Ani jsem dnes nechtěla psát na téma o úchylkách, protože jsem měla za to, že asi žádnou netrpím. Ale po přečtení několika příspěvků jsem se dozvěděla, že i různé fobie a odchylky od normálního chování jest možno probrat.

Tak tedy i já jsem "úchylačka". Proto mohu na dnešní téma něco málo napsati a nad sebou se zamysliti. ;-)

Začneme u fobií, mám jen jednu "malinkatou"...štítím se bezobratlých.

Konkrétně všeho, co se kroutí. Ať už jsou to růžovoučké žížaly, chlupaťoučké housenky, kluzké medúzy nebo červi. I ten malinkatý ve švestce nebo třešni u mě vyvolává hnus a odpor. Někdy i s jekotem letí malinkatý obyvatel švestky velkým obloukem, to lze pouze venku.

Většinou se přemohu a švestku zpátky zaklopím, abych neviděla to kroutící se stvoření a s upřeným pohledem se soustředím na otvírání dalšího plodu...

V poslední době jsem zjistila, že se mezi tyto potvůrky přiřadil i obyčejný slimák, který se teď dost často vidí všude možně....na poli, u cest, na cestě, v trávě v parku, na zahradě, v lese dokonce i na silnici.... Také nemusím hmyz obecně. Ale kdo by ho miloval že?? No i tací se najdou.

Je zajímavé, že šnek nebo-li hlemýžď zahradní u mě zhnusené pocity nevyvolává. Že by to bylo tím domečkem? :-)

Úchylkou bych možná nazvala mou oblibu ve všímání si ruky, dlaně, prstů, nehtů...tvaru, pohybu, manipulaci s touto částí našeho těla. V zásadě u mužů.

Pokud se mi ruka dotyčného nezamlouvá, nelíbí alespoň trochu, nemám o dotyčného zájem. Nedokázala bych si představit, že se mě dotýká, hladí...atd.

Další má lehce erotická úchylka je také spojená s muži.

Moc, moc se mi líbí a zaujme u mužů pasáž prsa-břicho...tedy pokud dotyčný má co ukazovat. Když se muž pyšní svým pivním mozolem či jen povoleným břichem již v útlém věku...cca 20-40let, k tomu tučnými ňadry velikosti, že by mu i leckterá žena záviděla, vyvolává to ve mně spíš odpor.

Pokud ale pán tvorstva má pěkně vysoustružené prsní svalstvo, které ladně přechází v ploché pevné břicho, nemohu se udržet a ..........a musím si sáhnout. Pokud tedy mi to jest dovoleno. Někdy se dokonce i zeptám, zda si mohu sáhnout. Jindy se jen zálibně otočím za... či jen nenápadně prohlédnu výstavní mužný objekt. Né, že by mě to vzrušovalo, to ne, ale líbí se mi to, nemohu si pomoci. Stejně tak úzké boky a pěkně tvarovaný zadek dělá s mým vnímáním krásy a estetiky divy.
Ačkoliv nejsem atletické postavy a mé křivky by nejvíce inspirovaly umělce v době baroka, mám ráda po svém boku i jinde muže ani hubené ani tlusté. Toto už bych dál nerozváděla.

Pěkně úchylný den přeje Elioza, vždyť je pátek a v pátek co???? V pátek mají blázni svátek:-))


Tak rukou si všímám taky, líbí se mi chlupatá prsa (u chlapů je to hezčí) a v tom porostu malinkatý přívěšek, (nádhera). Zadek mě rovněž přitahuje – čili – jsem úchyl. No tak, furt je to lepší, než se povalovat po sochách například, nebo slintat nad přejetou žábou. :))
Díky za vtipné povídání. Krásný den. Míša.

A na co jste "ujetí" vy? Dnes si povídáme o úchylkách a úchylech. Od těch roztomilých, co se třikrát přesvědčují, že vypli sporák, až po ty nejbizarnější. Pište mi, jestli jste se s nějakým úchylákem setkali a co jste dělali na redakce@zena-in.cz.

Hrajeme o značkovou voňavou aviváž.

Reklama