Reklama

Hezký den beze strachu, ani jsem nechtěla psát, ale po přečtení několika prvních příspěvků to zkusím.

Nepamatuji si, že bych v dětství měla z něčeho moc velký strach.Taky mě napadlo, že by  pod postelí se mohlo něco vyskytnout, ale když tam pár nocí nikdo nebyl, přešlo mě to. Nikdo mě ničím, zejména doma, nestrašil a tak jsem se s různými bubáky, odposlechnutými od kamarádů, vyrovnávala celkem statečně, navíc má drobná pěstička byla vždy odhodlána mě bránit.

Ale vzpomněla jsem si.

Asi tak do devíti-desíti let jsem  měla veliký strach ze zlých západních, zejména amerických, kapitalistů, kteří neustále usilovali o můj spokojený život v naší pracně vybudované socialistické společnosti. Ještěže nás ten Sovět chránil. Za můj strach mohla samozřejmě tehdejší propaganda a zejména má tehdejší třídní souškačelka.
Tohoto strachu mě velice opatrně a nenápadně zbavoval můj taťka, sice též komunista ale takňák s mozkem v hlavě. Vychoval ze mě oportunistu, až se mu to i sakra nevyplácelo. Pochopila jsem až v dospělosti. Díky

enka1

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.


Kristapána!!! My úplně zapomněli na jediné strašidlo, které doopravdy existuje… ano, máš pravdu, teď už vím, čeho se bojím pod postelí… Zkusím se zeptat bráchy, jestli se komunisté bojí kokonta. A jestli ne, pak zbývá už jen Chuck Norris. :-)))) Míša

A vy ostatní a strašidla? Měli jste své vymyšlené? Nebo naopak nějakou hodnou bytost? Pište od této chvíle na redakce@zena-in.cz. Dnes jsme zavítali do světa dětské fantazie, a tam je moc hezky.

Hrajeme o luxusní čisticí emulzi značky Marionnaud.