Odmyslím-li klasické dědictví některých hmotných statků, ráda bych se jich vzdala, kdyby mí rodičové tu se mnou ještě byli. Nikdo ale nežije věčně, už jsem s tím smířená.

Jinak jsem od každého  podědila něco, jako my všichni a něco nepodědila,což mě někdy i mrzí.

Po taťkovi, jak už tu bylo několikrát zmíněno, prsa. Ale jak tak na sebe někdy koukám - kéž by aspoň po něm.

Též pytlíky pod očima ( táta měl jeden navíc v jiných partiích, ten se mi vyhnul), hřebíkoidní vlasy a problematickou pleť. Pozitivním dědictvím je určitý smysl vycházet s lidmi v dobrém, vymýšlet krávoviny a následně je i provádět, manuální zručnost.

Po mamce jsem zdědila málo, krásné husté vlnité vlasy si vybral brácha (on si vůbec od obou vybral to lepší). Nejvíc mě mrzí, že po ní nemám smysl pro hospodárnost, něco ušetřit i z mála.

Po babičkách jsem zdědila nespavost - odpoledne klimbám, ale po třetí hodině ráno jsem bdíč, jenže nemám možnost jít nakrmit králíky, podojit kozu, posíct zahrádku nebo talutu, tak musím vzít zavděk knížkou nebo TV ovladačem.

Dodnes nevím po kom mám takřka rachitickou postavu, veškeré příbuzenstvo by mě sluplo po večeři

mě enku1


Buď ráda. My rachitici se můžeme ládovat klidně i v noci a bůčkem a ten vůbec nemusí být light. Právě jsem posvačila koblihu a zapila ji 12% smetanou :-) M.

Téma pro vaše dnešní příspěvky, které mi posílejte na redakce@zena-in.cz je jasné : Co jsme po kom podědili a co bychom vyměnili?

Také bude nová rychlosoutěž a vyhlásíme borce a chcípáka pro dnešní den.

Autor dnešního vylosované příspěvku uloví exklusivní krém na obličej s medem a mlékem.

Reklama