Bulvár

Ester Janečková: Nevěru bych odpustila

 

Herečka s uhrančivým pohledem, Ester Janečková, se proslavila hlavně moderováním televizního pořadu Pošta pro tebe, ve kterém pomáhá lidem setkat se se svými bližními, které třeba již léta neviděli. Ironií osudu je, že Ester vyrůstala v neúplné rodině a její otec se k ní nikdy nepřihlásil...

Narodila jste se ve znamení Střelce, jste střelená?
Já doufám, že snad jsem střelená, i když na diváky možná někdy působím hodně seriózně. Líbí se mi znamení Střelce a někdy strašně ráda dělám střelené věci: Myslím si, že je to dobře. Jen doufám, že tím neohrožuji okolí.

Co nejstřelenějšího jste provedla?
To mě teď tak nahonem nenapadá. Já mám hrozně ráda humor, v tom si hodně rozumím s Lejlou Abbasovou, takže se občas  humor objeví v některých tématech pořadu Sama doma, kde se třeba tak úplně nehodí.

Ester Janečková

 

Narodila se jako nemanželské dítě 15. prosince 1972 bývalé mluvčí Charty 77, literární historičce Marii Rút Křížkové a známému divadelníkovi Otovi Ornestovi, bratrovi básníka Jiřího Ortena.

 

Ester vystudovala střední zdravotnickou školu, později úspěšně složila zkoušky na DAMU, kde studovala nejprve dramaturgii, ale ve třetím ročníku přestoupila na obor herectví.

 

V září 2005 se stala hlavní tváří pořadu Pošta pro tebe a je jí dodnes. Kromě Pošty pro tebe moderuje také pořad Sama doma.

 

Jako herečka občas účinkuje ve strašnickém Divadle Miriam. A nyní se čerstvě chystá na natáčení celovečerního filmu režiséra Tomáše Vorla.

Aspoň jednu historku k dobru...
To všechno už proběhlo... Nejstřelenější byla možná sázka, kdy jsem se vsadila o nějakou úplnou hloupost. Musela jsem po čtyřech přejít Karlův most a celou cestu říkat: „Já jsem traktor značky Zetor.“ (Smích). Ale to už je opravdu hodně dávno, to jsem ještě nebyla mediálně známá.

Škoda...
O to by to bylo pikantnější.

Napadá mě, pojďme se vsadit...
...ne, ne, já všechny sázky zásadně prohrávám.

Tak dobře, nebudu vás trápit sázkou. Chtěl bych se vás zeptat na vašeho otce. O vašem komplikovaném vztahu, i o komplikovaném vztahu vašich rodičů, už byly popsány stohy novinového papíru. Vyrůstala jste s matkou a otec se k vám nikdy nepřihlásil. Co otci nejvíc vyčítáte a za co ho máte nejvíc ráda?
Nejdřív bych řekla, za co ho mám nejvíc ráda. Jsem mu vděčná za to, že mě vůbec zplodil. Člověk by měl být vděčný, i když se mu třeba něco na rodiči nelíbí, už jen proto, že je jeho rodičem. Doufám, že i já mám některé jeho povahové rysy a geny. Byl to neuvěřitelně talentovaný člověk, který měl obrovský cit pro výjimečné divadelní hry, které překládal. Díky němu se sem dostala opravdu spousta krásných her. Ovládal jazyk, měl krásnou češtinu i angličtinu. Byl vynikající režisér, který uměl pracovat s herci. Přijde mi zkrátka, že maximálně obohatil naše divadlo.
A co mu vyčítám? Asi to, že neměl odvahu a sílu se ke mně nějak přiblížit, ani v době, kdy už jsem byla dospělá. Mrzí mě to, mohlo to být i pro něj pozitivní – třeba by se s něčím srovnal a vyrovnal. Ale nechci to hodnotit, asi k tomu měl své důvody, do kterých jsem já jako dítě (byť už třeba dospělé) zas až tolik neviděla.

S ohledem na vaše dětství a s přihlédnutím k tomu, jak ideálního manžela dnes máte, dokázala byste odpustit nevěru?
To je taková abstraktní otázka, když člověk není v té konkrétní situaci. Myslím, že je asi lepší takovou věc vůbec nevědět. Měl by si to v sobě vnitřně vyřešit ten člověk, kterého se to týká. Nemám pocit, že je dobře, když člověk, který chce ulevit svému svědomí, se svěří partnerovi, protože najednou přenese zodpovědnost na toho druhého.
Kdybych se něco takového dozvěděla, a já si tedy myslím, že mi Zdeněk opravdu nevěrný není, tak bych to asi dokázala odpustit. Vztah je mnohem podstatnější a závažnější, než aby se zrušil kvůli jedné hlouposti. Problém je, když se partner zamiluje do někoho jiného a už s vámi nechce být – to je asi hodně těžké. Ale myslím si, že trvalé svazky jsou natolik cenné, že by se měl člověk maximálně snažit neničit je a nezbourat, byť kvůli takovéhle věci.

V jednom rozhovoru s vámi jsem četl, že váš starší syn Krištof je hodně podobný svému strýci Jiřímu Ortenovi. V čem se to projevuje – píše básně?
Projevuje se to tím, že moje máma zajásala, už když se narodil, že má Krištof stejný pahrbek na uchu, jako měl Jiří Orten.

Něco jako Cimrmanův pahrbek geniality, akorát ne na temeni, ale na uchu...
Ano (smích).

Takže je to takový Ortenův pahrbek básnického střeva...
Já ho mám také a může ho mít spousta lidí. Krištof odmalinka miluje knížky, pořád vyžadoval, abychom mu četli. Sám začal číst ve čtyřech letech. Měl třeba období, kdy v první třídě četl tři knížky týdně. Teď má období detektivek. Psal i básničky, ale víc než básničky začal psát různé povídky. Vždycky něco začal psát jako román, ale zatím ho nikdy nedopsal.
Nedávno mi udělal radost, protože na gymplu měl napsat slohovku na téma prach. Muselo to být do třiceti řádek. Napsal tak úžasnou vtipnou detektivku, že jsem úplně zůstala koukat.

Takže z něj jednou bude spisovatel?
Nevím. Psaní ho baví, ale on tak úplně ještě neví, čím by chtěl jednou být, čemu se jednou bude věnovat. Myslím si, že určitě bude někde jednou pracovat se slovem v jakékoli formě.

Co vy a divadlo? Studovala jste herectví, ale moc tomu zrovna nedáváte...
Nejdřív jsem studovala dramaturgii na DAMU, pak jsem přestoupila na herectví, ale záhy jsem otěhotněla. Otěhotněla jsem měsíc před premiérou představení Kabaret v divadle Na Zábradlí, tak jsem zůstala s kluky doma. Nebyla jsem v tom prostředí docela dlouho. Chvíli jsem hrála v divadle Miriam, ale dnes už hraju minimálně. Zas až tolik mi to neschází, tolik si v herectví ani nevěřím, protože jsem toho za život hrála hrozně málo. Mám pocit, že jsem se snad našla v moderování.
I když před sebou mám nějaké hraní. V březnu bych měla začít točit film Tomáše Vorla, kde budu hrát velmi zajímavou roli. Moc se na to těším.

Co to bude za film?
Jmenuje se to Ulovit miliardáře.

Kdo v něm bude lovit miliardáře?
No já přece. Knížku napsal Martin Nezval a podílel se s Tomášem Vorlem i na scénáři.  Miliardáře bude hrát Tomáš Matonoha. Já hraju tiskovou mluvčí Policie, tedy veřejně známá postava, která působí na všechny hrozně seriózně. S popularitou má trochu problém, protože se třeba jednou opije ve vinárně a média to hned rozmáznou.
V příběhu je politická kauza nasměrovaná proti miliardáři. Ona vystupuje proti němu, ale pak se s ním blíž pozná a zamiluje se. Váhá, jestli tomu, co prožívá, má obětovat kariéru, nebo ne.

Těšíte se, že budete točit s Tomášem Matonohou milostné scény?
Děsím se toho. Ve scénáři jich je několik. Už jsem se Tomáše Vorla ptala, když je to na horách, jestli budeme pod velkou dekou. Mám s tím problém a dost se toho obávám.

Dostal jsem od manželky za úkol zeptat se, jak to děláte, že stále vypadáte tak úžasně?
Jé, děkuji vaší ženě za kompliment. Já tedy nevím, že bych vypadala stále úžasně. Moc pro to nedělám. Mám předsevzetí pravidelně cvičit, ale na půl roku jsem z toho vypadla, protože jsem byla na operaci s kýlou. Už bych mohla dávno zase začít, ale popravdě jsem se do toho znovu dostala teprve nedávno.
Jinak si myslím, že jak se člověk má a jestli je v pohodě, to se odrazí v lidské tváři. Když je člověk šťastný, tak myslím, že vysílá i pozitivní energii na druhé lidi.

Co cvičíte?
Střídala jsem spinning s trampolínou a pilates.

Spinning... Nebyla to nuda?
Nebyla. Člověka to hodně vyhecuje a na mě to vážně funguje. Asi to ale ne každému sedne, ale mně ano. Když jsem jezdila doma na rotopedu, tak jsem za chvíli odpadla. Na spinningu mi ta hodina bezvadně uběhla.
Pravda ale je, že můj muž je velký cyklista. Jednou jsem ho tam vytáhla a nesnesl to. Radši si jezdí sám venku v dešti na kole.

Ještě mi přibližte pilates, už jsem to mockrát slyšel,ale vlastně vůbec netuším, o co jde...
Je to založené na protahování a posilování těla. Je to ale jiné posilování, nepoužívají se přitom činky nebo něco takového. Posilují se tím ty nejhlubší svaly až úplně u kostí. Mě třeba přestaly bolet záda – vážně je to dobré.

Ještě jsme pořádně nemluvili o Poště pro tebe, pamatujete si příběhy, které se v ní odehrají?
Pošta pro tebe se točí už víc než tři roky. První rok jsem si pamatovala opravdu skoro všechny příběhy, teď už to ale nezvládnu, to by mi praskla hlava – je jich strašně moc. Ale jsou takové, které se zapomenout nedají. Často na ty lidi myslím a jsem velmi ráda, když se dozvím, jak to funguje dál. Není nic krásnějšího, než když se mi vrací pozitivní zprávy, že Pošta pro tebe někomu pomohla a lidé, kteří se díky ní setkali, jsou nadále v kontaktu.

Kdybyste měla říct jeden příběh, ze kterého jste se nejvíce poučila?
Bylo jich víc. Třeba příběh známého producenta Petra Kratochvíla, který opravdu toužil po setkání se svým bratrem. Zkoušel různé možnosti, jak ho najít, ale nepodařilo se mu to. Nám se to také příliš nedařilo, tak jsme nakonec udělali výzvu v televizi, Petrův bratr se nám přihlásil a najednou tam byli dva dospělí inteligentní padesátníci. Každý sám o sobě byl hodně fajn, když se potkali, tak bylo na první pohled jasné, že tihle dva lidé pro sebe budou velice důležití. Přišlo mi najednou líto celých těch padesáti let, kdy si mohli být nablízku.
Točili jsme s nimi potom Návraty, takže jsme měli možnost vidět, jak je to s nimi po roce. Nedávno jsem potkala manželku Petra Kratochvíla, Pavlínu Babůrkovou, a dozvěděla jsem se od ní, že si bráchové denně volají, tráví spolu dovolené. Petr svého bratra zaměstnal, bratr zase Petra sblížil s jejich otcem.

Jakým způsobem ty lidi hledáte, je to těžké?
Je to těžké. Tuhle práci dělají dvě redaktorky z našeho teamu. Pošta pro tebe se ale naštěstí stala takovým fenoménem, že nám spousta lidí pomáhá.

Pomáhají vám... Jako že někde zastaví auto s nápisem Pošta pro tebe a hned k němu jdou lidé, aby vás nasměrovali?
Ne, ne, všechno vyřizují po telefonu. Ale pomáhají jim třeba pošťačky, které vědí všechno. Pomáhají sousedé, lidé v práci...

Kromě těch vážných příběhů jsou v Poště pro tebe i příběhy, které mě samotnému přijdou prázdné. Někdo si třeba pozve člověka, se kterým se vidí každý den, aby mu veřejně poděkoval za to, jaký je. Nepřijdou vám takové příběhy povrchní, jen za účelem zviditelnění se?
To je strašně složitá otázka. Já sama jsem byla spíše proti takovým příběhům, ale po zkušenostech musím říct, že se to nedá takhle jednoduše zavrhnout. Někdy je třeba odpočinout si od emočně vypjatých příběhů – potřebuji to já i diváci, odreagovat se něčím jednodušším, ne tak moc trýznivým. Navíc takové příběhy nemusí být vždycky jednoduché. Teď jsem měla jeden příběh, u kterého jsem se rozbrečela ve studiu. Byl to příběh lidí, kteří se vidí každý den. Úžasná čtrnáctiletá holka si pozvala své adoptivní rodiče, aby jim poděkovala, že si v dětském domově vybrali mezi všemi těmi hezkými holčičkami právě ji. Bulela jsem jako želva. Přesto, že jim to mohla říct normálně doma. Bylo to velké poučení pro mě, pro lidi ve studiu, pro diváky... Často se mluví o negativních dopadech adopcí, o tom, že se děti v pubertě zvrtnou. Tahle holka se nezvrtne a bude mít úplně jiný život, než by měla, kdyby si ji nevybrali.
Takže, může to být banální, ale paušalizovat se to nedá.

Když jste dělala kamerové zkoušky do Pošty pro tebe, už jste věděla, o co půjde?
Než jsem šla dělat kamerové zkoušky, tak jsem dostala DVD se slovenskou verzí tohoto pořadu. Pustila jsem si to a vyděsila se. Přišlo mi to strašně červené a sladké. Nicméně jsem se potom zaposlouchala do toho příběhu, sledovala Katarínu Brychtovou, která to moderuje na Slovensku, a zjistila jsem, že mě to vlastně dost zajímá.
Je to možná zaobalené trochu kýčovitou slupkou, ale je to vlastně přesně to, co mě baví. Rozmlouvat s lidmi o jejich problémech, citech, vztazích.

Určitě se vám stává, že vás lidé zastaví na ulici a chtějí vám vyprávět svůj příběh, jak to snášíte, když k vám přiskočí úplně cizí člověk a začne: „Jé, Esterko, představte si...“
Většinou to není o tom, že by ti lidé začali rovnou vyprávět příběh, spíš přijdou a řeknou: „No, včera, jak jste měli ve studiu toho a toho... to já bych vám mohl vyprávět...“ a pak začnou.
Jak na to reaguji? Jak kdy, záleží, jakou mám zrovna náladu. Problém je také v tom, že já mnohdy vůbec nevím, co se ten který den vysílalo, protože pořad se předtáčí měsíc dopředu a v televizi se na sebe nekoukám. Často bývám zaražená, když na mě někdo takhle skočí a já třeba zrovna jdu s někým jiným a povídáme si...
Na druhou stranu to s sebou natáčení tohoto pořadu asi nese. Zpětně jsem ráda, že mi ti lidé důvěřují a mají tendenci se mi svěřovat. Je to obrovská zodpovědnost, ale zároveň to člověka zahřeje.

Máte nějaké lekce z psychologie? Snažíte se doplnit si v tomhle směru vzdělání, abyste byla dobrá „vrba“?
Když jsem se rozhodovala, čím chci být, tak jsem zvažovala i studium psychologie. Teď jsem znova přemýšlela o tom, že bych kvůli poště pro tebe začala studovat psychologii a psychoterapii, ale bojím se, že by to pro pořad nebylo dobře. Najednou bych měla strach moderovat to, protože bych zjistila, jak moc je moje snaha povrchní. Bojím se, že bych zjistila, že těm lidem nemohu pomoct.
Mám štěstí, že mám sestru i švagrovou psychiatričku, takže když přijdou nějaké příběhy, ze kterých mám dopředu strach, bojím se, abychom těm lidem víc neublížili než pomohli, tak to s nimi konzultuji. Když si nevím rady po natáčení, tak to zase mohu s nimi vyřešit.
Je to tak správně, já ty problémy nemám řešit, ale mám ty lidi vyslechnout. To vlastně není ani práce psychologa. Řešení je vždycky na těch lidech samotných.

Vy máte za sebou střední zdrávku. Umíte pomoct člověku, který se zhroutí na ulici?
To bych tvrdila nerada. Je to strašně těžké. Naštěstí jsem mockrát nebyla v situaci, že bych někoho resuscitovala, nebo mu poskytovala první pomoc. Poprvé se mi to stalo v patnácti, když jsem byla v prváku, resuscitovala jsem holku po autonehodě a bylo to hrozné. Najednou jsem měla pocit, že jsem úplně bezradná, i když bych to vlastně měla ze školy znát.
Nicméně nemám problém, když teď moje máma potřebuje píchnout injekci, když se kluci pořežou... Teď naposledy si Cyril rozsekl ruku a měl tam nakonec devět stehů. Nezhroutím se, neomdlím, umím to nějak základně ošetřit.

Já jsem spíš myslel na situaci, která se teď nedávno stala mně. Viděl jsem dva feťáky, kteří leželi na ulici – vůbec jsem v tu chvíli netušil, že jsou to feťáci – úplně žlutí a v svíjeli se v takových nepřítomných záškubech. Volali jsme s ostatními kolemjdoucími záchranku, ale oni se, než záchranka přijela, zvedli a odešli. Bála by ses na ulici na podobného člověka sáhnout, dneska, v době žloutenky...?
To je  těžká věc. Většina těch lidí, kteří takhle někde zbídačeně leží a vypadají strašně, tak to mají z alkoholu nebo z drog. Společnost má problémy takovým lidem pomoci. Také je mám, mám strach. Na druhou stranu vím, že to může být diabetik, který se dostal do hypoglykemického komatu, může to být epileptik, který má záchvat...
Když jsem točila dokument o diabeticích, tak oni mají největší strach právě z toho, že jim na ulici nikdo nepomůže, protože se to prostě občas stává, že se složí na zem. Navíc jim je cítit z úst aceton, což bývá alkoholikům také.
Je to hrozné, musíme se snažit strach překonávat. Když už máme obavu na ty lidi sáhnout, tak alespoň zavolat tu sanitku. Alespoň dostat je ze silnice, pokud  na ní leží. Alespoň je dát do stabilizované polohy, aby se neudusili vlastními zvratky. Kdykoli se kdokoli z nás může dostat do situace, kdy na tom bude podobně. To, že je někdo opilý, je možná špatné, ale na druhou stranu se to může stát každému – může to být kluk, který se poprvé opil a nezvládnul to, je mu třeba patnáct, šestnáct...

Takže jste už pomáhala třeba alkoholikovi?
Párkrát se mi to stalo, že jsem dávala do stabilizované polohy alkoholika s rozbitou hlavou a volala mu záchranku. Myslím, že bychom neměli být k lidem lhostejní prostě jen proto, že jsou to alkoholici, to přece neznamená, že má vykrvácet na ulici.

Pojďme to trochu odlehčit. Položím vám na závěr několik takových banálních otázek... Oblíbená barva?
Napadla mě modrá, ale nevím proč, moc ji nenosím. Žlutou mám ráda.

Žlutou nosíte?
Nosím, také mám ráda na oblečení černou a hlavně kombinace. Mám ráda, když na sobě člověk střídá barvy.

Co vás napadne jako první věc, když se řekne novinář?
Je spousta možností, ale asi zvědavec (smích).

V kolika letech jste si nechala nastřelit uši?
Ve dvanácti.

Proč?
Toužila jsem mít v uších krásné náušnice.

Jak vypadaly vaše první náušnice?
Dala mi na ně peníze babička. Byly takové obyčejné zlaté, ale byla to památka.

Máte je pořád?
Vykradli nás, když mi bylo šestnáct, a ukradli i tyhle náušnice. Hrozně mě to mrzelo.

Jaký čas strávíte ráno před zrcadlem?
Záleží na tom, jestli mě budou líčit ve studiu, nebo ne. Když ano, tak je to vážně jen chvíle, kdy si namaluji řasy. Jinak to ale také moc nezabere, tak čtvrt hodiny, dvacet minut.

Nosíte raději sukni, nebo kalhoty?
Podle nálady. Častěji nosím určitě kalhoty, protože jsou praktičtější, ale sukně a šaty mám také moc ráda. Někdy mám náladu být vypadat sportovně a uvolněně, někdy chci být za dámu (smích).

Koukáte se někdy na Poštu pro tebe?
Jen ve střižně. V televizi ne, doma ji nepouštíme. Dokonce ani nechci, aby se na ni dívaly děti.

Jak podle vás vypadá krásný chlap?
Úplně jinak než můj muž (smích).

Počkejte, až si to přečte...
On to ví. Ideál krásy je u žen někde jinde. Ženské  chlapy posuzují podle docela jiných věcí. U chlapa je největší sexappeal v jeho inteligenci a smyslu pro humor. Je úžasné, když si ten chlap dokáže udělat ze sebe srandu – to je obrovská deviza.
Kdybych ale měla říct svůj fyzický ideál krásy, tak mně se vždycky líbili vysocí černovlasí chlapi.

S modrýma očima?
Tak, to by bylo úplně ideální (smích).

Vy jste se s manželem poznala na nějaké církevní akci, jak je to s vámi a vírou?
Jsem věřící, i když mám trochu problém s katolickou církví.

Jaký?
Je v ní spousta osobností, kterých si vážím, ale i spousta osobností, kterých si nevážím.

Současně nebo historicky?
Současně i historicky. Krom toho jsou tu i další věci, se kterými nesouhlasím. Vadí mi přehnaná poslušnost, hierarchie, určitá stádovost, ke které jsou věřící vedení. Nesouhlasím s celibátem kněží, nesouhlasím s postojem církve k homosexuálům.
Zároveň si myslím, že je víra velkým obohacením a pomocí. My máme ve Kbelích vedle domu úžasný kostel s báječným farářem. Chodíme tam rádi, když to vyjde, každou neděli. My i děti.

To je docela zajímavý problém, děti a víra. Vedete děti k víře?
Ano, ale já třeba byla vychovávána mnohem ortodoxněji. Děti chodí každý týden na náboženství. Povídáme si s nimi o víře, ale není to úplně striktní katolická výchova.

Co byste dělala, kdyby se děti časem rozhodly, že víra ne?
My je v tomhle směru vychováváme poměrně volně, aby věděly o Bohu a o církvi, ale také aby se samy rozhodly. Víra je věc, která se nedá nařídit ani naučit. Vnímám to tak, že víra je dar, který buď člověk má, nebo nemá. Když ji nemáte, je dobré o ní tušit, ale je to samozřejmě svobodné rozhodnutí každého, včetně našich dětí.

Přání Ester Janečkové...

Je vám Ester sympatická? Našla byste odvahu jít do pořadu Pošta pro tebe? Odpustila byste nevěru? Jaký je váš postoj ke křesťanství?

   
29.12.2008 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [54] Petunie [*]

    Meander:

    superkarma: 0 03.01.2009, 19:10:55
  2. avatar
    [53] Solei [*]

    Paní Ester mi moc sympatická není. Je na mně moc unylá a v 13té komnatě mi přišla, že vztah její matky s otcem ji těžce poznamenal a stále ovlivňuje.

    superkarma: 0 02.01.2009, 15:01:38
  3. avatar
    [52] kareta [*]

    Ťapina: ty jsi velmi politicky nekorektní

    superkarma: 0 31.12.2008, 12:38:07
  4. avatar
    [51] Ťapina [*]

    Meander: Kdyby misionáři nechali černý huby žít tak, jak žily odjakživat, tak by možná neměli studny, možná by se dodneška pojídali navzájem (ale neměli by hlad ), nebo by se už dávno vyvraždili, ale jsem přesvědčená, že by neexistoval fenomén hladovějící Afriky čekající na humanitární pomoc Ti lidi tam několik tisíc let žili, aniž by jim někdo něco dal, pak se jim řeklo, že existuje Bůh, který je má rád, a že bratři křesťané jiné křesťany ve štychu nenechají, a najednou potřebujou naši pomoc a bez ní nepřežijou? Jak to?

    superkarma: 0 31.12.2008, 11:45:51
  5. avatar
    [50] Meander [*]

    Petunie: To byl takhle jeden misionář, tuším, že Františkán to byl, který dělal veletoče a maxitoče a podařilo se mu sehnat hodně moc peněz, aby nějakým černým hubám mohly být vyvrtány studny. Černé huby měly radost, ale ne věčně, protože to byla nuda. I si vymysely revoluci a celé to zařízení zničily. A co udělal ten misionář? Ano, zajistil vybudování nových vrtů. Ti misonáři jsou hrozní idioti, šmejdi a škůdci, co? Fakt mě baví, když někdo, kdo ví o věci úplný hovno, má řečí jak opice blech

    superkarma: 0 31.12.2008, 00:11:52
  6. avatar
    [49] Petunie [*]

    OlgaMarie: átéčko mluví o misionářích, ne?

    superkarma: 0 30.12.2008, 16:10:08
  7. avatar
    [48] Meander [*]

    átéčko:

    superkarma: 0 30.12.2008, 11:22:48
  8. [47] baru [*]

    ahoj, k odpousteni nevery je docela dobry clanek tady: http://www.forexample.cz/view.php?nazevclanku=byl-vam-neverny-mate-mu-odpustit&cisloclanku=2008080033 .... za me ale muzu rict, ze ja bych odpoustela asi jen velmi tezko :-(

    superkarma: 0 30.12.2008, 09:32:04
  9. avatar
    [46] OlgaMarie [*]

    átéčko: Křesťanství žádné zlo nenapáchalo. Politická moc církve ano. Mnoho lidí se plete právě v tomto.

    superkarma: 0 29.12.2008, 23:28:13
  10. avatar
    [45] átéčko [*]

    Moc ne, viděla jsem ji i v dokumentu, když byla na zdrávce
    Nevím, co bych tam dělala. Viděla jsem pár dílů (i kejč v nich byl )
    Jo odpustila, ale asi bych také ztropila povyk
    Laxní, ale spíše bych řekla, že kam noha misionářská vstoupila, tam místní kulturu a zvyky vymýtila.....
    Udělali dost zla

    superkarma: 0 29.12.2008, 20:56:09
  11. avatar
    [44] OlgaMarie [*]

    a....: Mě by zajímalo, co aktéři dělali poté, kdy matka popřela, že dala dítě k adopci. Údajně jí bylo sděleno, že miminko zemřelo.

    superkarma: 0 29.12.2008, 20:23:21
  12. [42] FAXÍK [*]

    a....: proč taková kritika?? nechápu to??

    superkarma: 0 29.12.2008, 18:52:31
  13. avatar
    [41] Radka27 [*]

    a....: Toho Ultra debila si pusť, to je fakt ultra humorné. Tam měla i Ester co dělat, aby nevyprskla smíchy.

    superkarma: 0 29.12.2008, 16:16:23
  14. [40] a.... [*]

    Ester je mi velmi nesympatická, neb se ve svém pořadu i v jiných televizních prezentacích tváří jako svatá Dala, nevěděla komu... Pořad Pošta pro tebe je naprosto strašlivý, mimo jakékoli kategorie hodnocení. Nevydržela jsem se na něj koukat nikdy déle jak 2 minuty a ani vaše odkazy na něj si nebudu pouštět, ne, opravdu ne

    superkarma: 0 29.12.2008, 15:50:34
  15. avatar
    [39] wich [*]

    Taky mne zajímá vztah krátkých střihů a psychiky

    superkarma: 0 29.12.2008, 15:45:31
  16. avatar
    [38] littleturtle [*]

    Stupidní pořad. Rádoby hrající na srdce.

    superkarma: 0 29.12.2008, 15:44:25
  17. avatar
    [37] monacha [*]

    Altamora: je to nádherné slovo, které jsem se naučila od stařičkého profesora dialektologie. Řekla bych, že zní jaksi pejorativněji než jeho spisovná obdoba, čímž se mi hodilo k ocenění toho strašného pořadu.

    superkarma: 0 29.12.2008, 15:20:52
  18. avatar
    [36] Aktij [*]

    Tak jsem shlídla tu milující matku, která napřed prokleje svoji dceru a její děti a pak tam hystericky lká, proč jsou lidi zlí . A nějak ten pořad tím víc nechápu

    superkarma: 0 29.12.2008, 14:35:24
  19. avatar
    [35] Altamora [*]

    monacha: Co je to "kejč"? To je podle vzoru "kejbl"?

    superkarma: 0 29.12.2008, 14:28:16

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [34] Radka27 [*]

    OlgaMarie: Žeby žádnou?

    superkarma: 0 29.12.2008, 14:19:41
  2. avatar
    [33] tyrkys [*]

    Ten ultradebil je MOC .

    superkarma: 0 29.12.2008, 14:14:49
  3. avatar
    [32] Radka27 [*]

    kareta: Na Ultradebila teď koukám a je to dost ultra!

    superkarma: 0 29.12.2008, 14:01:25
  4. avatar
    [31] Aktij [*]

    Anai: prosím tě, mohla bys mi vysvětlit, jak se krátké vlasy odrážejí v psychice nositelky?

    superkarma: 0 29.12.2008, 13:55:27
  5. avatar
    [30] Radka27 [*]

    Nitrák, to je ten díl na UT jak matka řvala kvůli nějaké hovadině "Proklínám tě!"? To byla skutečně hustota.

    superkarma: 0 29.12.2008, 13:51:09
  6. avatar
    [29] ToraToraTora [*]

    Ne, není misympatická, nějak neví, co na sebe a s vlasama, do pořadu bych nešla, se všemi mám vše vyříkané a pokud zatoužím někomu něco sdělit od plic nebo od srdce, nebudu čekat ani na čété, ani ny výhodnější tarif operátora
    Nevěru bych odpustila a jaký je můj postoj ke křesťanství je jen a jen moje věc

    superkarma: 0 29.12.2008, 13:05:55
  7. avatar
    [28] stasha [*]

    Ester mi sympatická není a po zlédnutí odkazu Lilinky jsem se v tom jen utvrdila. Lichotit bábě, která někoho prokleje

    Anai: Zajímalo by mě, jak se vystříhané vlasy odráží na psychice

    superkarma: 0 29.12.2008, 12:54:21
  8. avatar
    [27] kareta [*]

    Nyotaimori: měla jsem u něj utkvělou představu malého pin***a

    superkarma: 0 29.12.2008, 12:34:27
  9. avatar
    [26] Efča [*]

    OlgaMarie: 0?

    superkarma: 0 29.12.2008, 12:32:22
  10. [24] Anai [*]

    Na Poštu pro Tebe se dívám občas a ráda, Ester je mi sympatická, ale navrhla bych jí jiný účes, delší vlasy, nemám ráda ženy příliš vystříhané, odráží se to na jejich psychice - nebo možná naopak . Do toho pořadu bych samozřejmě hrozně moc ráda šla (jako do jakéhokoliv TV pořadu ). Nevěru jsem v minulosti odpouštěla mockrát a asi i dnes bych to udělala, i když vím, že to tehdy nebylo dobře a nevěrníka jsem měla kamsi poslat.... Křesťanství je mi bližší, než jiná náboženství a ke katolíkům mám zcela stejný postoj jako Ester.

    superkarma: 0 29.12.2008, 12:31:18
  11. avatar
    [23] tyrkys [*]

    Ta hysterická babizna je teda dílo. Té dceři se absolutně nedivím.

    superkarma: 0 29.12.2008, 12:29:04
  12. avatar
    [22] kareta [*]

    OlgaMarie: 1?

    superkarma: 0 29.12.2008, 12:11:59
  13. avatar
    [21] OlgaMarie [*]

    kareta: kareta: Počkala jsem si na pokračování. Ženské, jakmile začne máma říkat něco negativního o svém dítěti, jsem už proti ní zaujatá. Dítě je vždy kus mámy a v dospělosti se projeví, co mu máma dala/nedala. Máma má milovat své dítě, jaké je a když si dítě nevybere partnera podle jejího gusta, udělala někde chybu ona. Moje matka měla 7 zeťů a hádejte, kolik mám sester.

    superkarma: 0 29.12.2008, 12:10:41
  14. avatar
    [20] kareta [*]

    tohle byl taky úlet <sml52http://cz.youtube.com/watch?v=cSsk_JoRjPs&feature=related

    superkarma: 0 29.12.2008, 11:57:43
  15. avatar
    [19] Lilinka [*]

    OlgaMarie: Mně připadaly husté obě dvě, škoda, že se nepopraly.

    superkarma: 0 29.12.2008, 11:56:43
  16. avatar
    [18] kareta [*]

    Lilinka: jo je mi z toho trrrapně

    OlgaMarie: dcera byla ovšem taky velmi vřelá osoba

    superkarma: 0 29.12.2008, 11:51:55
  17. avatar
    [17] OlgaMarie [*]

    P.S. U toho nitráku jsem se musela smát také. Komediantka.

    superkarma: 0 29.12.2008, 11:51:00
  18. avatar
    [16] OlgaMarie [*]

    Lilinka: Se mnou nejvíc zatřese, když rodič o dítěti/ dítě o rodiči nahlas mluví hnusně. A ta MATKA byla teda hodně hustá!

    superkarma: 0 29.12.2008, 11:49:09
  19. avatar
    [15] monacha [*]

    Težko bych hledala vetší kejč, než je Pošta pro tebe. Jediný, co jsem z ní viděla, byl slavný díl s nitrákem na youtube. Řvali jsme u toho v práci smíchy.

    superkarma: 0 29.12.2008, 11:47:46
  20. avatar
    [13] Lilinka [*]

    Nyotaimori: kareta: Myslíte tohle? http://cz.youtube.com/watch?v=3VRL1SHggYw

    superkarma: 0 29.12.2008, 11:17:38
  21. avatar
    [11] Meander [*]

    Paní se podobá mojí slovenské neteřince. Ta je ovšem překrásná a šťavnatá. Jestli ale nepřestane kouřit, tak bude za pár let taky takhe vyschlá

    Inu, je. To bude tou podobou.
    K tomu je potřeba odvahy? Měla jsem za to, že stačí potratit soudnost
    Odpustila, ale nezapomněla.
    Kdo to chce vědět?

    superkarma: 0 29.12.2008, 11:10:10
  22. avatar
    [10] kareta [*]

    poštu jsem viděla 1x na youtube - jakési 2 baby tam měly hysterický záchvat a vyčetly si kdeco Pamatuju, jak ta starší volala něco jako MÉ SRDCE, PEPO, PRÁŠKY, RYCHLE

    superkarma: 0 29.12.2008, 10:55:24
  23. avatar
    [9] Petrushe [*]

    Ester je sympatická ženská, hodí se do pořadu, protože je nejspíš taková, jak tam vystupuje a to jí dodává na důvěryhodnosti, což je v takovém pořadu potřeba.
    Nevím, moc to nesleduji, ale v těch několika dílech, co jsem viděla, to bylo tak půl napůl o rozpačitosti a radosti ze setkání.
    Jednu už jsem odpustila.
    Nemám nic proti víře v Boha, ať už je to jakýkoliv...ale z církví mám pocit, že někdo prostě přišel na to, že se dá udělat z víry výnosný obchod...s původním křesťanstvím a jeho myšlenkami má pramálo společného. Stačí mi takové placení odpustků, to je fakt rejžování na něčem, co je jen mezi člověkem a Bohem (nebo svědomým)

    superkarma: 0 29.12.2008, 10:55:20
  24. [8] FAXÍK [*]

    mám Ester moc ráda,je sympatická a v poště pro tebe cítí s lidma a prožívá jejich trápení s nima

    superkarma: 0 29.12.2008, 10:37:13
  25. avatar
    [7] MEK [*]

    moc se na poštu pro tebe nedívám,a jestli bych odpustila nevěru-tak to opravdu nevím

    superkarma: 0 29.12.2008, 10:32:00
  26. avatar
    [5] Zázvorka [*]

    Mám Ester ráda. Tento pořad dělá báječně! A je daleko lepší než její slovenská kolegyně - ta je šílená! Pošťák Ondra by opravdu měl méně mluvit - jeho projev se mi zdá velmi trapný a zbytečný.
    Sice na pořad skoro nekoukám, ale znám ho a velmi mě vždy zajímají následné osudy po setkání. Zda se našli a shledávají se dále, nebo to setkáním ve studiu "opět" skončilo.
    Já za sebe - nikdy bych nikoho takto nehledala!! A nikdy bych do studia nepřišla!!!

    superkarma: 0 29.12.2008, 09:58:42
  27. [4] 7kraska [*]

    Dycky mi prisla Ester divna, myslela jsem si, ze to je tim, ze je verici, takovej ten umele klidnej projev navenek, na vsechno ma spravnackou odpoved - a ono fakt jo, tady pisou, ze je verici, tak jsem se trefila.

    Posta pro tebe je silena, nevydrzim se na ni divat, vidam jen kousky, kdyz prepinam jinam, zvlast ta vlezla hudba a celkove cervene a prilis vyrazne az dryacnicke provedeni. Je to porad pro stary baby, aby mohly zaplakat nad shledanim deti a matek, i kdyz nekdy jsou ty pribehy desne, jak matky nechaji deset deti v decakach apod.

    Ovsem obdivuji Ester, jak se s tema lidma bavi, ze to vubec vydrzi. A klade kupodivu vhodny a nevtiravy otazky. Myslim, ze pro ten porad je vhodna. Bez ni by to mohli rovnou zabalit.

    Kdyby ubrali na vyraznosti a priblbejch kecech postaka Ondry a davali tam min hudby a nelitali kamerou porad sem a tam a uplne zmenili kulisy a nemeli tam zadny divaky, tak by se z tech pribehu dal udelat zajimavej porad.

    superkarma: 0 29.12.2008, 07:44:52
  28. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    1. Ano.
    2. Spíše ano.
    3. Ano.
    4. Kladný.

    superkarma: 0 29.12.2008, 06:38:32
  29. avatar
    [2] aninas [*]

    1. Jo, je to sympatanda.
    2. Nevim, ale kdyby me nekdo hledal, tak si jo.
    3. Nebyla jsem v teto situaci, tak nevim, ale nejspise ne.
    4. Jakube, na to se me radeji ani neptej

    superkarma: 0 29.12.2008, 02:24:33
  30. avatar
    [1] fructia [*]

    Má hrozný účes, vypadá jak cikánka.

    superkarma: 0 29.12.2008, 00:02:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme