Zpěvačka Eva Pilarová letos oslaví sedmdesáté narozeniny. V průběhu svého života dosáhla nejednoho kariérního i životního úspěchu, my jsme s ní udělali následující rozhovor…

   Jméno: Eva Pilarová
   Datum narození: 9. srpna 1939
   Znamení: Lev

Zahajujete akci „Rebelující dámy české popmusic“, cítíte se na poli pop-music jako rebelka?
Už jen ve vzpomínkách. V šedesátých letech jsme rebelovali všichni, protože byly neustále nějaké zákazy a příkazy, které jsme obcházeli – já měla například zakázáno zpívat v písni Co je to láska sloku, ve které se tvrdí, že „Armstrong není Rus“. Samozřejmě, že jsem neposlechla, a pak se vždy vymlouvala, že to ze mě vylítlo nechtěně, neboť to mám zafixované. Když emigroval Waldemar Matuška, stačilo zazpívat v semaforské směsi Lásku nebeskou a v sále málem vypukla revoluce. Nebo jsem rebelovala s písní Rekviem. Vyhrála jsem s ní Bratislavskou lyru,  Zlatý klíč Intervize a Grand Prix de Disque v Sopotech. Soudruzi ji stáhli z rádia, mně ji zakázali zpívat a já s ní za jejich zády bourala sály v bývalém Sovětském svazu a na Kubě.  A taky se nesměl nosit na vystoupení a do televize křížek na krku. Neposlechla jsem a byla jsem kvůli tomu pozvána na kobereček na Ústřední výbor KSČ.

Ocenění 

- Zlatá medaile v oboru jazzového zpěvu na Světovém festivalu mládeže – Helsinky (1962)
- Zlatý slavík (1964)
- Zlatá bratislavská lyra (1967)
- Cena za nejlepší interpretaci – Zlatá bratislavská lyra (1967)
- Zlatý klíč Intervize (1967)
- Grand Prix de Disque Sopoty (1967)
- Publikumsliebling – festival písní v Berlíně (NDR 1967)
- Zlatý slavík (1967)
- Cena za nejlepší interpretaci – Festival populárních písní Varadero (Kuba 1969)
- Zlatý slavík (1971)
- Zlatá děčínská kotva (1978)
- Cena za nejlepší interpretaci, Bratislavská lyra (1978)
- Zasloužilá umělkyně (1981)
- Platinová deska Supraphonu (1993)
- Cena Masarykovy akademie (1998)
- Platinová deska Tommu records (2004)

Internetové stránky Evy Pilarové najdete na: www.evapilarova.cz

I když už byste měla jistě právo pověsit řemeslo na hřebík a užívat si zaslouženého odpočinku, přesto jste stále aktivní. V loňském roce jste například vydala album Dům plnej snů, co chystáte na letošek?
Letos bych toho měla stihnout poměrně dost. Ne že bych zrovna jásala nad svými kulatými narozeninami, ale oslavím je prací. Začínám 12. března „rebelujícím“ koncertem v Městské knihovně v Praze, potom budu mít od 9. dubna výstavu s koncertem v Přešticích, v dubnu budu mít křest nové kuchařky s názvem Zvěřinové hody. 30. dubna rodné Brno, v květnu letím na Ukrajinu do Doněcka, kde kromě koncertu budu mít výstavu svých „fotoobrázků“, 5. června jazz Mikulov s výstavou, 6. června se stanu patronkou oslav 85. výročí rozhlasu Brno, kde jsem jako dítě začínala, a samozřejmě zazpívám, v červnu Nižnyj Novgorod a Moskva, opět koncert s výstavou, pak zazpívám na stejně kulatých televizních narozeninách Karla Gotta, budu mít i svoje televizní narozeniny se zajímavými hosty. Na Jazzových dnech v Dubé 5.–9. srpna mně pořadatel vyhradil sobotu 8. srpna, což bude předvečer mých narozenin. A týden před tím vystoupím na hradě Houska, kde by měli zpívat stejně postižení, již zmíněný Karel Gott, Pepík Laufer, který je o dva dny mladší než já, a Naďa Urbánková, o které s oblibou říkám, že je z nás nejstarší. Na podzim letím do USA, pak mám pár akcí tady a na prosinec už mám nasmlouvaných 15 vánočních koncertů. Tak jen aby Pán Bůh zdraví dal….
A ještě musím dodat, že mám velkou radost z toho, že mi Supraphon vydá k narozeninám DVD a 2CD s výběrem skladeb od roku 1961 do roku 2008.

Plánujete s panem Lauferem nějakou společnou oslavu?
Samozřejmě si pěkně zavzpomínáme při vystoupení na Housce. Ale svoje narozeniny oslavím s diváky spíš na Jazzových dnech v Dubé.

Vy jste si ve své profesi sáhla až na úplný vrchol, které z mnoha ocenění, jež jste získala, je pro vás nejvýznamnější?
Měla jsem vždycky radost z každého ocenění, ať to byli Zlatí slavíci nebo vyhrané domácí či zahraniční festivaly, Zlaté desky, Platinové desky, medaile Masarykovy akademie…

Ví se o vás, že ráda fotografujete, už jste to i sama zmínila. Pořádáte i výstavy. Jak u vás tahle záliba vznikla?
K fotoaparátu jsem se dostala už v dětských letech, trochu víc jsem se tím začala zabývat před čtvrt stoletím. První výstavu jsem měla v galerii Orten v Praze v roce 1996. Před pěti lety jsem přesedlala na digitální fotoaparát, objevila jsem v PC Photoshop a ten mě naprosto nadchnul. Poměrně dlouho trvalo, než jsem se odvážila své „výtvory“ ukázat mým známým fotografům Josefu Loudovi a Jirkovi Janouškovi. Ti mě kupodivu povzbudili, a ani nevím, jak se to stalo, najednou jsem dostávala nabídky na výstavy. Už jsem jich měla 15 porůznu v Čechách a po jedné ve Vídni a v Moskvě.

Co vám dělalo při učení se s počítačem největší problémy?
Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala Obchodní akademii, kde jsem se naučila psát na stroji, byly začátky velmi jednoduché. Když jsem se pak nořila hlouběji do tajů počítače, měla jsem pocit, že všechno umím, všechno znám a narazila jsem na ikonu s nápisem NEOTEVÍRAT. Přemýšlela jsem, co s ní, když ji nesmím otevřít? Tak jsem ji vyhodila do koše a najednou nic nešlo. Zavolala jsem odborníka, ten prohlédnul počítač, pak se podíval na mě a s podtextem – no jo, blondýna – pravil: „Paninko, vy jste mu vymazala mozek!“
Počítač dostal mozek nový, já si nechala svůj. Záhy jsem se s počítačem ohromně skamarádila.

A co internet, rozumíte si s ním? Jste internetová žena?
Občas si vyhledám nějakou informaci, ale většinou zůstávám jen u mailování. Zásadně se nepouštím do žádných diskuzí, ani na internetu nenakupuji.

Ach, ta láska nebeská

Byla jste slavná už v době, když ještě v naší zemi nebylo bulváru. Jak snášíte bulvární novinařinu?
Fámy, které o mně šly, přetrvaly věky. Dnes se píše o tolika lidech takové množství „zaručených“ informací, že o tom druhý den už nikdo neví. Nemám s bulvárem problém, ani bulvár se mnou. Žaloby nepodávám (smích).

Musím se vás zeptat na zdraví, kdysi jste pokořila rakovinu. Jak jste na tom nyní?
Díky Pánu Bohu, lékařům i léčitelům dobře. Zkrátka – držím pohromadě, baví mě pracovat i žít.

Jak snášíte zimní období?
Zimu zrovna nemusím, zimní krajina mě sice fascinuje, ale pouze když se na ni dívám z okna vyhřáté chalupy. Nechávám se očkovat proti chřipce a pojídám produkty z Mrtvého moře na posílení imunity. A těším se na jaro (usmívá se).

Jak se udržujete v kondici?
Nic moc pro to nedělám, kondička je zřejmě dědičná. Maminka bude mít v červnu 94 let a stále chodí na vysokých podpatcích. Samozřejmě bez hůlky.

Prošla jste si tři manželství, váš stávající manžel je o třináct let mladší a kdokoli se vás zeptá, říkáte, že jste teď spokojená. Poraďte našim čtenářkám, jak překonat tak velký věkový rozdíl mezi partnery?
Neumím poradit, to je u každého jinak, mně ten rozdíl vůbec nepřijde. Možná je to tím, že máme spoustu společných zájmů, líbí se nám stejné věci a máme i stejný politický názor. Vydržíme spolu 24 hodin denně, nehádáme se a pořád si máme o čem povídat. Letos v listopadu bychom měli slavit stříbrnou svatbu.

Váš manžel i vy máte zálibu ve vaření. Jaké jídlo máte nejraději?
Smažené řízky s bramborovým salátem, vepřo-knedlo-zelo a svíčkovou. Bez ohledu na pořadí.

Prozradíte nám, jaký recept jste naposledy vymyslela?
Pro kuchařku Zvěřinové hody jsem vymyslela divokou sekanou, kterou obkládám kanadskými brusinkami máčenými v ginu nebo v domácí slivovici.

Ještě se vás musím zeptat na kočky. Kdybyste si mohla vybrat, chtěla byste být v dalším životě kočkou Evy Pilarové?
Když nad tím přemýšlím, tak ano, protože náš kocour se má naprosto ukázkově. Je pánem bytu, chalupa je taky jeho a my jsme s manželem na světě jen proto, abychom ho krmili, česali a vymýšleli zajímavé hry, aby se nenudil. A běda, kdybychom ho vyrušili, když spinká!

Co byste popřála našim čtenářkám?
Zdraví, lásku a dostatek práce.

Fotografie: Eva Pilarová, archiv

Máte rádi Evu Pilarovou? Které její hudební období je vám nesympatičtější? Máte doma některou z kuchařek od Evy Pilarové? Jakou písničku si vybavíte jako první, když slyšíte její jméno? Jak se vám líbí fotografie Evy Pilarové?

Reklama