Občas dcerka nadnese téma o miminku.
"Mami, kdy budeme mít miminko??"
"Nebudeme!"
"A proč ne?"
"To nezáleží jen na mně, zlatíčko..."
"A na kom ještě?"
"Na Vláďovi (můj přítel)."
"A jak to?"
"No to se musí mít žena a muž moc moc rádi, aby stvořili miminko a to se pak mohlo narodit."
"Ale vy se máte rádi!" Následuje můj smích.
"To ano, pusinko, ale my zatím miminko nechceme. Vláďa nechce." Upřesňuji.
"A ty bys miminko chtěla?"
"Nevím, broučku, možná ano, možná ne, už mám tebe a Péťu a vy dva mi zatím stačíte. Jednou budeš mít miminko ty."
"A kdy?"
"Až budeš veliká a budeš žít s nějakým mužem a budete se mít moc moc rádi a budete chtít miminko. "
"Ale já budu pořád s tebou!"
"Až budeš veliká, tak budeš mít svůj vlastní byt, práci i život."
"Nene, já budu bydlet u tebe, ikdyž budu velká!"

Tak se mám na co těšit. Ale beru toto povídání samozřejmě s rezervou. Ve věku pěti let má človíček zkreslené představy o životě. Žije dneškem a my bychom si z nich měli občas vzít příklad. Neměli bychom čekat, až...až...až už nebudeme moci nic.

Když mi dcerka nečekaně vleze na záchod a já nestačím schovat zakrvácenou vložku, ptá se s očima navrch hlavy, cože to je. Vysvětlila jsem jí, že to je menstruační krev a že to krvácení je naprosto normální, když se jednou za měsíc objeví, trvá několik dní a pak zase zmizí. Nevím, zda je to pro ní pochopitelné, ale asi jí to prozatím stačí, uklidní se, že nevykrvácím a neumřu. To je pro ni směrodatné. Rozhodně jí nemíním říkat nesmysly. Raději neřeknu úplně všechny detaily.

Co jsem kdysi povídala synovi, to si nepamatuju. Rozhodně ani jemu jsem tehdy nevykládala o čápech a vránách. Když padl dotaz na lidskou anatomii, odpověděli jsme termínem adekvátním věku dítěte. Kdykoliv by syn nebo dcera potřebovali cokoliv zodpovědět ohledně lidské sexuality a nejen jí, nemám s tím problém.

Elioza

Text nebyl redakcí upraven.

Ještě hodinku nám můžete posílat své názory a zkušenosti o hovorem s dětmi na téma sex.

redakce@zena-in.cz

Reklama