Hezký den všem. I tomu Jakubovi, co si loví škebličky, zatímco já, v poloze skrčence, se s Vámi dělím o své životní zlomy.

První nastal, když jsem potkala toho, se kterým doteď sdílím obytné prostory. Nebojte se plků o lásce, zlomil mě jinak. Odmala jsem byla taková chůva, chtěla jsem pracovat s dětmi v dětských domovech nebo podobně. Obor vychovatelství ovšem vyžadoval zpěv a hru na hudební nástroj. To v mém případě bylo něco, jako chtít na krtkovi, aby pracoval s mikroskopem. Sen v háji. Zkrátím to: s manželem jsem se seznámila v době, kdy studoval peďák a navrtal mě do něho taky. Tak jsem se po šesti letech kariéry stavebního projektanta začla zase učit, posléze učit malé děti. Zalitovala jsem jen párkrát, světe div se, víckrát po revoluci. Kdo ve školství pracujete, víte o co gou. Přesto, manželi, dík.

Druhý, vlastně ani není zlom, ale má souvislost se Sametem, tak se zmíním.

Byla jsem přinucena nacvičovat spartakiádní skladbu pro mladší žákyně. Pro člověka postrádajícího jakoukoliv známku hudebního sluchu, to byl vraždený úkol.Skladba měla vypadat, brána kamerou z výšky, jako rozkvetlá louka. Má skupinka děvčat měla podobu pařezů po lesním polomu. Zatímco ostatní cvičitelky už měly zmáklou polovinu, my se plácaly na začátku. Koordinátorům bělaly vlasy, já měla staženou řitku, hrozilo mi kárné řízení. Sudenti, dík.

Třetí zlom je sotva půlroční. Blbá diagnoza, která udělala z pracovně tvůrčího člověka osůbku, zoufale čumící po bytě - co teď? Díky zděděnému notebooku a touze vyhrát kávovar jsem našla Ženu-in. Trochu mě zkrouhla: - myslela jsem si, jak jsem šikovná, prdlačky šéfová!

                              - myslela jsem si, jak je na mě osud oškllivý, prdlačky šéfová!

                              - myslela jsem si, búhví jaký nejsem vtipálek, prdlačky šéfová! 

                              - ještě by se něco našlo.

Trochu mě nakopla: "Chci býti jinou. Lepší. Enka1

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Enko1, my už si tykáme, viď? Vtipálek jsi, na to vezmi jed. Děti tě mají určitě rády. Simona

A vy ostatní, pátrejte ve vzpomínkách, co bylo vaším OSUDOVÝM OKAMŽIKEM? Na vaše příspěvky se moc těším na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama