Novinky

eli.emanuela: Trestat za známky? Nikdy!

Příběh, který napsala naše čtenářka eli.emanulea, rozhodně stojí za přečtení. Měl by být varováním všem rodičům, které děti za známky trestají a také povzbuzením těm dětem, které to ustojí.

Dobrý den, posílám příspěvek k dnešnímu tématu.

Trestat za známky? Nikdy!

Jako dítě jsem bohužel poznala, jaké to je, být trestána za známky. Ze začátku mi škola šla sama, vůbec jsem se nemusela učit a na vysvědčení jsem měla jedničky od shora až dolů. Někdy na druhém stupni se to zlomilo. Nastoupila jsem do třídy s rozšířenou výukou, a tam byl hned dvojí kámen úrazu. Zaprvé - byla to třída složená z dětí z různých škol, takže každé dítě mělo jinou úroveň vzdělání. Například někteří se angličtinu učili už třetím rokem, já jsem za sebou měla teprve jeden rok. Takže se to nějak zprůměrovalo s tím, že ti, kteří jsou pozadu, to holt doženou. Druhým kamenem úrazu bylo to, že jsem na konci prázdnin těžce onemocněla. Uteklo mi prvních několik týdnů školy, kdy se děti seznamovaly a měly šanci zvyknout si na nový styl výuky. Čekalo mě tudíž velké dohánění a velké množství nových předmětů. Nedohnala jsem. Premiantka začala nosit trojky, čtyřky. Můj otec to nerozdýchal.
Slýchala jsem od něj, jak on měl samé jedničky, jak vyhrával kdejaké olympiády. A to, že jsem třeba z fyziky nosila domů strašné známky, byla pro něj osobní urážka. Když jsem potřebovala vysvětlit učivo, které jsem nechápala, začal mě seznamovat s vysokoškolskou fyzikou. Chtěl mít nejchytřejší dítě, ale neuvědomil si, že každý nemůže být nadaný na přírodní vědy. Doma jsem od něj tudíž slýchala, že jsem naprosto blbá, pitomá a že ani nemůžu být jeho dcera, i když jsem byla jeho vzhledovou kopií. (Častá věta: „Kdoví, s kým tě tvá matka vlastně má.“)

Když jsem přinesla domů vysvědčení, přehlížel dobré známky - vždyť jedničku z dějepisu či zeměpisu má každý blbec, zato fyzika či matika, to je důležité! A i jeho maminka ho v tom podporovala. Pamatuji si, jak v pololetí demonstrativně ukázala „odměnu“ (peníze), kterou si pro nás připravila, ale vzápětí ji schovala, protože za tak ošklivé známky si ji nezasloužíme. A prý, jestli se do konce roku zlepšíme, tak to tady na nás čeká. Co na tom, že jsme měli třeba i vyznamenání, jakmile jsme neměli z otcových oblíbených předmětů jedničku, pěkně jsme to „schytali“. Třeba hotovost dostalo jen to dítě, které mělo nejlepší vysvědčení, zbytek měl smůlu. (Ale my jsme si to stejně vždycky tajně rozdělili, jim natruc. ;) )

Naštěstí s maminkou to bylo lepší, ta viděla, jak se během roku učíme, a když jsme se opravdu snažili, za špatné známky z některých předmětů nám nenadávala. Nejraději jsem nosila vysvědčení k druhé babičce, maminčině mamince. Ta byla zlatá. Vždy se podívala na vysvědčení, našla si češtinu a spokojeně pronesla něco jako: „Jednička z češtiny, to je stejně nejdůležitější, umět dobře česky, já měla z češtiny taky vždycky jedničky.“ :) Taktně přehlédla špatné známky, pochválila dobré a něco malého nám dala. :) Všem, spravedlivě, i když byl někdo lepší a někdo horší.

Já sama jsem jeden čas doučovala matematiku. Vím proto, že se lidé (děti) mohou snažit sebevíc, ale když na to „nemají buňky“, ani několikahodinový denní dril jedničku nezaručí. A také mám v blízkém okolí člověka, který na střední škole z matematiky propadl, šel na učňák, rodina nad ním lámala hůl, ... A teď? Má z matiky doktorát. :) Známky nejsou to nejdůležitější, kolikrát o skutečných znalostech nic nevypovídají.

Sama za sebe mám jasno - pokud moje děti budou potřebovat pomoct, s učením jim pomůžu, vysvětlím, co budu moct. A nikdy, NIKDY, jim nebudu nadávat za špatné známky. Nebudu je ponižovat a urážet. Zažila jsem to a vím, že to k ničemu nevede. Spíš se budu snažit dětem pomoci, aby objevily svůj talent, a ten pak rozvíjely. A když v ostatních předmětech nebudou vynikat? Co na tom, člověk nemůže být nadaný ve všech oborech.
Všem dětem i rodičům přeji spokojenost s vysvědčením, ať už na něm budou jakékoli známky. :)

S přáním pěkného dne
eli.emanuela

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

________________________

Váš životní příběh je plný lásky, citu, porozumění, ale také bolesti, křivdy a nepochopení. Přečetla jsem ho doslova jedním dechem. A dala bych ho povinně přečíst všem, kteří to dnes budou mít stejně jako Váš otec.
Opravdu děkuji, že jste napsala a obdivuji vaši trpělivost i bojovnost.
Ze srdce Vám přeju krásné léto a celé prázdniny
Saša

Téma dnešního dne: Vysvědčení

  • Jaképak dnes přinesli vaše děti (vnuci) vysvědčení?
  • Nadáváte jim za špatné známky, nebo je naopak povzbudíte?
  • Vzpomeňte i na svá školní vysvědčení, šly jste domů se strachem nebo s radostí?
  • Kdy se vám zhoršily (pokud tedy) známky?
  • Dokázaly jste si je zlepšit?
  • Uplatnily jste někdy v životě předmět, který vám nešel, který jste nenáviděly?
  • Mají dnešní děti učivo náročnější než my?
  • Jste k nim benevolentní?
  • A co třeba zkušenosti s učiteli?
  • Dali někdy vašim dětem známku, kterou si nezasloužilo?
  • Půjdete s dětmi oslavit vysvědčení a konec školního roku?
  • Slavily jste ho i i vy se svými rodiči?

Nabízí se řada dalších otázek, ale vy už budete vědět o čem psát.
Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Dárečků je dost: pro tatínka antistresový gumový panáček, pro maminku sladká bonboniéra a pro dítko balíček Marťánci, obsahující mulitivitamínový nápoj a „mluvící“ pero :)

darecek..

   
29.06.2012 - Čtenářské příspěvky - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. [17] Alina [*]

    Jsem stejného názoru, pochválit krásné známky, horší přehlédnout, jen tak trochu poznamenat, že by to chtělo zlepšit, pokud to trochu půjde, odměnu stejnou pro všechny. Všichni se snaží, jen někdo na něco nemá buňky. Když vyroste, někdy si i vysokou školu udělá. Je jen na něm, zda bude zručný dělník nebo dobrý vysokoškolák.   

    superkarma: 0 01.07.2012, 07:48:13
  2. [16] Trefa [*]

    Trefa:moje vnoucata take nemaji same jednicky.ale to prece nevadi.sladkou odmenu dostali.a vecer byl taborak.

    superkarma: 0 30.06.2012, 22:35:35
  3. [15] olinka55555 [*]

    Moji oba rodiče jsou učitelé, takže jsem musela zdůvodňovat pomalu každou dvojku - hlavně mámě, ona je takový generál, tatínek tyhle nikdy moc neřešil, kladl důraz na to, abych byla v pohodě.

    Když chodil do školy můj syn, tak jsem ho za špatnou známku nikdy netrestala a snažila jsem se ho nestresovat a pokud přinesl 4 nebo 4, tak jsem ho spíš uklidňovala, aby se netrápil, že si to opraví. Opravil vždycky a nakonec v pohodě vystudoval i průmyslovku elektro a dneska sice v oboru přímo nepracuje, ale dělá weby a programuje a baví ho to, což je hlavní.

    superkarma: 0 30.06.2012, 21:53:58
  4. avatar
    [14] LudPa [*]

    Ono oba extrémy nejsou dobré, ani ten příliš benevolentní není nejlepší.

    superkarma: 0 30.06.2012, 16:09:36
  5. [13] iřka [*]

    Úplně s vámi souhlasím.

    superkarma: 0 30.06.2012, 13:24:39
  6. [12] Saritka [*]

    Přesně, moje vnučka si do hlavy nenatluče zeměpis.Sml30

    superkarma: 0 30.06.2012, 11:09:32
  7. avatar
    [11] tajnostii [*]

    Někumu to třeba opravdu nejdeSml23

    superkarma: 0 29.06.2012, 20:18:51
  8. avatar
    [10] ekleinovka [*]

    Já to takhle schytávala od matky a to jsem nosila ty samé jedničky až do devítky,na dalších školách byly i dvojky,podrážela mi sebevědomí na každém kroku - pak jsem objevila její vysvégo z gymplu - ha, a to byl kámen úrazu.Dostávala jsem záhul o to větší.Naštěstí táta byl jiného ražení a podporoval mne ve všech činnostech...Já své děti nikdy nekárala.....

    superkarma: 0 29.06.2012, 19:41:13
  9. avatar
    [9] daska59 [*]

    Nejhorší je, když dítě sráží vlastní rodiče.Sml15

    superkarma: 0 29.06.2012, 18:46:15
  10. [8] Roland [*]

    Moc pěkně napsané, stejný názor mám i já.

    superkarma: 0 29.06.2012, 15:56:13
  11. avatar
    [7] ladouch [*]

    Já jsem své kluky nikdy na špatné známky netrestala, ale doma jsem zažila taky výprask, za ředitelskou důtku vytrhla jsem dvě stránky ze žákajdy, protože se mě nelíbily poznámky a vyhodila, tak za to byla ta důtka.

    superkarma: 0 29.06.2012, 14:42:26
  12. avatar
    [6] Kytinkak [*]

    moc hezky napsané, já se klukům taky hodně věnovala, a dodnes vidím a slyším sousedku jak mi to dost vyčítala, že z nich chci mít géniové, o tom to ale nebylo, byla jsem ráda, že mé snažení bylo někde vidět a nemusela jsem je řezat jako ona řezala ty svoje.

    superkarma: 0 29.06.2012, 12:51:50
  13. avatar
    [5] Jindriska8 [*]

    Každý je na něco,někomu jde učení lehce a jiný se s učením nadře.Nikdy jsem za známky děti nehubovala,ale nesnášela jsem děti lájdáky.Sml22

    superkarma: 0 29.06.2012, 12:36:36
  14. avatar
    [4] Věrulinka [*]

    Mluvíš mi u duše, napsala jsi moc pěkně, souhlasím se vším Sml67

    Tvůj tatínek to si myslel dobře, ale přeháněl to, včetně jeho matky-babičky tvé Sml79Sml15

    superkarma: 0 29.06.2012, 12:31:30
  15. avatar
    [3] HankaPU [*]

    Eli, mám podobné vzpomínky z dětství ... naprosto souhlasím s tím, co jsi tak moudře sepsala. Ale ještě mě napadlo, co nám říkal psycholog. Pochvalte dítě za to, co mu jde, protože každé dítě potřebuje prožitek úspěchu. Když mu nejde učení, chválíme ho za to, že hraje pěkně fotbal, nebo hezky kreslí. Sml16

    superkarma: 0 29.06.2012, 12:19:12
  16. avatar
    [2] saruz [*]

    Tohle otec vážně nedal, nechápu, jak mohl takhle srážet seběvědomí vlastnímu dítěti, místo aby s učením pomohl. Sml31 Každý přece máme buňky na něco jiného a je skvělé, že Tvé děti tohle nepotká a budou mít u své mámy podporu. Sml79

    superkarma: 0 29.06.2012, 12:18:37
  17. avatar
    [1] Hanula [*]

    Sml15otec byl pěkný despota

    superkarma: 0 29.06.2012, 12:02:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme