Reklama

Hezké ráno, hlásím se mezi spavce.

Spaní miluju a pokud se mi nedaří realizovat, stává se ze mě morous a neruda. Mám to asi po tatínkovi který doma razil heslo: kdo probudí zbytečně, zaslouží smrt.

Jsem spáč úspěšný a zkušený. Kdybych mohla, prospím 12 hodin denně. Když mi bylo tak kolem 18, skončila jsem u lékařky s tím, že mám snad únavový syndrom, protože jsem měla pocit, že nezvládám už skoro nic. Věčně ospalá, migrény každý týden a únava mě vy řazovala ze společnosti věčně pařících kamarádů. Lékařka to vzala s nadhledem a příčinu určila s pomocí krevního rozboru - dostala jsem železo, kapky na krevní tlak a na migrenu startovanou od páteře doporučení na ortopedii. Trefila se perfektně. Na moje stesky, že bych mohla spát 12 hodin denně se netvářila že je to problém.

Povídám: ale mě to obtěžuje, mám různé věci které chci dělat, ale prostě nevydržím vzhůru. Moudrá paní mi poradila: tak spěte když můžete. Od té doby spím když je to možné a jediné co mi schází ke spokojenosti je možnost dát si šlofíka v práci po obědě. Takže dobrou noc a kdo mě vzbudí, toho zabiju. Chrrrrr Eliza

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Tak jen úplně potichoučku: Co je na světě nejsladší? Přece spánek!!! Simona

Jací jste spáči vy, milé čtenářky? Budíte se v noci? Kazí vám spaní stres? Už jste někdy musela brát hypnotika? Chrápe váš muž? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz