Paní Eva Holubová se zúčastnila tiskové konference po novinářské projekci filmu Skřítek.
Usadila se doprostřed dlouhé řady aktérů tohoto filmu, na okraj pódia kina Světozor, a po celý průběh konference působila jako společný a spojující bod svých kolegů. Sem tam si něco špitla s Tomášem Vorlem, sem tam "po mateřsku" povzbudila dětské herce, kteří potřebovali před novináři povzbudit.
Vždy, když dostala mikrofon do ruky, promluvila velmi lidskou řečí, která byla plná komplimentů mířených směrem k tvůrcům filmu.
Působila velmi příjemným a shovívavým dojmem...

Záznam z této tiskové konference si můžete přečíst ZDE

 

 

 

Tomáš Vorel se zmínil, že jste byla u filmu Skřítek už od počátku jeho vzniku, že na něm máte taky svůj vlastní podíl. Jak moc jste do filmu zainteresovaná?

Skřítci procházejí celým Vorlovým životem, Vorel zase mým, dá se tedy říci, že jsem na filmu zainteresovaná životně.

 

Bolek Polívka se po vašem boku na filmovém plátně coby manžel objevuje už potřetí. Poprvé vás dokonce obsadil právě Tomáš Vorel do filmu Cesta z města. Je taková úzká herecká minulost pro práci výhodou?

Když si sedíte s kolegou pracovně, je to výhoda, sedíte-li si i lidsky, je to výhra. A já v poslední době vyhrávám do aleluja, díky Bohu.

 

S Tomášem Vorlem máte za sebou řadu filmů, hrála jste v Pražské pětce, Kouři, Cestě z města, byla jste i jednou ze zachycených postav dokumentu Z města cesta. Oblíbili jste se navzájem?

Kdysi jsem do něho byla zamilovaná, dnes ho miluji jako bližního svého, dokonce někdy jako sebe samého. On má pro mě slabost větší, než si uvědomuje, já toho nezneužívám ani nevyužívám, a když, tak pouze pro dobro věci.

 

Film Skřítek je groteska, pro některé herce by to mohla být první zkušenost, vy už jste si beze slov zahrála například ve Vorlově filmu Pražská pětka, konkrétně v příběhu Výlet na Karlštejn. Cítíte nějakou další spojitost mezi Výletem na Karlštejn a Skřítkem?

Při práci jsem vědomě necítila žádnou spojitost, ale podvědomě možná ano. Jsme na sebe s Vorlem tak napojení, že se nedorozumíváme slovy, ale náznakem drobných gest, jako je pokles koutku rtů, škubnutím obočí, zavlněním chřípí. Náš vztah je groteska. Celý život je groteska. A Vorel je Skřítek ve všech podobách, nebyl tedy problém.

 

Je pro vás přirozené vyjadřovat se jako herečka beze slov?

Já ale používám občas i ve Skřítkovi slova, ale mluvím zvláštní řečí, které rozumí všichni. Nezavádím diváka různým významem slov, který je někdy proto, co musím vyjádřit, plytký. Na novinářskou projekci přijde i kamarád z Afghánistánu, jsem zvědavá, jak pochopí, co jsme mu chtěli říct.

 

Při natáčení Skřítka se po delší době sešlo na place hodně lidí, kteří jsou spjati s poetikou divadla Sklep. Bylo to cítit ve vzduchu?

Ve vzduchu bylo cítit, že do rolí byli obsazeni lidé, kteří nejenže mají smysl pro humor, ale dovedou a nebojí se si dělat srandu ze sebe navzájem. Přiznám se, že jsem měla problémy s odbouráváním se při výkonech svých kolegů, ale to už je taková moje nemoc, kterou si docela hýčkám. 

 

 

Jak se vám natáčelo s filmovými dětmi, shodou okolností s malou Marhoulovou a mladým Vorlem?

Jako by byly moje vlastní, oba jsou velké citlivé osobnosti, oba mají tajemství, oba nejsou zatěžkáni hereckými ambicemi, takže jsou svobodní, hraví, se smyslem pro humor a zdravým názorem. Oba byli velmi vstřícní požadavkům režiséra a citliví v partnerství. Nemůžu vám dát konkrétní příklady, neboť bych musela prozradit něco z děje, ale byly chvíle, kdy mě v mém výkonu inspirovaly děti svými reakcemi.

 

Žánr grotesky je v Čechách velmi ojedinělý, myslíte si, že ho diváci přijmou s potěšením?

Uvidíme, jak ho přijmou a není ojedinělý, možná trochu zapomenutý. Zrovna letos o Vánocích jsem si náhodou pouštěla na videu vynikající grotesku s Milošem Kopeckým a Miroslavem Horníčkem.

 

Šlo natáčení Skřítka hladce, nebo jste naráželi na nějaká úskalí?

Natáčení šlo hladce i obrace, jako každé natáčení. Problém byl jen nízký rozpočet a časová tíseň.

 

Přemýšlíte o nějaké postavě, roli…, kterou byste si ráda zahrála, ale ještě vám ji nikdo nenabídl?

 

Ne. Přemýšlím o rolích, které se mi nechce hrát a někdo mi je nabídnul.

 

Co byste vzkázala divákům, které byste měla pozvat do kina na Skřítka?

Přijďte, jsme jedné krve, Vy a My. Dělali jsme to o Vás a pro Vás. A dejte vědět, jak se nám to povedlo.

 

 

Eva Holubová (1959)

Svůj výrazný komediální talent uplatnila jako členka divadel Sklep, Mimóza a Náhradní divadlo i na divadelních poutích s Rodinou Váňovou. Své první stálé angažmá získala v Divadle Na Zábradlí, mohli jste ji vidět v řadě divadelních i filmových rolí.
První herecké příležitosti ve filmu jí poskytl právě režisér Tomáš Vorel (krátkometrážní komedie To můj Láďa, povídka Výlet Karlštějn z Pražské pětky, rytmikál Kouř.

V současnosti patří k nejobsazovanějším českým herečkám, za své role získala řadu ocenění. Za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu ENE BENE získala Českého lva.
Filmografie (výběr): To můj Láďa (1981), Výlet na Karlštejn z Pražské pětky (1989), Kouř (1990), UŽ (1995), Knoflíkáři (1997),
Pasti, pasti, pastičky (1998), Čas dluhů (1998), Pelíšky (1999),
Hanele (1999), ENE BENE (2000), Cesta z města (2000), Anděl EXIT (2000), Čert ví proč (2002), Ulice (2002), Waterloo po česku (2002)
Pupendo (2003), Mazaný Filip (2003), Čert ví proč (2003)

 

Recenzi na film Skřítek najdete na stránkách našeho magazínu ZDE

 

Zdroj: Press kit

Reklama