Jednou z velmi známých českých historických postav je bezesporu Eliška Přemyslovna. Tato žena vlastně naši zemi tak trochu zachránila... Co o ní víte? Pojďme spolu nahlédnout do jejího nelehkého života.

Nedávno na našem magazínu proběhlo zajímavé denní téma. Vypadá to, že se vás o historii zajímá víc. Možná by nebylo špatné se do ní občas podívat...

Eliska_Premyslovna

Napadlo vás někdy, jak by vypadala Praha bez panoramatu Karlova mostu? Kdybychom neměli možnost vzpomínat a velebit (a zcela určitě si v mnohém i idealizovat) našeho nejslavnějšího panovníka Karla IV.?
Jak by vypadala situace, kdyby nevymřeli Přemyslovci? Co by bylo kdyby? Jenže říká se, že historie nezná slůvko kdyby! A my dnes nahlédneme do života jedné z velmi známých postav české historie, Elišky Přemyslovny.

Maminka jí zemřela, když jí bylo pět, a otec Václav II. se podruhé oženil s její vrstevnicí, jen o málo starší Eliškou Rejčkou. Ty dvě nikdy společnou řeč nenašly.
Najednou tu však nebyl ani otec, ba ani bratr Václav III., poslední Přemyslovec. Doba byla neklidná a události se nevyvíjely zrovna příznivě. Politický rozvrat vlastně vyřešila svatba Elišky s Janem, jediným synem císaře Svaté říše římské, Jindřicha Lucemburského. Ale ani to nebylo zpočátku tak jednoduché.

Eliška byla nejen starší (čtyři roky z našeho pohledu není nic tragického, když si třeba její děd Přemysl Otakar vzal ženu o téměř 30 let starší), ale především vypadala ještě na víc, než jí ve skutečnosti bylo. Jan byl velice opečovávané dítě, takový mazánek, jediný syn se čtyřmi mladšími sestrami, a tak ho jeho otec neměl moc chuti poslat do neklidných Čech, kde vraždí své krále! Trvalo rok, než svolil k tomu, že se Jan stane ženichem Elišky. Nabízel svého mladšího bratra Walrama, tehdy třicetiletého protřelého krasavce, který by se k Elišce hodil rozhodně víc, ale s ním u české šlechty neuspěl. Šlechta přece potřebovala někoho, s kým by mohla manipulovat!

Spyr

Dóm ve Špýru, dějiště Eliščiny svatby s Janem

Ke svatbě nakonec došlo 1. září 1310 v proslulém románském dómu ve Špýru.
Ještě předtím prý Eliška musela potupně dokazovat, že je panna (byla). Když byla rodičům Jana představena, udělala sice na ně velký dojem, nicméně byli zaskočeni tím, jak vyspěle vedle jejich syna vypadá. Věkový rozdíl se sice časem srovnal, ne však rozdíly povahové.
Bylo toto manželství vůbec šťastné? Těžko soudit. Určitě nebylo v samých počátcích tak nešťastné, jak se později líčilo.

Je nutné si uvědomit, že oba protagonisté vyrostli v odlišných poměrech - Jan v láskyplné rodině, Eliška prakticky žádnou rodinu nepoznala. Zpočátku byla ve vztahu převažující osobou Eliška, ale jak Jan vyspíval, situace se měnila. Jan byl navyklý jinému způsobu života a doma se objevoval stále méně často. Že se mu říkalo „král cizinec“, a že si jezdil do Čech jen pro peníze, si snad ze školních lavic pamatuje každý. Určitě je na tom hodně pravdy, i když i tato charakteristika historika Josefa Šusty je možná trochu zjednodušená a nejspíš viděna českýma očima.

Velkou roli ve vztahu určitě hrála také Eliščina „přemyslovská“ hrdost, panovačnost a neústupná, až hysterická povaha. Přesto se z manželství narodilo sedm dětí, mezi nimi Karel, zřejmě náš panovník nejslavnější. A to je přece také Janova zásluha, ne? To jen abychom Janovi stále nekřivdili. Byl to v celé Evropě uznávaný politik, neohrožený rytíř, skvělý diplomat rozšiřující země Koruny české o další území. Byl prý mimořádně velkorysý a štědrý, lehkomyslný a rozhazovačný (ostatně měl z čeho).
Neměl zájem řešit české problémy, českému prostředí se odcizoval - tím vlastně i Elišce. Ne, vztahy mezi nimi nebyly od určité doby vůbec ideální. Jan se prý jistou dobu dokonce dvořil její nevlastní matce Elišce Rejčce. A svou manželku naopak podezíral ze spiknutí proti němu. Tvrdě se zachoval i vůči svému synovi a dědici - tehdy ještě - Václavovi, když ho matce násilně v dětském věku odebral.

Ne, Eliška s ním neměla snadný život! Určitě jí nemáme co závidět! Z kdysi velice sebevědomé a ctižádostivé Přemyslovny na konci života zbyla žena trpící nejen nedostatkem finančních prostředků, ale též dědičnou nemocí posledních Přemyslovců - souchotinami. Ty byly také příčinou její smrti na den sv. Václava 1330. Bylo jí jen 38 let...

text a foto: Jana Ládyová

Reklama