Dnes jsme se trefili přímo do srdíčka čtenářce Elianě. Samy posuďte, že dnešní téma je pro ni jako stvořené a odpovídá tomu i obsah jejího velmi zajímavého příspěvku.

Dnešní téma je přímo nádherné, protože tohle mne zaujalo už jako dítě, kdy jsem dostala první knihy od Kira Bulyčova s Alenčinými dobrodružstvími, což bylo již v první třídě. A snila jsem o cestování vesmírem zcela vážně. Když mi bylo devět let začala jsem si vést zápisníček o poloze hvězd, úkazech na nebi a pamatuji si jako teď, jak jsem ležela  v oteplovačkách za tmy na sněhu a pozorovala ty třpytící se diamanty a plánovala svůj vesmírný výzkum. Jak jsem byla dětsky pošetilá! Ale byla to krásná doba. Četla jsem Okna vesmíru dokořán a chtěla se stát kosmobioložkou. Zcela vážně jsem byla přesvědčená, že se podívám na Mars.

Ve 13ti letech jsem napsala asi dvě sci-fi povídky- jedna se jmenovala Tajemství květu Lemo. V 15ti jsem napsala drze v mizerné angličtině svoji teorii o planině Nazca rovnou Erich Anton Paul von Dänikenovi. Světe div se, dokonce mi odepsal. Jestli se to při stěhování neztratilo, možná to mám dodnes.

Četla jsem spoustu knih na téma bájí a pověstí různých kultur naší civilizace, kdy se objevovali první zmínky o neznámých cizincích, různých bozích v létajících strojích. O záhadách a pozorováních vč. Roswelu, americké oblasti District 51. Četla jsem si i zajímavou fyziku, trošku chemie, trošku historie, trošku toho či onoho, abych se něco dozvěděla. Vedla jsem si poznámky, výstřižky. Dokonce byl i nějaký program pro mládež z Nasa, kdy vybírali v Evropě mladé lidi, kteří mohli podstoupit měsíční (ve smyslu časové jednotky) výcvik a návštěvu kosmického střediska. No, nevzali mě :)

Tohle všechno bylo jedním z mých hlavních hobby kromě sportu.
Ale jak šel čas a přišli jiné starosti, kdy záhady vesmíru ustoupily do pozadí  za záhady kuchyně či ekonomie a teorie se postupně v denní každodennosti vytrácely, zůstala spíše jen ta duchovní stránka a filosofická. Knihy zůstaly a k nim přibyl především fantasy žánr, kde člověk proplouvá dobrodružstvími až bizarními.

V srdci cítím, že ve vesmíru rozhodně sami nejsme, ale možná je to dobře, že je to zatím fyzicky bezkontaktní záležitost. Možná sami nepocházíme z této planety. Možná, že je všechno jinak. Možná je před námi tajena již dávno odhalená pravda. Kdo ví? Myslím, že je správné si klást otázky a hledat na ně po celý život odpovědi, protože nás to žene kupředu. Navíc počítám do konce století nebude nereálný přenos hmoty a cestování na dlouhé vzdálenosti, natož vznášedla v běžné dopravě (viz Pátý Element J). Jestli to příští rok vyjde, splním si malý sen a podívám se CERNu na urychlovač částic, je možné se tam jako návštěvník objednat přes net.

Krásné filosofování přeje

Eliana

pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

_____________________

Zůstaňte pořád tak krásně pošetilá jako v dětství. Nenechte si záhadami kuchyně přebít záhady vesmíru. Moc krásně o tom všem mluvíte – a píšete.
Přeji Vám, ať se Vám splní každý sen, který si přejete. Možná Vám k tomu „někdo“ dopomůže, kdo ví… :)
Skvělý tematický příspěvek, opravdu děkuji.
Saša

Téma dnešního dne: Jsme ve vesmíru sami?

  • Věříte na mimozemskou civilizaci?
  • Setkali jste se s něčím „nadpřirozeným“, co vás utvrdilo, že tomu tak může být?
  • Jestli věříte, jak si takové mimozemšťany představujete?
  • Pokud nevěříte, proč ne?
  • Máte ráda knihy, filmy a příběhy s touto tématikou?
  • „Pokud by to bylo možné“, chtěla byste se podívat do vesmíru?

Na toto záhadné téma pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z pisatelek odměníme pěkným dárkem, knihou nakladatelství Fragment: Bájná pečeť / Věk magie

kniha

Reklama