Dobrý den milá redakce, jsme s manželem zvířátkomilové.  Doma máme v současné době dva králíkodlaky, ale měli jsme před rokem dokonce tři. Králíci u nás mají volnost po bytě, jsou to báječní a skvělí společníci a defacto naši rodinní příslušníci.

Jak k nám přišel Kryštof:

Doma na místě 12m2 jsme měli s manželem dva králičí brášky, kteří se měli od mala velmi rádi a přišli k nám z králíkárny. Stavěli jsme pro nás všechny větší králíkárnu (rozumněj dům) a cestou ze stavby se vracíme do naší rodné hroudy a na silnici vidíme malé děti jak honí zakrslíka. V domnění, že jim utekl jsme zastavili a šli jim ho pomoci chytit. Byl to boj, králíček měl šrám na boku a bojoval jako králík tygrovaný, vyhublý, ale strašně statečný.  Zjihnul až uveleben na mé hrudi a jen ty jeho korálkové tmavé oči vyvalené jako Hurvínek. Děti nám však řekli, že to jejich králík není, ani nikoho z čumilů, co z toho měli bžundu. Vzali jsme ho domů, ale třetí kluk k našim dvěma doma, to prostě nešlo. Příroda si holt nějak zařídila, že víc králičích chlapů v produktivním věku na jednom místě se nesnese. Takže králíka jsme ubytovali v novostavbě. Vyvěsili jsme po okolí letáky, ale nikdo se nehlásil a dokonce je někdo pracně stále strhával. Kryštofíno nám zůstal, omotal si nás okolo tlapky a cvičí s námi každý den. Je to správný lumpačíno, ledacos zdemoloval, ale umí se dobře lísat ve správnou chvilku a je to náš mazel. Bohužel nás před rokem opustil Kulíšek a nyní máme už jen Harryho a Kryštofa.

Zimní útulek:

Jak jsem nastínila máme novostavbu (nedokončenou). Je to malý satelit u menšího města (což je celé na houby, ale i na ty se zde dá chodit) a naštěstí (zatím) máme krajní pozemek. Na naší zahradě se vyvalují  za pěkného počasí "stáda" zajíců, v zimě se nám tu tulí k domu v noci srnky (nechávají tam pozdravné )a rodina bažantů jsou našimi stálými hosty. Poslední rok nám tito návštěvníci prořídli a zůstala tu jedna rodina zajíců,bažantů a srnkových s dětmi. Jednou v zimě koukáme na televizi a před francouzským oknem si to líně šine paní srna, kouká na nás jako my na Televizní noviny, něco uždíbla a odkráčela do polí. Protože poslední zima velmi zlá hostili jsme naše zvířecí sousedy vším, co by jim šmakovalo a neublížilo jim. Ráno jsem vstávala ve 4 h a koukala oknem na zajíce, kteří byli přes okno půl metru ode mne, jak si pošmakovali na jablkách a mrkvi. Každý den jsem odklízela další srnčí hromádku a sypala zrní bažantí rodině. Nakonec jsme zimu přečkali v přátelském duchu a zajícovi nám na jaře přivedli ukázat dva malé chlupáče. Jsem prostě zvířátkomil a největší radost jsem měla, když jsem si zjara v oboře Žleby pohladila srnku, jsou úžasně hebké!

Eliana

Foto: černý králíček je Harry a má odpolední siestičku, černobílý králík je Kryštof - taky má siestu, venkovní foto je náš pan zajíček

harry

krystof

zajic

Text nebyl redakcí upraven.

Jéé vzpomněla jsem si, jak jsme se školou chodili zdobit stromečky pro lesní zvířátka jablky, mrkví, pečivem, špekem a dalšími dobrotami. Letos to z nostalgie udělám znovu.

Dnes si povídáme o opuštěných zvířátkách. Máte k tomu co říct? Pište na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama