Rodina

eli.emanuela: Respektovat a být respektován

Výchova je nesmírně složitá a náročná, velmi často i nevděčná "práce". Výsledky bývají vidět až po letech a člověku tak chybí okamžitá zpětná vazba. Jak má pak vědět, zda svou "práci" vykonává správně?

Mně ve výchově hodně pomáhá kniha Respektovat a být respektován. Není to žádný "módní výstřelek", žádná kniha právě populárního psychologa, která za pár let opět zapadne jako překonaná. Tuto knihu sepsal tým českých psychologů a pedagogů již před mnoha lety. Poté, co v knize uváděné výchovné teorie uváděli mnoho let do praxe. A úspěšně.

Dalším důkazem, že se jedná o opravdu hodnotnou a smysluplnou knihu, by mohlo být i to, že se respektující výchovné postupy pomalounku zavádí i na českých školách a školkách. Učitelé často sami jdou na seminář a poté nestačí žasnout, jak skvěle se jim s žáky spolupracuje.

A o co vlastně jde? Základním bodem je respekt k dítěti, partnerský přístup k němu. Možná se na první přečtení zdá, že jde o liberální výchovu, možná až příliš liberální. Není tomu tak!

Autoři uvádějí, jak je důležité vymezit dítěti hranice. Ovšem aby při vymezování hranic nedocházelo ke třenicím, je důležité hranice vymezovat s dítětem. Přiměřeně jeho věku a psychické vyspělosti hledat kompromis. Vysvětlovat, proč se něco dělá tak a něco onak.

Pokud je dítě přibráno ke spolurozhodování o chodu běžných věcí, mnohem raději spolupracuje, mnohem méně se vzteká a odporuje. Stejně tak je důležité, aby rodiče hledali jiné možnosti - toto sice nejde, ale uděláme-li to tak a onak, mohlo by to jít. Dítě pak dostává jasný signál - rodiče jeho potřeby zajímají, snaží se mu do jisté míry vyjít vstříc. To je dobrý základ do života, kdy dítě ve svých rodičích cítí oporu, ví, že rodiče na něj nebudou řvát, co to zas provedlo, ale spíš pomohou najít cestu, řešení.

Velmi zajímavými kapitolami jsou ty, které se věnují trestům a odměnám. Je tam do detailů vysvětleno, proč je obojí špatně, a jak to lze dělat jinak. Například větou "jsi šikulka" nic neřeknete. Jak poznáte, zda mluvím o namalovaném obrázku, hradu postaveném z kostek či jiné věci? Naproti tomu větou "jů, to je krásně žluté sluníčko, to musí být lidem v domečku příjemně teplo!" sdělujete mnohem víc - dáváte dítěti najevo, že jste si obrázek opravdu prohlédli, sdělujete detaily, které vás zaujaly, ale nechválíte. Místo pochvaly poskytujete dítěti pozitivní zpětnou vazbu a dítě si může názor utvořit samo. Nestane se pak, že by kreslilo obrázky proto, aby se zalíbilo vám či paní učitelce.

Smyslem této knihy je, aby se rodiče i děti spolu naučili žít v harmonii. Aby mezi sebou měli láskyplný vztah a jeden druhému důvěřovali. Pro některé lidi může být problém, že by ke svému dítěti měli přistupovat s respektem, že by za dítě neměli rozhodovat sami. I já jsem s tím měla drobný problém. Ale od té doby, co znám tuto knihu a snažím se podle ní dceru vychovávat, je doma mnohem větší klid. Je to hodně o sebeovládání se. Ve vypjatých situacích totiž nervy snadno ujedou. Když se ale člověk dokáže ovládnout a věnuje dítěti čas, docílí div ne zázraků.

Příklad: Dcera měla minulou zimu (tehdy 2,5 roku) strašlivou rýmu, která přešla v zánět středního ucha. Bylo nutné denodenně odsávat. Zpočátku to šlo krásně - dcera spolupracovala. Potom se ale "šprajcla" a odsávání se stalo hororem. Dcera tak ječela a bránila se, že i po odsátí měla nos plný - kvůli vydatnému pláči. Jeden večer jsem se rozhodla pro změnu. Sotva jsme vytáhli vysavač, dcera se (jako vždy) schovala. Jemně jsem ji vytáhla a posadila si ji na klín. Dlouho jsem jí říkala, že si budeme povídat jako velké holky. Až se trošku uklidnila a byla schopna vnímat, začala jsem si s ní povídat o rýmě. Proč je špatná, jak už jí ublížila, proč je důležité mít čistý nosánek, ... Dcera se i přesto vysavači bránila. Zeptala jsem se, co tedy udělat jinak, jak ten nosánek vyčistit. Navrhla kapičky. A když to nepůjde?, zeptala jsem se. Vysavač, kuňkla. Dohodly jsme se. Vyzkoušely jsme kapičky a nepomohly (já to věděla, ale nechala jsem ji, aby si to zjistila sama, stejně by mi nevěřila). Potom dcera smutně prohlásila, že teda vysavač. Domluvily jsme se, jak by to chtěla - zda bude držet to či ono, jak to bude probíhat, ... Ten večer měla po dlouhé době naprosto čistý nos. Další dny už odsávání probíhalo klidněji. Ano, trvalo mi to asi půl hodiny mluvení, ale výsledek za to stál. :)

Zkuste prosím zapátrat v knihovnách či knihkupectvích a knihu Respektovat a být respektován si přečtěte. Třeba tam i pro vás bude nějaký zajímavý tip. ;)

eli.emanuela

Děkujeme za tip!

   
22.09.2010 - Rodina - autor: Linda Wimmerová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme