Reklama

Tak se o ní vyjádřil Albert Einstein a považoval ji za největší matematičku první poloviny dvacátého století. Patřila k ženám, které dokázaly jít za svým cílem i v dobách, které ženám nepřály…

Narodila se v roce 1882 jako nejstarší dítě do židovské rodiny Maxe Noethera, profesora matematiky na univerzitě v Erlandenu. Maminka do manželství přinesla bohaté věno, takže si rodina vůbec nežila špatně, a to ani když do ní přibyly další děti – tři synové. Matematické vlohy, podobně jako její bratři, zdědila Emmy po tatínkovi, ale o matematiku zas tak velký zájem zpočátku nejevila. Prožila celkem normální dětství a učila se i tradičním Emmy  Noetherováženským dovednostem – vaření a uklízení. K tomu ji vedla maminka. Co kdyby se z ní stala hospodyňka?

Byla ale všestranně nadané dítě. Nejvíc vynikala v jazycích a vlastně to vypadalo, že by se mohla stát učitelkou francouzštiny a angličtiny. Byla k tomu už velice blízko, dokonce po absolvování střední školy získala certifikát k výuce těchto jazyků na bavorských školách.

K tomu už nedošlo. Náhle nalezla zalíbení v matematice a rozhodla se ji studovat. Nikde se neuvádí, co bylo důvodem této náhlé změny. Problém byl ale v tom, že v té době v Německu nemohly ženy oficiálně studovat. Mohly pouze univerzitu navštěvovat za předpokladu, že získaly souhlas přednášejícího profesora. To se Emmy podařilo, a tak začala neoficiálně chodit na přednášky už od roku 1900. Když bylo konečně ženám v roce 1903 povoleno studovat na univerzitách, okamžitě se přihlásila na univerzitu v Göttingenu. Po roce přešla na univerzitu do rodného Erlangenu, kterou absolvovala a kde v roce 1907 získala jako druhá žena v historii doktorát.

Emmy chtěla na univerzitě vyučovat, ale to mohla zase jen neoficiálně a bez nároku na jakýkoli plat. Většinou zastupovala otce na přednáškách v době jeho nemoci a současně prováděla výzkumy v oblasti abstraktní algebry. Své výsledky začala publikovat. Brzy si získala i mezi matematiky dobré renomé.

Teprve v roce 1922 začala jako „výpomocný profesor“ dostávat i symbolický plat. Byla typem učitelky, která byla sice přísná a vyžadovala hodně, ale velmi brzy studenti zjistili, že nenajdou lepší učitelku, která by je naučila víc. Oblíbili si ji také pro její nekomplikovanou povahu a smysl pro humor. Byla skromná, na majetek si nepotrpěla. Učila netradičními metodami, dávala studentům prostor a věnovala se jim i mimo výuku, zajímala se o jejich osobní problémy. Studenti byli její rodinou, vlastní totiž ani nezaložila. Velkou odměnou jí bylo, že se z většiny jejích studentů, kteří zdaleka nebyli jen z Německa, stali zapálení matematikové.

Postupně se její věhlas šířil a ona byla zvána na univerzity do Moskvy, Frankfurtu, Princetonu i v Praze, kam jezdila přednášet. Ve třicátých letech minulého století nastaly s nástupem fašismu v Německu pro Emmy jako pro Židovku zlé časy. I na univerzitách se šířily antisemitské nálady. Árijští studenti vyžadovali árijskou učitelku. Jako by matematika byla disciplínou, do níž by se mohla nějak promítnout ideologie!

Jak to tedy řešila Emmy? Dostala dvě nabídky. Mohla sice přednášet na univerzitě v Oxfordu, ale vybrala si Emmy  Noetherovánabídku druhou. Odcestovala do USA do Pensylvánie. V Bryn Mawr přijala hostitelskou profesuru na ženské koleji. Bylo jí 51 let, a získala tak první placené místo ve svém životě, které částečně dotovala Rockefellerova nadace podporující vědce z Německa prchající před Hitlerem. Situace tu byla úplně jiná než v Německu. Poprvé nebyla Emmy v mužském vědeckém prostředí, kolegyně-ženy ji přijaly velmi hezky a ona se tu cítila šťastná, práce ji těšila a naplňovala. Jednou týdně také jezdila přednášet na prestižní univerzitu v Princetonu.

Bohužel jí nebylo dopřáno užít si relativně klidného života v Americe. V roce 1935 jí diagnostikovali nádor na děloze. O nemoci ani následné operaci, kterou absolvovala během krátkých kolejních prázdnin, nikomu neřekla. Byla sice úspěšná, ale krátce po ní nastaly nečekané pooperační komplikace, kterým Emmy v dubnu 1935 podlehla. Byla pohřbena v klášteře Thomas Great Hall v Bryn Mawr.

Emmy nebyla jen skvělou vysokoškolskou profesorkou matematiky, jak by se mohlo zdát, ale byla především významnou vědkyní. Je po ní pojmenována Noether-Theorem, věta, v níž podává důkaz, že zákony zachování energie, hybnosti a momentu hybnosti plynou ze symetrie prostoru a času. Symetrie přírodních dějů vůči transformacím prostoru a času má za následek zákon zachování nějaké fyzikální veličiny.

Tak toto se ani nesnažím pochopit…

Foto: Wikipedie

 

Na našem webu jste si také mohli přečíst: