Letos už je tomu 85 let, kdy se poprvé spontánně sešli obyvatelé vesnic Starý Hrozenkov a Drietoma. Nyní se konal už 47. ročník plný folklorních vystoupení a zábavy. Během celého víkendu se na jevišti vystřídalo 1 100 účinkujících, což byl rekordní počet za posledních několik let. Pořadatelům naštěstí vyšlo i počasí, takže odhadovaná návštěvnost je také maximální – 10 000 až 11 000 lidí. Celou akci doprovázely trhy. Stánky s občerstvením, ručně dělanými perníky, lidovým uměním a cukrovou vatou. Pro děti a odvážné dospělé tu byla i spousta pouťových atrakcí.

 

Jaké byly Kopaničářské slavnosti v průběhu let

Jak jsem se dozvěděla od jedné hrozenkovské babičky, dříve nebyly slavnosti tolik folklorní. Hrálo se divadlo, operety a vystupovali lidoví vypravěči. Důraz se kladl na pobavení lidí, ale jak plynul čas a lidé opouštěli od starých zvyků, začaly být slavnosti spíše symbolem upomenutí se na „staré dobré časy“, ukázka krojů, tanců a zpěvu. Čím dál tím těžší bylo najít kompromis mezi dvěma skupinami organizátorů slavností, kteří se dohadovali o tom, jak by měl program vypadat. Jedni chtěli spíše uvolněnější zábavu, druzí se snažili uchovat folklor. Starosta Starého Hrozenkova Milan Vaculík se mi k tomu vyjádřil takto:

 

„Program, co se týče folkloru, se rok od roku obměňuje, aby lidé poznali všechno ze slovenské i moravské strany. A co se týká pak takového estrádního programu, který ty Kopaničářské slavnosti odděluje od všech možných slavností v okolí - to byla polemika možná v začátku 90. let, jestli to necháme tak zachované, nebo ne, nebo to uděláme ryze folklorní. A nakonec jsme se všichni shodli, že ty Kopanice necháme specifické tím, čím jsou. To znamená, že po té 21. hodině uděláme odlehčený žánr, aby se lidi pobavili a zasmáli, a zakončí to ohňostroj. Pak má každý možnost na lidových veselicích si vybrat svůj žánr, což je samozřejmě dechovka, cimbálovka, taneční zábava nebo moderna.“

 

Divadlo o tom, jaké to bylo

Celý program slavností zahájilo divadelní vystoupení ženského pěveckého sboru Čečera s názvem „Z Hrozenkova do světa“. Ukazovalo na to, že dřív byla doba na Kopanicích těžká a dívky často musely odcházet do služby do větších měst.
Celé vystoupení ukazovalo na tradici a zvyky. Přestavilo nám i takzvané bohyně. To jsou ženy, které se vyznaly ve sběru a sušení bylin i v jakémsi základu psychologie. Chodili k nim lidé z celého širého okolí pro radu a pomoc. Řešily spousty lidských problému s láskou, neúrodou, sousedské spory, ale je znám i případ, kdy pomohla jedna bohyně najít tělo několik měsíců ztracené ženy. Ke svým „kouzlům“ používaly třeba vosk, různé bylinky a říkačky, které by se daly přirovnat k modlitbám.

Je znám příběh, kdy přišli nešťastní manželé za jednou bohyní, že nemohou mít děti. Ona jim dala bylinky a poradila jim, aby to zkusili se sousedem. Problém vyřešen ke vší spokojenosti. Není nad dobrou radu. Nebo také případ nového kněze, který přišel na Hrozenkov a dozvěděl se o bohyních, jimž některé zlé jazyky říkaly bosorky. Rozhodl se, že se přesvědčí o tom, co je na tom pravdy. Převlékl se za chudého vesničana a šel si pro radu v nešťastné lásce. Moudrá bohyně mu řekla: „Víte vy co, velebný pán, hleďte si breviáře a nechoďte po bohyňách, že máte nešťastnou lásku. Vy máte lásku jen jednu, a té se držte.“

Říká se, že bohyně do vsi posílaly své dcerky, aby jim zjišťovaly nové informace a drby. Potřebovaly být neustále v obraze, aby mohly co nejlépe radit. Ale určité tajemství je kolem nich dodnes. Měly nebo neměly nějaké nadpřirozené schopnosti?

 

Další průběh slavností

Během soboty se pak na jevišti vystřídaly různé taneční soubory, které ukázaly své lidové tance, zpěvy a kroje. Vystoupil dokonce i soubor z Polska (ten v námořnických oblečkách na fotkách). Asi od devíti hodin večer nastal čas pro hlavní program slavností. Na jeviště přišli slovenští baviči Robo Kaizer a Peter Meluš. Svou dobrou náladu velmi rychle předali i publiku. Následně je vystřídala slovenská kapela Drišlak, která do svého vystoupení zapojila i starostu a místní děti z publika. Následně spojili slovenští bratři své síly s baviči a udržovali návštěvníky veselé až do ohromného ohňostroje, který trval asi čtvrt hodiny. Nedokázala jsem přesně sledovat čas. Při té kráse všech bouchajících barev to prostě nešlo.

Po vystoupení jsem si odchytla Petera Meluše, který mi pro vás nechal tento vzkaz: „Velmi doporučuji každému, kdo chce zažít příjemnou atmosféru v krásné přírodě a s příjemnými lidmi.“

A na otázku, zda by sem dojel i jako návštěvník, odpověděl takto: „Určitě. Já jsem tu byl dokonce s celou rodinou, a ti na to mají krásné vzpomínky. Fascinovalo je to, že se tu dá platit jak českými korunami, tak slovenskými. Že jsou tu taky ty stánky a ostatní. A je tu taková tolerance.“

Následně jsem jeho kolegu Robo Kaizera vytáhla na taneční zábavu rockové kapely Generace, kde se mnou vydržel odtančit skoro tři písničky. Držel se velmi statečně na to, že tam byl jeden z nejstarších.

V neděli odpoledne vystoupily další folklorní soubory a kromě jiné třeba i skupina AG Flek.

Domů jsem přijela znavená, ale plna příjemných zážitku, určitě bych vám všem tuhle akci doporučila. Je to velmi vhodné i jako rodinný program. Teď už však můžeme jen rok čekat a těšit se na další úspěšný ročník Kopaničářských slavností.

 

 

 

Byla jste také na Kopaničářských slavnostech? Líbilo se vám tam? Máte ráda folklor, moravské kroje a kulturu? Jela byste někdy také na takové slavnosti? Máte sama nějakou zkušenost třeba s tančením v nějakém takovém souboru? Máte doma nějaký moravský kroj, a jaký?  

 

 

 

Reklama