnutí,hrozná únava a nabídli mi psychologa a psychiatra (někteří jsou fakt pěkní magoři).ta otrava mého organismu byla větší než jsem si připustila a já,jindy aktivní člověk,jsem úplný chcíplík.takže teďka mě doktoři pořád pozorují,zatím je všechno OK,jsme zdraví, ale ještě nějaký měsíc musím počkat (miminu ukazuji fotky mimin Anne Geddes,aby vědělo jak má vypadat když se narodí).ale pochybnosti jsou pořád.... co kdyby zase něco bylo,protože už na začátku nynějšího těhotenství doktor něco zpackal,tak snad jsme si tu smůlu už vybrali. jo a musela jsem trénovat pobyt mezi lidmi a miminy, fakt hrozný....

    superkarma: 0 03.06.2008, 11:47:42
  8. avatar
    [54] Michaela Kudláčková [*]

    Danina1: I já ji obdivuji. Pozdravy vyřídím moc ráda díky.

    superkarma: 0 01.06.2008, 21:02:26
  9. avatar
    [53] folkart [*]

    Pajinka..: ahoj Páji, však ty jsi si užila také svoje. Je to všechno velmi smutné, hlavně když člověk nemůže pomoci a jen přihlíží. Doufejme že teď už bude jen dobře, přeji všem jen to nej nej

    superkarma: 0 01.06.2008, 19:42:28
  10. avatar
    [52] kytička [*]

    co říci víc-..snad jen to, že někdy jsou naše problémy banalita a malichernost v porovnáním prožitků a strastí druhých...

    všem přeju jen to dobré a hodně lásky..

    superkarma: 0 01.06.2008, 14:01:36
  11. avatar
    [51] Pajinka.. [*]

    Chameleonka: děkuji za odkaz na článek .
    Mohu v tomhle okamžiku jenom zopakovat, že obdivuji všechny maminky, které dokážou prožít ty měsíce až roky s nemocným děťátkem v nemocnicích a že vydrží, i když ani neví, zda se toho lepšího života dočkají - všem přeji více štěstí.

    Zážitky s pohřbem patří k těm z mnoha špatných, to nelze popsat tak krátce. Mohla a musela jsem si je zařídit podle sebe, a obřad bych určitě nevydržela ... Dalo by se říct, že když mě rodina neuměla (nebo nechtěla) nějak pomoci, i já se pak musím umět od nich v určitých situacích odvázat. U nás se držíme navzájem s manželem a mojí sestřičkou a díky nim na tom světě ještě pořád válčím (a oni také). Hroucení a sebevraždy - to má člověk v povaze. Já nemohla, děsí mě představa, že někdo jiný pronikne do mého soukromí. Nechci, aby do mého klidu vstupovali lidé, se kterými si nerozumím.

    Co se týče nemocnic, myslím, že úplně chybí nabídka psychologické pomoci. Alespoň kontakt na specialistu, který dokáže maminkám v těhle situacích naslouchat.

    sluni-sluni: Vypořádat se s tím, že vás čeká porod mrtvého miminka, to musí být hrozně těžké. Kde vzít sílu rodit? A k tomu arogantnost doktorů a i dalších.

    superkarma: 0 31.05.2008, 21:57:35
  12. avatar
    [50] idiska [*]

    sluni-sluni: to, co popisuješ, něco podobného se stalo mamce s bráchou

    akorát že ten uzel se mu udělal kolem krku...aspon tak to řekli mamce, že se "oběsil na pupeční šňůře"...psal se rok 1987 a nezájem personálu málem nepřežila ani ona (po zjíštění, že brácha umřel ji poslali domů, že si má zajet pro osobní věci...operace byla až za 4 dny)...jedině, co jí drželo nad vodou bylo, že už měla jedno malé dítě doma, mě...i přes rizika, které hrozily, šla do dalšího těhotenství a 1989 se přesně na den, kdy jí operovali s bráchou, se narodila ségra...zdravá a až moc živá:-)...takže její "za jedno mrtvé, dva živé a zdravé" se jí vlastně vyplnilo...ten pohřeb nechápu...mámě taky tenkrát volali, že co je to za matku, když se nestará o tělo svého dítěte , že at si ho pohřbí...omdlela u sluchátka...tatka tam ihned jel a udělal tam pěkný cirkus...hrob nechtěl ...už jenom kvůli mámině psychickému stavu...takže nechápu rodinu prvního manžela p. Evy...ale přeju jí, at obě děti rostou do krásy a zdraví...má krásné dítka a určitě i hodného manžela

    superkarma: 0 31.05.2008, 21:11:01
  13. [49] Danina1 [*]

    Míšo, moc Vaší sestru obdivujeme. Je to neuvěřitelné, co všechno může člověk prožít a zůstat silný a nepřestat věřit. Ta malá je krásná a klučíka(Miloušek), už jsme si s manželem pouštěli asi pětkrát . Ta písnička nemá chybu a on taky ne. Pozdravujte je a hodně štěstí.

    superkarma: 0 31.05.2008, 11:42:09
  14. avatar
    [48] Léthé [*]

    Uf …až se mi tu zalily oči slzami …neskutečné, co žena vydrží. Naštěstí je tu happy end a já přeji paní Evě již jen samé radosti v životě jejím i chlapečka.

    superkarma: 0 31.05.2008, 10:43:41
  15. avatar
    [47] alibaba47 [*]

    Jsem přesvědčena, že už vše zlé máte vybráno. Vám a rodince přeji už jen samé hezké dny, naplněné tím nejlepším, co může život přinést. Jste moc stateční a proto už bude vše OK!

    superkarma: 0 31.05.2008, 07:53:29
  16. [46] pupicka [*]

    Mrazí mně v zádech a obdivuji Vaši statečnost.Moc a moc Vám přeji už jen samé štěstí po boku těch správných lidí Celé Vaší rodině pak pevné zdraví!!!!

    superkarma: 0 31.05.2008, 01:28:09
  17. [45] UVita [*]

    Smekám před vámi a přeji hodně štěstí celé vaši rodině a hlavně chlapečkovi.

    superkarma: 0 30.05.2008, 21:57:28
  18. [44] janad78 [*]

    přeji hodně štěstí, taky myslím, že stav některých nemocnic (budovy, vybavení) je žalostný a přitom se peníze vyhazují na hlouposti

    superkarma: 0 30.05.2008, 21:48:46
  19. avatar
    [43] edith1975 [*]

    Přeji celé rodince, aby byli šťastní a hlavně zdraví.

    superkarma: 0 30.05.2008, 20:43:24
  20. avatar
    [42] danca79 [*]

    superkarma: 0 30.05.2008, 19:36:47
  21. avatar
    [41] shb [*]

    panebože, nemohla jsem to dočíst páč jsem dnes naměko, ale vidím že to dopadlo dobře, držím pěsti a přeji moc moc štěstí

    superkarma: 0 30.05.2008, 16:48:21
  22. [40] mindulinka [*]

    superkarma: 0 30.05.2008, 14:15:56
  23. avatar
    [39] Knopper [*]

    Drzim palce a preju uz jen same stesti a dobre zdravi, Vy i Vase rodina jste moc statecni!!!

    superkarma: 0 30.05.2008, 14:03:01
  24. avatar
    [38] petra2804 [*]

    /plně mě mrazí v zádech když to čtu,přeji paní Evě už jen a klučíkovi krásné dětství.

    superkarma: 0 30.05.2008, 13:56:18
  25. [37] fireman [*]

    Hodně štěstí

    superkarma: 0 30.05.2008, 13:45:36
  26. [36] renčí [*]

    Taky držím palce,ať je už jenom dobře

    superkarma: 0 30.05.2008, 13:10:19
  27. avatar
    [35] ToraToraTora [*]

    Věřím, že si smůlu vybralina celý život dopředu a teď bude jenom dobře.

    superkarma: 0 30.05.2008, 12:34:08
  28. avatar
    [34] OlgaMarie [*]

    Starý zákon - Kniha Jobova.
    Už bude dobře a líp.

    superkarma: 0 30.05.2008, 11:44:40
  29. avatar
    [33] Prskoletka [*]

    Jste silná žena Evo,přeji vám ať jsou děti zdravé a vy též

    superkarma: 0 30.05.2008, 11:33:42
  30. avatar
    [32] Michaela Kudláčková [*]

    Danina1: Ano je. Milda je malý šťastlivcec a je s ním dnes velká legrace. Evinu nesmírně obdivuji. Je to hodně statečná holka.

    superkarma: 0 30.05.2008, 11:29:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme