Ani nevím, jestli nějakou vycpávku mám, tedy slovní. Zatím mě nikdo nějak neupozornil. myslím, že si často vypomáhám zájmeny. A ve škole jsem měla, nevím proč, oblíbenou číslovku 158.

Aspoň dvakrát denně ji žáčkové slyšeli. "Říkám vám po stopadesátýosmý , že ve slovesech v přítomném čase se píše měkké í,"a tak podobně.

Vím ale, že si pomáhám rukou. Mluvím-li s někým neznámým, nadřízeným, na úřadech...podrbám se na temeni a projedu si vlasy ke krku. Nemůžu se toho zbavit.

Šéf gymnázia, kde učí můj muž má v každé větě minimálně dvakrát vaé(vole) a to i při pohovorech s rodiči.

Jinak při svých hodinách a na poradách si neodpustí své:"Tak to zkrátka je..",zvlášť když okolí nechápe, o čem vlastně mluví.

A nakonec má tchyně. Její neustálé: "Co ty na to?", mě už dohání k šílenství. Cpala to i dětem v miminkovském věku. Pokud si ovšem myslíte, že je opravdu zvědavá na váš názor, hluboce se mýlíte. Běda, dvakrát běda,odpovíte-li.

Teď jsem si vlastně vzpomněla i na sebe. Poslední dobou, stále častěji, říkám při vyprávění:" Čím jsem to vlastně začala?","co jsem říkala?..Jenže to není problém vycpávek, anóbrž věkem sílící sklerozy :-(
enka1

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


Jooo! Znám ten moment, tady nastupuje mé oblíbené „něco-něco“. Je to můj velký žolík Joker. M

Máte i vy nějaké slovní spojení, na které máte averzi? Nebo používáte vy sami nějaký oblíbený výraz a už to vlastně skoro nevnímáte? Jakým slovem si pomáháte, když nevíte, jak něco honem pojmenovat? Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama