Pamatujete si na svůj první školní den? Jak vzpomínáte na svá školní léta?

  • Hana Mašlíková:

„První školní den si už moc nepamatuji. Připomínám si to z fotografií, kde stojím před školou s kornoutem plných sladkostí. Myslím si, že pro většinu z nás byla škola „vopruz“. Já jsem sporťák, takže tělocvik byla moje srdcovka. Ráda vzpomínám i na přírodopis, ale vše ostatní bylo pro mě nudné, absolutně jsem nechápala, proč se to musím učit, když to přeci nebudu nikdy potřebovat. Až zpětně jsem to začala vnímat jako pozitivní přínos do života.“

  • Mahulena Bočanová:

„Pamatuji si to moc dobře. Bylo to na základní škole na Břevnově. Dostávali jsme takové molitanové hračky, vybavuje se mi i jejich vůně. Vzpomínám, jak mi zpětně bylo líto, že jsem si vybrala jen jednoho plyšáka, i když paní učitelka říkala, že si jich mohu vzít kolik chci. Ráda si připomínám ty časy sladkého dětství, když kolem jezdívám tramvají. Bude to znít blbě, já jsem nikdy neměla problém s učením, takže jsem školu měla vážně moc ráda. Nemusela jsem jí nikdy věnovat hodně ze svého volného času, stačilo, když jsem dávala při hodinách pozor. Měla jsem samé jedničky. Ještě jsem stíhala pomáhat svým kamarádům, kteří v nějakém předmětu plavali. Jediné, co mi moc nešlo, byla matika. Vím, jak jsem v šesté třídě paní učitelce řekla, že já se ji učit nemusím, protože budu herečka, takže matiku potřebovat nebudu. Ona se mi vysmála. A podařilo se.“

  • Ivana Jirešová:

„Já si pamatuji, že jsem měla takové hezké šatičky, tehdy to pro mě bylo podstatné. Vybavuji si naší třídu a to, že jsem se moc těšila. Do školy jsem chodila ráda, bavilo mě se učit, moje dcera to má přesně naopak.“

  • Bára Nesvadbová:

„S prvním dnem se mi vždy vybaví, jak se do mě zamiloval jeden můj spolužák a samou láskou mi zlomil prst. To se odehrálo třetí den, co jsem nastoupila do první třídy, ale je to pro mě stále dost silná vzpomínka. A jestli jsem měla školu ráda? Strašně moc. Já měla skvělou základní školu.“

  • Martina Gavriely:

„Nepamatuji, asi je to tím, že škola pro mě byla největším peklem v mém životě. Dříve nebyly zkoumány takové ty poruchy jako je ADHD atd. A právě něco takového mám já, takže jsem měla opravdu velké problémy s učením. „Prolejzala“ jsem s odřenýma ušima. Doteď mám trauma, když mám jít svým dětem do školy na třídní schůzky.“ 

  • Miroslav Etzler:

Foto: Akinu

„To je tak dávno, že už si na první školní den nepamatuji. Na školu vzpomínám dobře z jednoho jediného důvodu, miloval jsem přestávky. Neznal jsem jiné známky než čtyřky a trojky z chování. Na gymnáziu jsem ale vymyslel jednu věc, která měla velký smysl. Byla to soutěž s názvem Missa solemnis, latinsky mše svatá, a spočívalo to v tom, kdo koho rychleji posadí na záchodovou mísu. Slyšel jsem, že na tom gymnáziu, kde jsem studoval, se to ještě pořád hraje, takže mé studium nebylo vůbec marné. Všem školákům držím palce v tomto novém školním roce, protože pro mě škola bylo něco nesnesitelného.“

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama