Měla jsem velké sny a ambice stát se archeoložkou, komosbioložkou a hlavně spisovatelkou.
    Ale moje současná práce je univerzitní sekretářka a projektová asistentka. Strašně jsem tu práci chtěla, v hlavě jsem si představovala kolem sebe zajímavé lidi na úrovni, co by mě měli čím obohatit. Opak je pravdou.

   Práce je to děvečky pro všechno, kdykoliv cokoliv od účetních věcí,přes personalistiku až po umývání nádobí po poradách, kde vás ani váš šéf nepozdraví. Je to problém jen našeho oddělení.

Jsem k dispozici po pracovní době, doma odpoledne pročítám maily a řeším akutní záležitosti, o kterých věděli všichni i několik týdnů předem a mě to oznámili večer před uskutečněním.

Zamlouvám  cizí kuchyňky, místnosti a nakupuji svým autem občerstvení na tyto akutní akce. Stále říkám, že to není těžká práce, tedy alespoň pro mne. Jsem organizační typ. Ovšem vztahy jsou tu nejhorší jaké jsem kdy poznala. Jste pro ně nula jako žena, jako sekretářka. S tím se dá žít. Ale vztahy a boje i ty politické tu panují a slušnost  je tu to poslední, co by člověk na akademické půdě čekal.

To vás vyčerpává a byla období, kdy jsem zvracela každý den před tím než jsem šla do práce. Neměla jsem nikdy ani 14 dní dovolenou v kuse, protože se to nehodilo. O mé nemoci jsem řešila prac. záležitosti a dvě hodiny po operaci mi do nemocnice volala kolegyně, že něco potřebuje.

Jediná příjemná věc za tu dobu, co tu jsem, byla úspěšná konference s japonskými účastníky, ke které jsem přispěla organizačně, ale to je tak vše. Práce mě nijak nenaplňuje, moje kolegyně se tu 2 x zhroutila psychicky a dostala nabídku na jiné oddělení,kde si připadá jako v nebi - jak říká.

Ptáte se proč tu jsem já? Nabídku na jiné oddělení jsem nedostala, manžel řeší komplikované období třicátníka a máme tři úvěry na bydlení.

Hledám si práci jinde a mám co nabídnout, ale práce příliš není a na každé administrativní místo se hlásí  200 dalších...
Mým snem je mít s jednou zajímavou ženou-in :-) e-shop s hadříky a
kosmetikou a napsat konečně nějaké zajímavé veledílo:-). Však na to snad
jednou dojde! :-)

Eliana

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven


Víš, co je na přáních mnohdy nebezpečné, ale někdy také skvělé? To, že se PLNÍ! Moc Ti držím palce. Míša

Jak to máte s prací vy? Jste spokojeni s tím, co děláte? Splil se vám sen z mládí, nebo pracujete jen, abyste měli výplatu? Chodíte do práce rádi? Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama