Ahoj všem andělům kteří odpouštějí snadno.
Nedělá mi problém odpustit ostatním, možná pro to, že mi nikdy nikdo nic příliš závažného neprovedl.

Odpustila jsem už dávno dětské podrazy, kterých jsem si užila ve škole tolik, ze zpětně přemýšlím kde jsem nosila nápis "terč".

Odpustila jsem spolužačce která mě znala je do té doby, kdy potřebovala moji schopnost číst schémata a obrázky. Tohle odpustit jde snadno.

Jsou to v podstatě prkotiny a koneckonců, nic mě nenutí se těmito lidmi i nadále stýkat a pro příště si dám pozor abych neinvestovala ze svého času a energie příliš.
Jednomu člověku se mi ale odpouští velmi těžce. Jsem to já.

Sobě velmi těžko odpouštím selhání a přešlapy, které mě u jiných nevyvedou z míry.
Cítím v hloubi duše jakou malé pálivé body vzpomínky na situace kdy jsme neudržela pod kontrolou svoje emoce a řekla co nemělo být řečeno.

Neodpustila jsem dosud opomenutí ketrá vedla k nedorozuměním a vím že některé věci jsem měla řešit jinak. Je to těžké, protože běžné omluvy nefungují, když v hloubi duše vím že jsou to lži. Chyby přijímám jako věc ze které je nutno se poučit, ale už mi je nikdo neodpáře.

Nezabývám se tím denně, ale když povolí dobrá nálada a z koutů vykouknou stíny, objeví se jako by někde čekaly za rohem. No, dobré na tom je, že slunce zase vyjde, takže se vlastně o nic nejedná. :-)
Eliza

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


To děláme všichni, ale zase to s tou přísností k sobě nepřeháněj. Nezapomeň se taky pochválit, protože tak kvalitně jako Ty sama to stejně na světě nikdo neudělá. Míša :-)))

Piště mi na redakce@zena-in.cz, své vlastní zkušenosti, názory a příběhy. Co byste dokázali, nebo co jste již zvládli někomu odpustit?

Dnes losujeme drobné výhry k jednomu vašemu e-mailu, každé dvě hodiny!

Reklama