Devátá čtenářka se přiblížila na pár metrů při koncertu ke svému hudebnímu idolu a po koncertu za ním zašla a požádala ho o autogram. A jak to dopadlo? Děkuji Vám za Váš příspěvek. Chudák muzikant...

Bylo mi něco málo přes dvacet a milovala jsem zpěváka jedné kapely. Nejsou až tak známí a on nebyl žádný Janek Ledecký, ale úplný „no name“ taky ne. Na koncertě jejich kapely v Lucerna Music Baru bylo docela narváno.

Bylo to snad poprvé a možná i naposledy v mém životě, co jsem se probojovala úplně pod pódium a celý koncert jsem visela na rtech a jiných částech těla své platonické lásky. Visela jsem pochopitelně jen očima, ale jestli znáte ten pocit, když se dostanete blízko k někomu, koho obdivujete, tak víte, že skoro „hmatatelně“ cítíte tu jeho přítomnost, i když se vás vůbec nemusí dotýkat.

Nevím, jestli si mě za celou dobu všimnul, možná o mě párkrát zavadil okem, každopádně já jsem byla vyřízená už jen z toho, že stojím pod ním. :) Naštěstí jsem s sebou měla kamarádku, která mě lehce podpírala, abych tu jeho imaginární „váhu“ vydržela.

Koncert ale skončil a kamarádka že jede domů. Já jsem ale měla v tašce jeho CD, a i když normálně po takových věcech netoužím, usmyslela jsem si, že chci JEHO podpis. A tak jsem zamávala kamarádce a vyčkávala. Netrvalo to ani tak dlouho a v řídnoucím davu se vynořila jeho dvoumetrová postava. S mnoha lidmi se pozdravil a na chvíli zastavil a nakonec zůstal stát u baru v hloučku mužů. Stál ke mně zády. Sebrala jsem všechnu svoji odvahu a vyrazila přes sál.

Byla jsem o dvě hlavy menší než on i muži kolem něj, takže když jsem se postavila za něj, nemohl mě vidět. Co teď? Jak ho oslovit? Dobrý večer, Jaromíre? Trapas! Ahoj, Jarku? Taky trapas! No nakonec mě nenapadlo nic lepšího než ho jemně zatahat za rukáv černého trička. Otočil se a podíval se dolů. Můj jinak nízký tlak vylítl do astronomických výšin. Nebyla jsem schopná slova. Naštěstí jemu taky chvíli trvalo, než zaostřil, a pak vyloudil na tváři úsměv, ze kterého se mi chtělo omdlít. Měla jsem v tu chvíli pocit, že těch dvacet čísel mezi námi by se dalo nakrájet na plátky! Asi jsem nakonec něco zablekotala, už si to nepamatuju, vím, že se mě zeptal na jméno a podepsal to CéDéčko... a pak to přišlo. Zadíval se na mě svýma zelenýma očima a pronesl tu památnou větu: Slečno, a neznáme se náhodou odněkud?

Jste zvědavé, co bylo dál? Dál, milé dámy, nebylo NIC! Já jsem totiž byla v takovém šoku, že jsem zamrkala očima, pípla jsem do těch výšin tam nahoru „Ne-e!“ a „Na shledanou“ a utekla jsem!

Řekla bych, že tam asi ještě chvilku stál a zíral, protože tuhle odpověď patrně opravdu neočekával. A já jsem utíkala na tramvaj a celou cestu domů jsem prožívala emocionální bouři hodnou té velké chvíle, která se před chvílí udála. Bylo to strašné!

Moje kamarádky se touto historkou dodnes baví, a když se nad tím tak zamyslím, ona mě přesně vystihuje. Temné pudy, spodní proudy a vášnivé výlevy, to nikdy nebyla moje parketa. Jak dojde na věc, tak já „zamávám křidélky“ a zdrhám. Možná jsem kvůli tomu přišla ve svém životě o dost zážitků, ale na druhou stranu - fantazii se meze nekladou a na rozdíl od reality mě nikdy nezklame. :)
Text nebyl redakčně upraven

Jméno ani nick autorky neuvádím, pokud chce, může se ke svému autorství doznat v diskusi pod tímto příspěvkem.


EROTICKÉ DUSNO

  • Co si pod tím pojmem představujete?
  • Zažila jste někdy takovou situaci?
  • V reálu?
  • Ve fantazii?
  • Kdy naposledy?
  • Kde naposledy?
  • Baví vás, když je to jen platonický stav?
  • Nebo vyžadujete i dokonání…
  • Zklamalo vás to někdy?

Vaše příběhy, úvahy, fotky, návody i recepty posílejte na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás dnes kolem 16. hodiny za příspěvek odměním knihami Mystický sex od A do Z a Stopy duše, aneb co o nás prozrazují ruce a nohy.

Reklama