Zdravím, pamětnice.

Na svůj první den mám jedinou vzpomínku. Svými 17kg a 105 cm jsem se nadšeně hrnula do třídy - šedivou aktovku mi držela mamka.

Ve dveřích mě odstrčila má, dalších pět let, třídní učitelka Šurátová slovy: "Kam se hrneš, sem jdou jen školáci." Mamka vysvětlila, byla jsem vpuštěna, ale mé školní nadšení vzalo poněkud zasvé.

Soudružce učitelce se nesplnil předpoklad, že budu díky své postavičce pokorné, donášející ňuňátko a dávala mi to patřičně najevo.

Nejvíc v pololetí 1. třídy, kdy radostně hlásila mému bráchovi, který pro mě chodil, že budu mít na výzo čtyřku.

Dodnes vidím to její uspokojení ve tváři, když jsem smutně polykala. Ale brečet mě neviděla a to ji možná naštvalo ještě víc.

Dost provedených zákeřností naši prohlédli až v páté třídě - ale to je už na jiné téma.

Do té doby podepisovali poznámky s domlouváním, abych Kristince už neubližovala. Kristinka měla o 20kg a půl metru víc, což je vidět na druhé fotce (omlouvám se za kvalitu,nemám skener).

e

Ta je ze 6. třídy,kdy už jsme spolu kamarádily, protože se nám do ničeho ta nána už nepletla.

Mou postavičku snad poznáte    
enka1


Moc hezké. Přesně vím, o čem mluvíš s tím pláčem. Já to Krňákové taky nedopřála. Já bulela na záchodě. Děkuji Ti za pěkné vyprávění. Míša

Postřehy a příběhy z vaší první třídy a prvních tříd vašich ratolestí a vůbec všechno, co se k tématu dá říci, očekávám už od této chvíle na redakce@zena-in.cz. Co si například myslíte o experimentu s Comenia Script? A jak vám šlo psaní? Měli jste problém? A co vaše děti?

Dnes máme pro vylosovaný příspěvek dětskou pěnu do koupele a knížku Ivanky Deváté ! “Mezi nebem a peklem“.

Reklama