La Rochefoucauld "Okázalé pohřby nejsou k tomu, aby se spustil nebožtík, ale aby se vytáhli pozůstalí"

Není mi zrovna dobře, začínají řádit virózy, tak doufám, že neskonám dřív, než bych chtěla.

Ale až nadejde můj čas, toto je má představa:
hranice, jak za starých Slovanů, na jejímž vrcholku mě uloží v mých starých vandráckých hadrech spolu s usárnou, žracákem s pár skývami chleba a čutorou s PPP (posledním pomocným pivem).

Kamarádi, po zapálení hranice, prohrábnou struny svých kytar, bas a bendž, narazí pár štěňat a budou zpívat mé oblíbené písně.

V přestávkách, než si načepují, si budou vyprávět, jak jsem byla skvělá ;-).
Ráno pak zmoženi ale s úctou nahází popel do blízkého potoka a se slovy "kurňa, zas zpátky do domovů důchodců" se do těch svých rozjedou.
A já se mezitím spokojená rozptýlím.

Jen nevím, jestli to naše právní pohřební normy povolí.
enka1

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Kašli na normy, to je báječný scénář! Když to nebudeš někde oficielně ohlašovat, tak to bude v pohodě. Navíc, třeba to za těch 50 let už bude normálně povolená akce. Moc hezké a vtipné. Díky. Krásný víkend. Míša.

Pište mi na redakce@zena-in.cz, jak byste se jednou chtěli nechat pohřbít, případně jaký epitaf byste chtěli mít na věčné desce.

Dnes můžete za svůj příspěvek vyhrát knížku „Jak se modlí čarodějky“, kterou budu křtít 1. 10. 2010 v Luxoru.

Reklama