Erekci řeší chlapci už od mala. Pokud na to nejsou připravení, nejspíš s nimi jako mámy zažíváte zajímavé situace. Jednu takovou prekérní situaci nám popsala moje známá Helena.

Máme se synem takový neúplně tradiční vztah. Jelikož jsem tátamáma dohromady (jsem delší dobu rozvedená),  občas mě překvapí nějakou svojí úvahou nebo otázkou. Když nedávno odjížděl k  pravidelným návštěvám tatínka, povídal mi ve dveřích při loučení: „Budou stát celý dva dny za prd, když nevím, co s tebou je.“ S tatínkem moc nekomunikují, pokud vím, většinou syna uklidí k počítačovým hrám, o nějaké povídání a la „Bukowski“ nemůže být  vůbec řeč.

kid

Mami, co to má znamenat?

Ale zpět k té erekci: Tak se stalo, jednoho večera, když se koupal, na mě najednou začal z koupelny volat: „Mami, prosím tě, můžeš sem ke mně? Mně se něco děje!“ Přišla jsem do koupelny (synovi je 9), stál ve vaně a pod  pupíkem mu trčel ten jeho, jak to nazvat u malého dítěte, my tomu říkáme pinďa.

Tak mu tam tedy  trčel pinďa a syn, s rukama v bok, se mě ptá: „Můžeš mi to nějak vysvětlit? Proč se mi to děje zrovna teď?“ Základy sexuality jsme sice obecně probrali už dřív, ale v těchto věcech se to stejně musí potkat s praxí, jinak si to ta dětská duše nepředstaví.

No, takže mi připravil horkou chvilku, fakt jsem nevěděla, co mu mám odpovědět. Zkusila jsem to přehodit na tatínka. „A nechceš se na to zeptat táty, až s ním budeš, on to má určitě prozkoumané víc než já…“
„No to v žádném případě!!!! Tohle mu přece nemůžu ukázat, to můžeš vidět jenom ty!“

Vzhledem k tomu, že v létě viděl dva pářící se psy a byl z toho dost jurodivý, nevěděla jsem, jak to kulantně vysvětlit, o co  že to vlastně jde. Tak jsem mu to tedy musela vysvětlit, že teď zatím o nic nejde. Že se to tak někdy stává samo o sobě… Pokoušela jsem se o lékařské termíny prošpikované topořivými tělísky, ale  zjistila jsem, že o tom tak moc nevím, aby byla debata čistě vědecká, a navíc pro něj srozumitelná. Ale až jednou bude dospělý
„...tak to budu potřebovat, abych byl  jako ti psi?“ zeptal se.
Vysvětlili jsme si tedy, že zvířata to mají jinak než lidi, že se mu sice „tohle“  bude samo od sebe stávat, ale že se nic neděje, aby se toho nelekal. Byl z toho sice kapku rozladěnej, ale vzal to.

„Tak,“ říkala jsem si, „tohle máme za sebou, jsem zvědavá, s čím přijde příště.“

Vypadal tak, že další doplňující dotazy na sebe nenechají dlouho čekat.

Reklama